Pán Moci - 70.

10. února 2013 v 18:12 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
70.
Pomalu jsem se probudil. V rameni mi škubalo, ale s úlevou jsem zjistil, že...
...mi někdo vrátil rameno zpět do jamky.
Zamračil jsem se. Rychle jsem se rozhlédl, ale nikdo tu nebyl.
Ach, nedělej si starosti s děkováním. To jsem udělall přece já!
Škubnul jsem s sebou. Pegas poslední dobou vůbec nemluvil. Až teď - nevím po kolika měsíců - se ozval.
,,Ach, děkuju!" zaradoval jsem se.
Vyskočil jsem na nohy a ihned nechal pegase, aby mě proměnil. Brzy jsem zadupal šťastně kopyty a vyrazil. Tryskem jsem kličkoval mezi stromy a hledal vhodné místo ke startu.

Aasi po pěti minutách jsem to místo zahlédl. Stromy rostly dál od sebe a tak jsem mohl v klidu rozevřít křídla. Párkrát jsem jimi máchnul a pak s prudkým skočením vzlétl. Ihned jsem se octl nad celým lesem. A bohužel i z té dálky jsem viděl kupy obrovských mračen. Stín, letící vedle mě zabručel.
,,Kouzelná bouře. Měli bychom se jí vyhnout."
,,Nemůžeš jí nějak odehnat?" optal jsem se.
Stín vydal zvuk, který by mohl znamenat smích.
,,Kdybych mohl, tak bych tě klepl do mozku a ten by začal pracovat. Ne, nemohu. Je to kouzelná bouře, Wille a to znamená, ž eji nemohu nějak ovlivnit. Není to výplod přírody."
Ten jeho proslov mě málem uspal. Což by nedopadlo moc dobře.
,,Takže vletíme přímo do ní." zabručel jsem.
Mračna se táhla po celém východu. No, končily pěkný kud cesty na sever nebo na jih a tím bych i v letu ztratil pěkných pár dní. Stín něco zabručel, ale pak byl zticha.
A společně jsme vletěli do bouře.

Nikdy jsme si nemyslel, že se setkám s užvaněnou bouří, ale tahle, ta doslova NEZAVŘELA KLAPAČKU. Stále mluvila o všem, co se děje všude možně, ale když si mě KONEČNĚ všimla, ztichla a já ucítil, jak s emi do mysli vkrádá snad sama magie. Bylo ticho.
Jsem vládce všech živlů, nositel mocného drahokamu a přítel elfů. Jsem část mocného ducha Pegase a jsem Horgan.
Takhle jsem se představil bouři. Tiše mě poslouchala, zatímco jsem jí tohle říkal. Pak náhle něco dodala.
A jsi Pán Moci.
To mě omráčilo. Sama magie mi to říká? Zhmotnění bouře a obrovské síly?
Udeřil poslední blesk a vše náhle ztichlo. Cítil jsem, jak se obrovská energie z mračen stahuje do jediného mocného blesku, který by mohl zemi rozpůlit až k jádru.
A měl jsem z toho sakramentsky špatný pocit.
A ten se vyplnil tak...
...že ta síla udeřila do mě.
Začal jsem padat. Věděl jsem s jistou platností, že buď magie roztrhá, nebo s enapíchnu na strom. Ale nic z toho se nestalo. Místo toho se pode mnou otevřel portál a spolkl mě.

Adéla se poslední dva dny bavila tím, že rozmlouvala se svojí dračicí. Mladá dračice byla vnímavá a -jak Adéla s překvapením zjistila - také pěkně chytrá. Také si s radostí všimla, že za ní často létá Crosleyův rudý drak a pozuruje je. Row jí představil její mistrini. Byla to veselá žena, tak kolem třicítky. Měla dlouhé, uhlově černé vlasy, ale její oči měli barvu kobaltu. Ty se upřeli právě na Adélu a ona se celá zkroutila pod náporem pohledu.
,,Ááá, tak to jsi ty! Ta slavná dívka, která mnohokrát nás vytáhla z průšvihu a," ztišila hlas do šepotu, ,,také Willova velká láska, co?"
Dívka překvapeně zamrkala. Ihned si tu ženu oblíbila.
,,Já se jmenuji Eleonora a velice mě těší, že budu mít za učenku takovou odvážnou dívku."

Crosley jí včera dal její nové věci - černý plášť s hlubokou kapucí, pouzdro s noži a překrásný bílí luk s šípy.
,,Opatruj tyhle věci. Jiné nedostaneš. Akorát náhrady, ale ty jsou velice drahé. A hlavně si střež ten luk. Je vyrobený a poslaný od paní Q'line. Jako poděkování a poblahopřání k úspěchu. Tenhle luk prý nikdy nemine, al epřesto s ním cvič."
Adéla byla tehdy zmatená, ale přes noc si utřídila všechny myšlenky a teď stála naproti její nové společnici. Adélinina dračice Ohnivka vystrčila čumák z kapuce, ve které si udělala dočasné obydlí. Elee se rozzářili oči.
,,Áaach, to je krásná dračice. Jen si nejsem jistá, jestli bude dobře vycházet s Deliou."
Z její kapuce vylezla o trochu větší dračice, ale ta měla světle modré šupiny a oči s ejí chytře leskly. Adéla nějak věděla, že je to vodní dračice. Ohnivka zaťala drápy do jejího ramene. Dívka s sebou trhla, ale nic jiného. Obě dračice se navzájem měřili. Pak Ta vodní - Delia se uklonila, což Eleu velice překvapilo.
,,No tohle. A mě ses jako nikdy neuráčila uklonit?" pronesla naoko dotčeně.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S-night S-night | Web | 11. února 2013 v 14:52 | Reagovat

Taky bych chtěla jako první po probuzení vědět takovou novinu! :-D jinak super kapitola XD

2 Michalka Michalka | E-mail | Web | 11. února 2013 v 15:13 | Reagovat

[1]: Zzz...no to máš pravdu :D Díky ;)

3 Knihomolka Knihomolka | 13. února 2013 v 22:09 | Reagovat

Kdo to řek!? Proč mi ničíš nervy!!?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama