Nepřátelé 2 - 8

2. listopadu 2014 v 12:02 | Michaela Fabianova |  Povídka - Nepřátelé

Kapitola 8.




Když jsem se probudila, cítila jsem horké tělo přitisklé na to mé a paže obtočené kolem mého trupu. Zabroukala jsem a ještě trochu více se přitiskla. Dai zavrněl a něco zamumlal.
,,Cože jsi říkal..?" zamumlala jsem.
,,Ještě chvilku mě nech si tě užít, než začne další bláznivý den." řekl a já poznala, že se usmívá.
,,Ok." řekla jsem a otočila se k němu čelem.
,,To se mi líbí ještě více." řekl tiše a přitiskl si mě ještě blíže.
Po chvilce se to ale už změnilo, protože nám někdo začal bušit na dveře.
,,Hééééj Dai, Wilmo! Nechrápejte vždyť už je něco kolem dvanácté! Za tři hodiny nám letí letadlo!!"
Prudce jsem se posadila a podívala se na hodiny.
Pak jsem užasle hvízdla.
,,Má pravdu. Tak šu-"
Dai mě stáhnul k sobě a políbil mě. Chvilku jsem se pokoušela se osvobodit, ale pak jsem se poddala a polibek mu oplatila. Líbal mě tiše, jemně a láskyplně. Já mu to oplácela.
Po chvilce jsme se jeden od druhého odtrhli a lapali jsme po dechu.
,,Miluju tě, Wilmo."
,,Já tebe taky, Dai." zašeptala jsem a vtiskla mu polibek na tvář.
Na rtech mě zaštípaly jeho rašící vousy a já se zasmála.
,,Že by se už z tebe stával muž?"
Prohlédl si mé nahé tělo.
,,Mno, z tebe už rozhodně je žena." zasmál se a já zrudla.

O pár hodin později jsem stanula před bossem naší Mafie. Byl tu osobně.
,,Splnili jste úkol?"
,,Ano." odpověděli jsme všichni tři.
Bosse zaujala démonka, která stála v pozadí a rozhlížela se všude kolem.
,,A kdo je ona?"
,,Ále, nějaká holka, co se nám omylem připletla do cesty a začala dělat problémy. Nebojte, ani neví, kolikáté je století." mávla jsme nad ní rukou, jako by byla beznadějný případ.
,,Hej! Já naro-"
Prudce jsem se otočila a vtiskla jí pod krk katanu.
,,Sklapni a nasedni do toho letadla nebo tě pošlu na Nocturno." zavrčela jsem.
Lola zabručela pár nadávek a pak tam vlezla.Ihned za ní byl Tsuna.
Avšak já s Daiem jsme zůstali stát. Axel si nás prohlédl a pak se vědoucně usmál.
Podala jsem mu katanu, kterou jsem vyhrožovala Lole.
,,Kdyby dělala nějaké problémy nebo se chovala divně, zabodni jí tohle do srdce. Jo a...hlídejte jí. Hlavně v noci."
Axel přikývl a přijal katanu v pochvě. Pak se na nás podíval.
,,Nechám vás tu jako rychlou pomoc. Tady v Japonsku se stále něco děje a já si myslím, že vy dva jste více než dobří přijmout post zde. Ale budete si muset najít nějakou menší práci, nebo aspoň chodit do školy, prostě cokoliv, jen aby to zastřelo vaší skutečnou práci a důvod, proč tu jste. Nyní jestli mě omluvíte, Itálie volá a s ní spousta práce. Zatím nashledanou."
Usmála jsem se a zamávala mu na rozloučenou. Axel pokývl hlavou na mě a mrkl na Daie, který se na něj zazubil.
Pak jsme odešli z Runwaye a osobní letadlo vzlétlo zpátky domů.
Dai mě objal kolem ramen.
,,Byl to dobrý nápad, zůstat tady?"
Přikývla jsem.
,,Dokud jsem s tebou, je mi jedno, kde jsem."
Dai se tiše zasmál a pak mi dal letmý polibek do vlasů.

