Pán Moci - 71.

22. února 2013 v 21:02 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
71.

Probral jsem se a chytil se za hlavu.
,,sakra, co se stalo?" šeptl jsem.
Kousek ode mě se ozval smích. Rychle jsem se otočil a spatřil muže, kterému mohlo být tak něco kolem třiceti. Měl na sobě pláštěnku Horganů, černé kalhoty a zelenou tuniku. U pasu se mu houpal meč a na zádech luk s šípy. Nalevo ode mě plápolal oheň. Rozhlédl jsem se a uviděl...nic. Všude kolem byla jen zem. Žádný strom, žádná květina. Jen tráva a občasná holá zem. Dál na sever se do výšky táhli hory a dotýkali se oblohy temné, jakoby byla noc. Horgan tiše přisvědčil.
,,Takhle to tu vypadá už nějakou dobu. Všude uvadají květiny, zem pustne a slunce tu nebylo vidět už pořádnou dobu. Lidé odsud co nejrychleji prchají pryč. Dokážeš to vysvětlit, Wille?"
Zamyšleně jsem naklonil hlavu.
,,Nejdřív se zeptám já na něco vás. Kde jsem, kdo jste vy a jak dlouho tu jste?"
Muž se suše usmál. V očích mu blýskla nedůvěra, ale byla obratně zamaskována. Já si jí však všiml a napřímil se.
,,A mluvte pravdu." šeptl jsem tiše.
Horgana to zaskočio. Na chvilku ztichl a jás úšklebkem poznal,že právě o tohle se chtěl pokusit. Pak však zavrtěl hlavou a začal ze sebe solit pravdu.
,,Jmenuji se Wired a jsem jedním z vás. Jsi na východě, skoro na konci Auralie. Teda ten portál tě musel stát mnoho sil..."
Se zděšením jem si vzpomněl na tu bouři. Ta síla...
Něco se ve mě pohnulo a proniklo do mysli. A v ní se mi ozval jakýsi ženský hlas. Byl docela hladký, avšak spodní tón byl výhružný.
,,Ach, no konečně. Už jsem si myslela, že na mě nikdy nepomyslíš. Jmenuji se Lillith a teď jsem tvoje...démonka. Takže ke mě buď hodný. Trošičku jsem ti pozměnila vzhled k mím představám."
se zděšením jsem vylétl na nohy a rozeběhl se kolem. Rychle jsem našel menší kaluž vody. Pohlédl jsem na svůj odraz a vyjekl překvapením. Vlasy jsem měl dlouhé a uhlově černé, skoro modré. Oči jsem měl barvy indigu a po stranách zubů jsem měl tesáky. Zničeně jsem dosedl a ihned zase vyskočil.
,,Auuu!"
,,Dávej pozor na svůj ocas ty pitomče!" křikla Lillith.
Otočil jem se a spatřil dlouhý černý ocas, který byl zakončený chlupatou špičkou. Zaskučel jsem a chytl se z hlavu.
,,Jak jsi do mě vstoupila?!" křikl jsem.
Lillith si odfrkla a napjala se jako tětiva.
,,Sám jsi vlétl do bouře a přijal mě. Ne, že by bylo nějak těžké tě ovládnout. A teď tě už nepustím!"
Zavrtěl jsem zničeně hlavou a přešel zpátky k táboru. Wired mě se zájmem pozoroval. Tentokrát jsem si dával pozor na ocas a nechal ho koébat ve výšce mích zad. Wired mě se mě pobaveně zeptal:
,,Hmmm...Ty hele, nechceš mi nakukat, že jsi nevěděl o tom, že jsi démon, že ne?"
Zavrčel jsem a pohlédl na něj.
,,Co si asi tak myslíš?! Vletěl jsem do bouře a pak se domě vkradla nějaká démonka Lillih a pak..."
Wired mě ihned zarazil.
,,Cože?! Lillith?! Děláš si ze mě sakra srandu, že jo?"
Polekalo mě jeho chování a mimoděk jsem zašvihal ocasem. Tohle se mi nelíbilo...ani náhodou.
,,KDo je Lillith? Neříkej mi, že to je nějaký hodně mocný démon..."
Wired si odfrkl a přisunul se ke mě. Ani jsem nestačil mrknout a už jsem měl v blízkosti mích plících jeho hrot meče. Polkl jsem a ztunul. Wired se natáhl a chňapnul mě za ocas.Sykl jsem a škubl s sebou. Hrot se mi zařízl do kůže.
,,Ten ocas...mohou mít jen mocní démoni. Lillith je něco jako Satan v ženské podobě. Lidé se jí báli a když už složili nějakou přísahu na její jméno,brzy zemřeli! Lillith je nejmocnější démonka z ženské řady! Vládne stejně jako Satan modrými plameny a já se modlím, abys je nedostal do rukou. Také vládne strachu a rychlé regeneraci. A je hodně...hodně zlá."
Zprudka jsem se nadechl a hrot se ponořil dál do těla. Vzal jsem čepel a zabodl jí co nejhlouběji do sebe to šlo. Wired se snažil meč vyndat z mích rukou, ale já ho držel pevně a zabodával si hrot do těla tak dlouho, dokud jsem neucítil, jakmeč prorazil kůži na druhé straně. Bezděčně jsem vykřikl a povolil stisk. Muž ho ihned se škubnutím vyndal z mého těla. Z pravé nosní dírky mi začala téct krev.
,,Cos to prboha udělal?!" vykřikl Wired.
,,Pokusil jsem se zabít. Nemusí mi nikdo říkat, že i bez démonky jsem mocnější než elfové a ostatní rasy dohromady. Ale teď s démonem...bůh ví, co bych dokázal napáchat. Wirede posím...udělej to pro dobro lidstva a zabij mě."
,,Ne! Ty idiote! Vytáhnu tě z podsvětí a ty budeš v tomhle těle tak či tak! Nedovolím ti, abys všechno zmařil. Nech mě to kruci vysvětlit!"
Lillith se přenesla k ráně a začala jí zběsile léčit. Já však zavrtěl hlavou a vytasil dýku. Lillith se zastavila. Připíchl jsem si hrot na srdce.
,,Ještě se pohneš a já se probodnu, Lillith. Opovaž se to dál léčit!"
Lillith se stáhla. Vydechl jsem a upustil dýku. Skácel jsem se na suchou zem a ucítil, jak se mi o tvář otřela krev. Nějak jsem věděl, že se kolem mého ramena musí tvořit louže rudé krve. Někdo ke mě přispěchal a zvedl můj obličej. Sykl jsem bolestí. Muž si mě prohlížel s jistou...úctou? Odivem? Sáhl mi na rameno a já s sebou škubl. Wired si mě vzal do náruče, ale já se mu z posledních sil vykroutil a postavil se na nohy. Zničeně jsem si držel rameno. I když se Lillith stáhla co nejdál od rány, začala se mi rychle hojit. Wired mě sledoval.
,,Co chceš udělat?" zašeptal.
Zavrtěl jem hlavou.
,,Nemám ponětí. Eh...dobře, možná jsem se trochu vyděsil, když jem zjistil, že je ve mě démon, ale nemohl bys mi prosím tu ránu vyčistit? Jednou rukou to nedkážu."
Wired přikývl a pomohl mi si přisedout k ohni. Sám pak připravil horkou vodu, mast a obvazy. Z pochvy mi vyndal menší vrhací nůž a rozřízl tuniku. Zabručel jsem. Wred mě nebral na vědomí. POdíval se na druhou stranu a zaklel.
,,Musím ti tu tuniku sundat. Mohu?"
Zasípal jsem a přikývl.

,,Jauuuu! TO ŠTÍPE!!!!" křičel jsem na celé kolo.
Muž mě chytil a zmáčkl ránu. Zařval jsem a vytrhnul se mu.
,,Co si myslíš, že děláš?! Chceš mě zabít?"
Wired zafuněl. Ukázal mi na ránu, ze které už zase prýštila krev.
,,Chtěl ses zabít sám. Já ti dávám první pomoc, tak se uklidni."
Zabručel jsem a podvolil se. Lillith byla zatím zticha. Zdravou rukou jsem si vzal pramínek mích vlasů. Byli lesklé, takže dávali dojem, že jsou hodně tmavě modré, ale ve skutečnosti byli prostě černé. Povzdechl jsem si a upustil pramínek. Jak to teď vysvětlím Adéle, Rowovi a dalším? Nevěděl jsem.
Na chvilku jsem na ně zavzpomínal. Jakého draka si asi vybrala? Co teď dělá? Kdo jí vyučuje? A jak se mají ostatní? Row, Iris a Riko?
Na všechny otázky jsem neměl odpovědi. Štvalo mě, že mi Lillith změnila vzhled aniž bych s tím souhlasil. Nechtěl jsem to! Zašklebil jsem se, když mi Wired utáhl obvaz kolem hrudníku a kolem poraněného ramene.
,,Promiň Wille, ale bylo to nezbytné. Můžeš se nějakou dobu přetvařovat jako někdo jiný,jestli chceš. Mohli bysme vymyslet nové jméno, třeba až do doby, než bysme sebrali odvahu a řekli jim pravdu. Zatím by byl ,,Will" nezvěstný. Co na to říkáš?"
Zaskřípěl jsem zuby a zašvihal ocasem. Lillith měla pravdu, nikdo by mě nepoznal. A Row by mě bez váhání zabil, pokud bych mu řekl pravdu. Mohl bych si s nimi užít apoň trochu času, než bych se rozhodl říct jim pravdu a nechat se zabít. Démonka se ve mě pohnula a jako by se mi něčí ruka otřela chlácholiě o tvář.
,,Máš před sebou těžkou cestu. Je mi líto, že jsem tě tak lehkomyslně změnila, ale bylo to nezbytné. Neboj, najdu způsob, jek se z tohohle světa dostat."
Trhnul jsem s sebou. Cože?
,,Tak a je to hotovo. Ech...ty nemáš nic na sebe,že? No, možná tam budu mít košili. POčkej chvilku."
Wired odešel prohledat si brašnu. Rozhlédl jsem se. Nikde jsem neviděl jeho koně.
,,Eh...co se ti stalo s tvím koněm?" optal jsem se.
Horgan s sebou trhnul, jakoby dostal facku. NA chvilku ztuhnul, než mi pomalím a velice zoufalým hlasem vysvětlil, co se s jeho koněm stalo.
,,Mého koně zabili tři něco jako monstra. Snažila se mě bránit až do posledního dechu, ale oni byli prostě na boj připraveni. Zabili jí bez mrknutí oka a pak jí...snědli."
Zbledl jsem a roztřásl se. ZAčínal jsem se pomalu strachovat o svého koně Rumbyho. Wired se ke mě otočil a zamával ve vzduchu černou košilí. Hodil mi jí a já jí obratně jednou rukou chytil. Chvilku jsem na ní jen civěl, než jsem se rozhoupal k činu. Oblékl jsem si jí a sakroval jsem,když jsem si jí přetahoval přes zraněné místo.
,,Tak, já dám vařit večeři a ty mi zatím řekni všechny novinky, všechno,co se událo na hradě Wimoonu, když jsem odjel."
ZAtímco Wired vařil nějakou dobrotu, řekl jsem mu úplně všechno, na co jsem si dokázal vzpomenout. Muž párkrát vykulil oči, ale to se stávalo skoro vždy. samozřejmě jem vynechal ty své osobní chvíle. O těch zatím vědět nemusí.
Když jsem skončil, Wired mi právě podával misku s teplou polívkou. Vzal jsem lžíci a ochutnal. Vykulil jsem oči a zařval z plných plic.
,,Vau! FANTASTICKÁ SAKRAMENTSKÁ DOBROTA!"
Wired se usmál a sám ochutnal. Oči mu zasvítili spokojením, když mě spatřil, jak hltám každý kousíček jeho polévky.
,,Spomal! Bude tě bolet břicho!"
,,Ale...když...ono..to je tak dobré! dej mi další, prosíííím!"
Nakonec jsem snědl pět misek polévky. Horgan mě jen s povzdechem sledoval, jak prázdním jeho kotlík. Něco si pro sebe zamumlal, ale já se ani nezkoušel zeptat, co říkal.
,,Dej mi ochutnat!" ozvala se Lillith.
ZAfuněl jsem a zavrtěl hlavou.
,,JAk to chceš asi udělat?"
,,To máš vědět ty."
Zavrtěl jsem hlavou a vyprázdnil poslední misku. POložil jsem jí vedle sebe a spokojeně jsem si lehl na zdravé rameno.
Už se mi klížili oči, když se Wired tichým hlasem optal.
,,Dokážeš mě dostat zpátky?"
,,Nevím...zítra..."
Usnul jsem. A nehodlal se vzbudit až do rozbřesku. Lillith si slastně povzdechla a ulehla taky.
A všichni jsme spali v kvílejícím větru blížícího se lijáku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | 23. února 2013 v 12:25 | Reagovat

snad se ten lillith zbaví, vypada jak mrška...a starej will byl hezčí..=D

2 Michalka Michalka | Web | 23. února 2013 v 14:01 | Reagovat

[1]: Jo, ale co, ona je pěkný kvítko.

3 S-night S-night | Web | 23. února 2013 v 19:39 | Reagovat

Wau už 71! To je senzační :-D

Jinak tahle kapitola je krásná! Moc se povedla! :-)

4 knihomolka knihomolka | Web | 23. února 2013 v 20:56 | Reagovat

S povídky podobné Hraničářovu učni to změnily na Modrého vymítače!? SUPR!

5 Michalka Michalka | Web | 23. února 2013 v 21:10 | Reagovat

[3]: Díky moc
[4]: Ne, nezměnilo! Ale musela jsem tam přimíchat kapku démonismu, no ne? To by nebylo ono! A navíc, Rin nemá dlouhé vlasy. A...no spoustu dalších věcí.A Will nemá meč, a bla bla bla :D

6 knihomolka knihomolka | Web | 25. února 2013 v 16:03 | Reagovat

Nesnaž se z toho vykecat!!!!!! :-)

Jo, to jsem chtěla, koukni se na mail!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama