Prosinec 2012

Aila a její osud - 10

30. prosince 2012 v 13:36 | Michaela Fabianova |  Povídky - Aila a její osud - DOČASNĚ POZASTAVENO
10.
Když jsemse probrala, tak mi prolétlo hlavou - to nemůže přiložit?
chvilku mi trvalo, než jsem se rozpomněla na to, co se stalo. A když seto stalo, rozklepala jsem se jako osika. Začala jsem se tozhlížet kolem sebe. Bylo tu šero, al ei tak jsempoznala zrcadlo, které odráželo obraz měsíce, který venku svítil. Pak tu byl stůl s žilemi a se sklenicí vody. Pak tu byla postel. Tedajako lidi nevím, proč ležím nejméně tři metry od ní. Mohli mě tam aspoň hodit. Nebo jsemtak těžká?
Samozřejmě, že mi sebraly všechny zbraně. Byla mi zima. Stoupla jsem si. Trochu jsem se zapotácela, když se mi zatočila hlava. Zatřepala jsem hlavou a došla k oknu. docela mě udivilo, že je otevřené. svěží vzduch mi nachvilku pomohl získat zpět nadvládu nad mím zmateným tornádem myšlenek v hlavě. Paže mě pálila od říznutí tím jedním z jejich klanu. smutně jsem zavrtěla hlavou. Proč mě rovnou nezabili? Bylo by to pro všechny lehčí. I pro mě. Povzdecnu si a odejduod okna. K čemu mi jsou moje schopnosti, když nemůžu uletět? Představovala jsem si sokolíka, který vždycky létal za Ethenem. Pak se stalo něco, co mě doslova vykolejilo - začala jsem se smrskávat. Bollo mě to a já vykřikla.
dovnitř někdo vstoupil. Nevěnovala jsem se tomu. Něco vykřikl a přiběhli další tři. Já ucítila, jak mi roste peří a drápy ostřejší než samurajská čepel.
Tralo t jen pár minut. A pak sem se proměnila v sokola. neměla jsem čas se tím zabývat. Vyskočila jsem n okno a pokoušela se křídla přinutit k pohybu. Byli mojí součástí, ale přesto jsem nevěděla, jak s nimi.
mávej mávej ty trotle!!!! křičela jsem na sebe.
Konečně se křídla rozepjala. Ale stejně bylo pozdě. Někdo mě řízl do obou křídel a já zapískala. Pak mě někdo vzal do silných rukou a skoro mě rozdrtil. Podívala jsem se mu do tváře. Byl to Nathan.
Jen abych připoměla, kdo to je - je to ten hulvát, který se mě pokusil přeřadit na svou stranu. To se mu nepovedlo a nepovede. Nathan se na mě podívá se smutkem. Trochu měto překvapilo. Z křídel mi tekla krev a protékala mezi Nathanovými prsty. Tentokrát mě nikdoneprašil do pánku. Nikdo mi neudělal tu radost. Nechaly mě hezky trpět.
,,Zavřu jí do klece." pronese.
Někdo, kdo stojí mimo mé zorné pole mu to schválí a tak mě Nathan odnese do svého pokoje. Nevím, jestli se mám zděsit, nebo se rozplývat, ale když jsme procházely chodbou, připadala jsem sijako pták ohnivák. Jenom tak mimochodem mi prolétlo hlavou to, jestli se dokážu změnit i v něj.
Ale to už kluk ¨, který mě drží , vejde do pokoje. Když se otočí, aby zavřel dveře, uvidím kapky krve, které za se bou necháváme. Udělá se mi mdlo.
Nathan mě položí na postel. Ihned vyskčím na nohy a začnu na něj chrlit takové nadávky, že by se i dlaždič začervenal. Jenže pro něj je to jen pískání a křičení.
Za chvilku se unavím, a když zjistím, kolik krve jsem ztratila, no...není to hezký pohled. Lehnu sijako pták a zrychleně dýchám. Nathan po celou dobu něco hledá v šuplíku. Najednou vytáhne kudlu. Zblednu a smutně kníknu. Nathan se usměje a z druhé ruky mi ukáže obvazy a nit. a dezinfekci. Ježíši, kolik na mě už Ethen vyplejtval dezinfekce.
Nathan si přisedne a opatrně simě dá na klín.
,,Roztáhni křídla, prosím."
Zkouším to, ale vždy to hrozně bolí. Nathan po chvíly ztratí nervy a to křídlo roztáhne. Vyjeknu a škubnu s sebou. Nathan mě chlácholí slovy. Vážně se začínám uklidňovat. Nathan mi ránu vyčití a sešije, protože mi natrhnul svaly. Pak mi je obváže obvazem a to tím spůobem, že mije vlastně přiváže k tělu.
,,Takhle je to lepší. Aspoň neuděláš nějakou pitomost, která mě pak prozradí.
prozradí? A co jako by ho mělo prozradit?
Nathan mě dá do klece a já dobalancuju k bidýlku. Tam se usadím a ihned usnu.

Ethen s Raulem jedou na koních za Samumem. Ten je žene k místu, kde se odehrálo přepadení.
Když tam dojedou, najdou pouze šavli, v černém rubáši. Ta šavle je od krve. Ethen sesedl z koně a došel k němu. Když hochtěl vzít, jeho rka se zastavila asi deset centimetrů od jílce. Ethen nemohl dál, jenom zpět.
,,co to má ksaku znamenat?" zabručí.

Vyhlášení vítězů

14. prosince 2012 v 11:57 | Michaela Fabianova |  Ostatní
Tak ahoj lidi,
jsem velice zklamaná, že i přesto, že jsem protáhla limit, mi přišel návrh jen od knihomolky.
Takže si dokážete domyslet, že je to ona.

1. místo obsadila Knihomolka
Její návrh vypadal asi takhle:

První myšlenka co padla u mě v hlavě bylo: Brr, nemůžou zapnout topení. Ještě v otupělosti jsem si sáhla na spánek.
"Tss" zasičela jsem bolestí, díky obrovské bouli. Pak, po odeznění bolesti jsem se rozhlédla po spoře osvětlené
místnosti. Byla tmavě zaŕizena, měká postel, ale nevýhodně zima a vlhko díky kterému se tvořily jistě plísně. Ale
žádné tam nebyli.


Hlavní děj:
Ethen s Raulem cestují a hledají Ailu. Na cestě po její stopě najdou tu šavli (jestli se nepletu:-)) a na ní krev. To je nějakým (kouzlem??) dostane před jejich "dárce" informací.

Cenu Knihomolko obdržíš hned, jakmile se zase dostanu k počítači (jsem totiž ve škole) :D

GRATULUJU!



Protáhnout.

10. prosince 2012 v 15:48 | Michaela Fabianova |  Ostatní
Ahoj,
podle toho, že mi nápad poslala jen jedna dívka usuzuji, že dám více času. Soutěž se tedy protahuje do
14.12.2012

Stále můžete vyhrát!

Soutěž!

2. prosince 2012 v 15:03 | Michaela Fabianova |  Ostatní
Takže, jak už jste si určitě přečetli, chci teď udělat soutěž.
Začínají mi docházet nápady a tak jsem vás chtěla poprosit, jestli byste nechtěli napsat nějaký námět na povídku.
Může to být na Ailu a její osud,
nebo na Pána Moci.
Napište to formou vyprávění. Dlouhé to může být jakékoliv.
Námět mi pak pošlete do e-mailové schránky.

Výhra:
Výhra bude diplom a také moje kniha, kterou právě dopisuji. Abych to vysvětlila - právě píšu knihu, která nepatří do složky Horganův učeň, nýbrž je to kniha jménem Dračí Noc.
Ten, kdo bude mít nejlepší námět tuto e-knihu získá a já se budu modlit, aby se Vám líbila.

Tak posílejte na e-mail: michaela@fabianova.cz

Soutěž potrvá do 7. 12. 2012

Už se těším,
Míša F.

Pán Moci - 67.

2. prosince 2012 v 14:56 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
67. kapitola
Will seprocházel s Adélou lesem. Bylo mu příjemně. Zasypával Adélu otázkami ohledně její pravé podoby. Šli už takhle asi patnáct minut, když se Adéla najednou zastavila. Will se zamračil. Adéla zavřela oči a zaposlouchala se.
,,Co-" optá se Will.
Adéla ho zarazí. Votm otevře oči.
,,Je tamhle." řekne tiše.
Vezme ho za ruku a táhne ho někam dál. Po chvilce se vynoří u jezera. Will nevěděl, že tu vůbec nějaké je. A naproti byl lovec s koněm. Právě seděl a dopřával si svačinku. Will užasle zavrtěl hlavou. Dívka ho slyšela na takovou dálku. Ale něco mu vrtalo hlavou.
,,Proč ho hledáme?"
,,Protože on napadl mě a Rika. Tak mu to chci trochu oplatit."
,,A jak?"
Dívka začala potichu couvat a Will jí následoval. Pak ho náhle chytila za loket a začala mu vysvětlovat plán. Willovi se začínal zamlouvat. Takové měl rád.

Lovec se s plným žaludkem rozvalil na trávě. Jeho klisna ho šťouchla do hlavy a muž se zasmál. Byl trochu přiopilí a tak nedával pozor. Klisna ho znovu šťouchla. To už muže rozzužilo. Odehnal jí a omylem praštil do čumáku. Klisna pobouřeně zafrkala a odklusala pryč. Muž se zvedl.
,,Hej! Ty herko jedna!" křičel za ní.
Pak ztuhnul a zaposlouchal se. Slyšel šustění křídel. Zamračil se. To nemůže být ona.
Pak ho náhle něco chytilo a přišpendlilo ke stromu. Muž se vzpíral a křičel, ale pak uslyšel ještě jedno mávání křídel. To zvíře ale nemělo kožená křídla, nýbrž to byla křídla péřovitá. Muž se podíval. Přímo u jeho obličeje se šklebila dračí hlava s dlouhými tesáky. A za ní byl překrásný pegas. Muži poklesla čelist.
,,Co se to děje?"
Ne, teď se ptám já. Kdo jsi ty?
Muže to vylekalo. Ten hlas byl mírný, ale bylo v něm slyšet docela dost tvrdosti.
,,Já-já...Lovec."
Dračice mu podrážděně foukla do obličeje. Muž se rozkašlal. bylo to cítit po jedu. Pak ztratil vědomí.
,,Je dost těžký." zasípal Will.
Adéla pokrčila rameny. Věděla, že toho muže musí co nejdříve donést na hrad. Její jed ho omráčí jen na několik minut.
,,usíš to zvládnout. Aspoň protentokrát."
,,Tak jo." řekl Will.
Ze všech sil rozepjal křídla a vzlétnul. Zběsile mával křídly a nevěřícně frkal. Nakonec to zvládnul. Dostal se do silného proudu zimního větru a ten ho unášel k hradu. Will párkrát ještě mávnul křídli a pak už uviděl hrad.
Brzy přistál na nádvoří u hradu. Z ošetřovny vyběhla Iris a zastavila se až u Willa. Měla na soobě dlouhé bílé šaty a blond vlasy svázané culíku. Pohladila ho po hlavě.
,,Koho pak si nám to přinesl?" optala se zvědavě.
Došla k muži a zkoumala ho.
,,Otrávený jedem. Za chvilku se z toho dostane."
Až se vzbudí, dovedeme ho ke králi. Už párkrát se Adélu a Rika snažil zabít.
Iris svraštila čelo. Nedocházelo jí to. Proč?
,,Proč se je snažil zabít."
Kdybych to věděl, tak bych ho sem netahal. Ani si nedokážeš představit, jak je těžký.
Will se vzpjal a muž sklouzl na zem.
,,Opatrně!" křikla zděšeně Iris.
On taky nebyl opatrný, když střílel po Rikovi a Adéle.
,,Máš pravdu."

Později už byli konečně u krále. Ten nad tím přemýšlel. Muž byl zaím ve věznici.
,,Takže říkáš, že střílel po Rikovi a Adéle ve snaze je zabít?"
,,Ano pane."
,,Hmmm....Ale proč?"
,,Také mě ta otázka napadla. Ale jak to z něj dostaneme?"
"S tím si už poradíme."
Will právě chtěl něco králi říct, když dovnitř vběhl posel, bílí a zadýchaný. Podal králi dopis a pak omdlel. Will ho jen tak tak zachytil a posadil do židle. Král si zatím přečetl zprávu.
,,Jestli se mohu zeptat, co se děje?"
,,Wille, ihned běž za Crosleym. Má pro tebe úkol. Muže dojednáme později."
Will se uklonil a pak rychle vyběhl ze síně. Přeběhl nádvoří a vběhl do protější věže. Chvíly stoupal po schodech a pak vešel do Crosleyho pracovny. Row se právě nadkláněl s Croselym nad mapou a něco si tam šuškali.
,,Ach Wille! To je dobře, že jsi tady. Jeden Horgan mi nahlásil že se něco děje na jihu. Horgan přesně neví co a chtěl by, abys za ním přiletěl."
,,Ty zprávy jsou ale hodně nejasné Wille. Uděláte společně průzkum a pak nám pošlete zprávu, platí?"
Will nad tím chvilku přemítal.
,,Bude to nebezpečné, Wille. Chceš jít do toho?" optal se starostlivě Row.
Will se na ně zazubil.
,,Nebezpečí mám rád. Jo, jdu do toho."



Aila a její osud - 9.

1. prosince 2012 v 18:57 | Michaela Fabianova |  Povídky - Aila a její osud - DOČASNĚ POZASTAVENO
9.
Aila se odpotácela o pár kroků zpátky. S Ethenem už pár hodin cvičila v boji se šavlemi a on jí už po desáté porazil. Aila si povzdechla a opřela se o šavli. Ethen však zavrtěl hlavou a postavil se do bojové pozice. Aila si odfrkla.
,,I tak mě k tomu nedonutíš. Jsem moc unavená! A mám hlad!" prskla na něj pobouřeně.
Ethen byl ale tvrdohlavější. Vyrazil. Aila se sklonila před útokem na hlavu a pak vyskočila, aby se vyhnula podseknutí. Pak uskočila. A takhle to šlo dál a dál. Aila se naštvala a pak vyrazila. Podklouzla pod Ethenem a mrštností elfa začala útočit na Ethena. Ten musel vždycky na poslední chviličku uskočit, nebo se sehnout. Také údery odrážel, ale to bylo ojedinělé. Aila se usmála a podrazila mu nohy. Ethen se skácel a než se stačil zvednout, ucítil na hrudi Ailiino koleno a její šavli pod krkem.
,,Vyhrála jsi." zasípal.
Aila se zvedla a pak se usmála. Ale pak jí začali opouštět síly. Dívka se opřela o strom a začala zrychleně dýchat. Ethen si toho všiml a přikývl.
,,Pro dnešek to stačí." odpověděl a zastrčil si šavli do pochvy. Aila udělala to samé a pak společně zašli do chatky. Tam je do nosu udeřila překrásná vůně svíčkové.
,,Ach, to je vůně." povzdechla jsi dívka.
Společně se usadili u stolu. Raul, který právě položil poslední talíř se na dívku zazubil.
,,Tak přece jen to tady někdo ocení. Ethen to totiž neumí."
Společně se zasmály. Ethen se zamračil, ale pak se dal do jídla. Dívka udělala totéž. Raul si k nim přisedl a pak začal také jíst.
Později odpoledne se Aila vydala ven. Vyvedla Samuma ven, ale neosedlala ho. Nechala ho, aby šel za ní, nebo aby se na chvilku zastavil. Společně si povídali o různých věcech. Samum jí nejčastěji něco vysvětloval. Dívka se usmála. Bylo jí krásně. Pak ale pomyslela na své nevlastní rodiče. Zastavila se a povzdechla si. Musí mít určitě hrozný strach o ní. Doma byla naposledy před asi dvěma týdny. Ten čas tak letí, pomyslela si a vydala se dál. Samum si toho všiml a tak jí uklidňoval. Dívka přikývla a pohladila koně po hlavě. Ten do ní drcnul a dívka se zasmála.
,,Mě ale stále vrtá hlavou jedno - jak se může Raul měnit? Myslíš, že bych to dokázala i já? Myslím, že by mě to docela bavilo."
To nepochybně, ale to já nevím. Musíš se Raula zeptat ty osobně.
,,Máš asi pravdu. Ale, víš Samume, já se stydím. Vždyť přece ani Raula a Ethena neznáme. Jo, ty asi možná jo, ale já ne. Co když..."
Ne, to ne. Vždyť ti už párkrát zachránily život. Na to musíš stále myslet. Oni tě chrání. Kdyby byli na straně Černých jestřábů, tak by tě v klidu nechali zamřít.
,,Asi máš pravdu."
Pojď zpátky. Jsme pryč už docela dlouho.
,,Hmmm."
Tak se otočili a vydali se zpátky.
Chvilku šli v klidu, než se před nimi něco mihlo. Samum zastavil a zavětřil. V tom ustoupil a varovně zařehtal.
Pozor Ailo! To jsou Černí jestřábi!
A opravdu. Ze křoví se vyhrabali dva muži v černých pláštích, s kápěmi na hlavách. V rukou drželi meče a varovně s nimi mávali. Dívka bez váhání vytasila šavli, kterou neodkládala.
,,Myslíš, že je to ona?" optal se jeden z nich.
,,Určitě. Vždyť s epodívej na toho jejího koně. Přesně-"
Aila zaútočila. Překvapení nepřátelé jen tak tak uskočili z dosahu šavle. A pak spolu začali bojovat.
Dívka měla na své straně mrštnost a měla lehčí zbraň, ale nepřátelé měli něco mocnějšího - dlouholeté zkušenosti. Museli to být určitě nejlepší z jejich klanu. Aila zavrčela, kdž jí jeden meč škrábl do paže a ona to oplatila tím, že muže silně řízla do stehna. Muž zařval a odpotácel se stranou. Ten drhý na hvilku zaváhal, ale to už Aila měla adrenalin i v mysli. Její schopnosti se už podruhé za den probudily a ona se superrychle vyhnula ráně. Pak švihla a muž zakosílal pod sílou úderu. A dívka muže zasypávala údery. Ale jedno nečekala - že se ten, kterého řízla do stehna vzpamatuje a obejde jí zezadu. Vůbec to nečekala. Poslední, co ucítila, byla bolest ve spánku. Pak ztratila vědomí.

Samum byl natoolik chytrý, aby věděl, že tady už není nic platný. Tryskem se rozeběhnul k chatce.
Dorazil tam docela rychle. Vrazil do dveří a ty se rozletěli. Samum vběhnul do kuchyňky a omylem přvrátil stolek s vázou.
Unesli Ailu! křičel na ně.
Oba strnuly a pak se zadívali na Samuma. Ethen velice pomalu vstal a došel k Samumovi.
,,KLid chlapče, to bude dobrý."
Unesli Ailu, no tak dělejte něco!
Obrátil se na Ethena a zkusil ho kousnout. Muž jen tak tak uskočil a pak horlivě přikývll.
,,Dobře dobře. Raule, běž prosím připrvit koně. Já zatím připravím nějaké zásoby. Nebude to totiž jen na pár hodin. A také musíme zkonatktovat ostatní. Samume kdo ji unesl?"
Černí jestřáby kdo asi jiný!
,,To jsem si mohl myslet." zabručel si Ethen.
Pak odběhl do pracovny a zabouchl se tam. Samum vyšel ven. Pak pohlédl k obloze. A zoufale zaržál.