O pár dní později jsme znovu začali chodit do školy. Učitelé nás uvítali zpět s úsměvem a my se brzy dostali zpět do školních kolejí.
Užívala jsem si školní dny, i když mi trochu lezly na nervy ty stupidní kec, které nám učitelé tloukli do hlavy. Spolu s Daiem jsme spíše probírali bojové strategie než jazyky, v historii jsme hledali chyby, které každý z daných vojevůdců a vládců udělal, ve fyzice jsme probírali stavby zbraní, v chemii vražedné látky a stavby granátu a v přírodopisu smrtelná místa člověka než-li kamení.
Byla to zábava. Obecně třída nebyla zrovna nejposlušnější, takže nás učitel nechával být.
Po škole jsme spolu pomalu šli domů a povídali si o všem možném, když nás náhle doběla nějaká holka.
,,Ahoj, vy jste určitě ti dva noví! Vy také bydlíte tímhle směrem? To je výborné! Já jsem April...a ty?"
Všechna její pozornost se náhle zaměřila na Daie. Pokusila se k němu přiblížit a přitisknout, ale ten jí prudce zastavil.
,,Já jsem Dai a tohle je má dívka Wilma." řekl chladně.
April jeho chladný tón mírně odradil a tak se trochu odtáhla.
,,No...dobře...Nechceš s něčím pomoci? S nějakým předmětem? Nejde ti něco?"
,,Vše mi jde na výbornou a i kdyby ne, mám tady svého vlastního učitele." mrkl na mě.
Usmála jsem se a pak zabodla vražedný pohled do té holky. Měla dlouhé bloňdaté vlasy ve kteérm měla melír, velké hnědé oči jí zářily jako dva drahokamy, měla plné rudé rty a docela dobrou postavu. Zase se na Daie pokusila nalepit a já na ní varovně zavrčela.
,,April, buď tak hodná a přestaň se na mě lepit, nebo se ti stane něco hrozného." řekl už mírně dopáleně Dai.
,,Já se nelepím. Pouze mi je zima." zakňourala dívčím flirtovacím tónem.
Ještě se k němu trochu přiblížila a já náhle ledově zchladla.
,,Kdeže bydlíš?"

Jakmile jsme s ní rozešli, praštila jsem dlaní do zdi a hrdelně zavrčela.
,,Ta si rozhodně koleduje o to, abych jí hodila do postele granát a zakroutila jí krkem!" syčela jsem.
Dai se zasmál a dal mi letmou pusu na tvář.
,,neboj, ty jsi tisickrát krásnější a navíc ona je jen potulná děvka. Tyhle typy zrovna dvakrát nemusím."
Ještě stále sjem trochu pěnila, ale už to šlo zkrotit a tak jsem se trochu usmála a vydali jsme do našeho společného bytu. Ten Daiův jsme prodali, takže Dai teď bydlel se mnou.
Hodila jsem tašku do kouta a spadla jako těžký kámen na gauč. Dai se zasmál.
,,To tě tenhle den tak moc zřídil?"
,,Ve srovnání s těmi předchozími, kdy jsme maximálně došli pro oběd...jo."
Oba dva jsme se zasmáli a Dai mi pak podal sklenici vody. Vděčně jsem se usmála a vypila to.

SPolečně jsme dělali úkoly. Byly to lehké věci a společně jsme je měli za pár minut, ale stejně jsme se u toho nasmáli. Z reproduktorů u počítače se linula hudba, ktero momentálně pouštělo rádio a neustále jsme se přetahovali, kterou písničku vybrat. Nakonec jsme si dali kámen nůžky papír a Dai vyhrál.
Protáhla jsem obličej, ale on se usmál a napsal do počítače jednu písničku. Tu pak pustil a já se zaposlouchala.
Po chvilce jsem jí poznala.
,,Není to Wouldn't Change a Thing?" optala jsem se.
Políbil mě na čelo.
,,Bingo, lásko."
Zasmála jsem se.
Když jsme měli úkoly v pořádku, Dai mě náhle čapnul kolem pasu a posadil si mě na klín. Zabořil mi čumák do vlasů a zavrněl.
,,Stršně hezky voníš." zavrněl.
Zrudla sjem jako paprika a něco zamumlala.
,,Hele, co kdybychom si společně něco zahráli?"
,,Ale máme jen tenhle počítač."
,,Hmm...pravda...kolik máš na účtě?"
Zasmála jsem se.
,,Ani nevím, ale bude to dost."
,,Výborně. Ale...asi to koupím z vlastních peněz. Pojď semnou, vybereme to společně."
,,Ale co-"
Dai mě polibkem umlčel a pak mě vytáhnul ven.

Venku byla zima a ledový vzduch mě štípal na tvářích. město v osm večer, kdy už byla tma, vypadalo magicky a úžasně.
,,Už se nemůžu dočkat, až bude sněžit.." zavzdychala jsem.
,,Jo no...tenhle rok byl hodně zvláštní, že?" optal se.
Zasmála jsem se.
,,To je pravda. Hodně věcí se událo."
S Daisem jsme zašli do obchodu s elektronikou a prodejce nás zavedl k hracím zařízením.
,,Tak co vezmeme...? PS3, 4 nebo Xbox?" optal se mě.
,,Hele...já se v těhle věcech vůbec nevyznám, takže..."
Dai se zasmál.
,,Dobře, tak to nech na mě." zasmál se.
Dai se koutkem oka podíval na ceny a pak vzal všechny tři.
,,Počkej, máme tolik peněz?"
,,Neboj, plat od mafie mi šel na účet už od mého narození, takže tam budu ít už slušnu částku."
Dai to položil před prodejce a ten to všechno načetl. Pak nám k tomu ještě přidal pár her, které k tomu byly zdarma a Dai ještě nakoupil pár dalších.
Nakonec jsme to všechno zaplatili a já vzala jednu krabici a hry, kdežto Dai vzal ty dvě ostatní.
Cestou domů jsem pomalu neviděla na cestu a smála jsem se.
,,Proboha, jestli se někde natáhnu...!"
,,Tak tě chytím." řekl se smíchem Dai.
,,Dobře." zamumlala jsem, celá rudá.
Doma jsme ale našli menší zádrhel.
,,Wilmo...neříkej mi, že nemáš televizi."
Trhla jsem s sebou.
,,No...moc času jsem u televize netrávila a navíc..."
Dai se rozesmál, vzal mobila a zavolal do toho elektra. Brzy nám u dveří zazvonil kurýr s ohromnou tenkou krabicí. Dai mu poděkoval, zaplatil a pak ho vypakoval.
,,Tak se na to podíváme..."
Otevřel krabici a v ní se objevila ohromná plochá televize. Mohla mít úhlopříčku kolem dvou metrů.
,,Tak...a teď, kam to dáme?" optala jsem se.
,,To by mě taky zajímalo...co myslíš? Šlo by to dát támhle?...Nebo naproti gauči, jen to musíme trochu posunout...Wilmo?"
Dai mi pokynul, abych k němu přišla a pak ohrnul jeden závěs. Za ním byla jedna celá další místnost.
Chvilku jsem an to civěla jako přikovaná.
,,Myslela jsem, že v plánech měli chybu, protože když mi to ukazovali, tuhle místnost jsem jaksi nepochytila a ten závěs jsem vždycky ignorovala."
,,Mno tak vidíš. Tak tady uděláme ložnici a menší zbrojnici a tam místo toho všeho uděláme obývák spojený s kuchyní." navrhl všechno Dai.
Poplácala jsem ho po zádech a pak se rozesmála.
,,To beru. Jen by to chtělo jinou barvu..." zamumlala jsem a pak se vrátila do té jedné místnosti, kde jsem až doteď žila.
,,A tady taky...Dai co myslíš? Jaká by se sem hodila?"
,,Hmmm...co...tmavě fialová, jemné bílé závěsy...do ložnice bychom hodili tmavě modrou a na strop nakreslili noční oblohu?"
,,Tak tohle se mi líbí. jsi rozený designer!" zasmála jsem se a chtěla mu dát rychlou pusu, ale on mě chytil a pořádně mě políbil.
Zabroukala jsem a přitiskla se k němu. Dai líbal vášnivě a dravě a já věděla, že už zase má choutky. Zabroukala jsem tiše.
,,Až po práci, zlato." zašeptala jsem.
Zaskučel.
,,No dobře, no..."
,,Ale dneska už to asi necháme být. Už je pozdě a velká většina obchodů má zavřeno." řekla jsem.
Přemístila jsem levitací všechny krabice i s televizí do rohu a poté se šla vysprchovat.
Dai mě nadšeně následoval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama