Šelma - 4.

11. února 2013 v 15:10 | Michaela Fabianova |  Povídka - Šelma
4.

,,No fuj! To je smrad!" zakňučela jsem.
Už nějakou chvíli sleduju stopu jedné dívky, která se asi tak měsíc nekoupala. Byli jsme v lese už něco přes tři hodiny. A já měla ten čumák furt přitisknutej k zemi. Je to odporný cítit i pachy, které bych ráda necítila.
Dali mému otci instrukce. Dívka, hnědé dlouhé vlasy, má na sobě zelenou bundu a džíny. Vysoká asi tak 160 cm a docela štíhlá. Viděli jí naposled někde tady.
Já vlastně její stopy i vidím. To je toho, neumí zakrývat stopy. Kdyby po ní šel nějaký hrdlořez, což samozřejmě v téhle době ještě jsou - tak by jí dostihl ani ne z minutu a pak už by mi byla svatá.
Samozřejmě táta šel za mnou a na krku mě dusil obojek. Náhle jsem se zastavila a ztuhla. Zachytila jsem pohyb kousek před námi. Přivřela jsem oči. Někdo byl kousek před námi a skrýval se. A docela účinně. Otočila jsem se na tátu a zamručela. Táta mi odepnul vodítko. Tiše jsem se vydala k postavě schované u stromu. Skoro jsem ani nedýchala. Moje tlapky nevydávali na spadaném listí vůbec žádný hluk. Teď už jsem toho někokho rozeznala lépe - byla to opravdu ta dívka, co se úspěšně vykrucovala policistům. A určitě má dobrý důvod. Dívkas e rozhlédla a já ztuhla.
A pak se všechno semlelo moc rychle.
Já se rozeběhla k ní, ona vykřikla a vzápětí se proměnila na - fíjo! - na pěkně nabroušeného tygra. Ofrkla jsem si a naježila se.
,,Takže chceš boj, kočičko?" zeptala jsem se.
Tygřice zavrčela. Byla asi dvakrát větší než já, měla docela velké svaly, které se rýsovali pod jemně naoranžovělou srstí s černými pruhy. Oči se jí leskly, ale byli skkoro černé. Zavrčela jsem a připravila se na boj.
,,Takže si chceš hrát, vlčku? Jsem víc, než jen zvíře." zavrčela temně.
Málem jsem se rozesmála. Tak to uvidíme, nafrněnko.
Zavřela jsem očic a představila si na boku bílí znak Ying a Yang. Ihned jsem ucítila, jak moje srst na tom místě změnila barvu. Na čele jsem si nechala udělat smaragdově zelený list.
,,Stačí na ukázku?" zavrčela jsem.
Byla to výzva. Výzva, aby se na mě vrhla. Uslyšela jsem za sebou pohyb. Otočila jsme hlavu a temně a výhružně zavrčela. Otec ihned ztuhnul. Otočila jsem s eprávě včas. Tygřice vyskočila a vražednými drápy mířila na můj krk. Lehce jsem uhnula a ona dopadla vedle mě. Krásný. Jedním skokem jsem byla u ní a zahryzla jsem se jí do boku. Tygřice s sebou trhla a zamňoukla. Snažila se mě setřást, ale já trhala hlavou sem a tam. Pak jsem jí pustila.
Její krev nechutnala zrovna nejlépe, ale byla mocná. Tygřice zafuněla a klesla na zem. Přistoupila jsme k ní. Dívka nebyla zvyklá, aby se jí postavil tak mocný protivník. Odhadovala jsem jí sotva na polovinu mého věku. Tygřice se změnila zpět na dívku. Otec ke mě přiběhl.
,,Ihned odstup. Nebo nejraději zmiz. Zranila jsi hledanou oběť a tím pádem budeme mít problém. Dělej, zmiz!"
Zavrtěla jsem hlavou a změnila se na dívku. Přiklekla jsem si k ní a podívala se na její bok. Rána se trochu smrskla. Roztrhla jsem jí triko a přiložila dlaň na ránu.
A začala jsem zpívat.
Rána nebyla hluboká, ale byla rozsáhlá. Hodně sil mě stálo uzdravování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihomolka Knihomolka | 13. února 2013 v 22:19 | Reagovat

Pěkné a zajímavé... Už si četla nový díl nesmrtelného nikolase f. ?

2 Kiara Kiara | 18. února 2013 v 20:25 | Reagovat

taky čteš nikolase? =D je to hustý ja ještě čekam na to až bude v knihovně =P

3 Michalka Michalka | Web | 24. února 2013 v 11:14 | Reagovat

[1]:Jo četla.Hrozně jsem při tom všem bulela... Je škoda, že Flamelovi zemřeli.

[2]: Jo, četla jsem ho. Celá šestka je jedna velká tragédie

4 Alosaurus Alosaurus | 4. června 2013 v 15:06 | Reagovat

Dobrá povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama