Aila a její osud - Prolog

17. října 2012 v 19:09 | Michaela Fabianova |  Povídky - Aila a její osud - DOČASNĚ POZASTAVENO
Takže určitě jste vyděli minulou katastrofu, takže dnes celou kapču přepíšu. ještě jednou se moc omlouvám za to nedorozumnění. Míša.

Prolog
Aila vstala. Každý den byl stejný. Ale tenhle byl jiný. Dnes byla sobota plus k tomu měla narozky. dnes slavila 13. narozeniny. Vyběhla z ložnice a dusala po schodech dolů. Na sobě měla dvoudílné, černé pyžamko. nechtěla, aby její nevlastní rodiče dělali všechno sami. Aila totiž neznala své pravé rodiče. Od svého 1. roku byla sirotek. putovala od rodiny k rodině. Až se konečně ustálila u Magdaleny a Markuse Silvůkových. Byl to milí pár a Aila je měla ráda. A přímo je milovala ještě pro jednu věc - koně. Byl to černý hřebec s bílou lysinkou a bílíma ponožkama na nohou. Magdalena jí prozradila, že se prostě jednou z nenadání objevil v Silvukovic stáji (Markus a Magdalena se zajímali o Koňské ježdění). Aila proto už od svých osmi let zůstávala u Markuse a Magdaleny. Aila přiběhla do kuchyně. Dobře, ještě spí. Pomyslela si šťastně. Xhtěla jim totiž udělat překvapení. Vytáhla z lednice vajíčka a máslo. Pak vyndala ze skříňky pánvičku a zapálila sporák. na něj dala pánvičku a pak tam hodila kousek másla. Ten se ihned začal roztékat a brzy musela Aila rozlousknout vajíčka a vylít je na pánvičku. Nevydali přitom jediný zvuk, ale vůně prosytila celou kuchyň. Aila to začala míchat a jednou rukou přitom nahmatala sůl. trošku jí tam nasypala a zase zamíchala.
Brzy byli vajíčka hotové. Aila dala do toastovače dva tousty a oni brzy vyskočili jako oznámení, že jsou hotové. Aila mezitím udělala kávu, rozprostřela stůl a dala tam míchaná vajíčka, ze kterých se kouřilo. Pak do hrnků nalila kávu a k vajíčkám dala toust. Vtom přišel ospalý Markus. ,,Co to tu tak voní?" zahuhlal unaveně a protřel si oči. ,,ÁÁÁ. Moje holčička mi připravila dobrou snídani. Tu kterou mám rád." Dodal šťastně a promnul si ruce. A hned po tom přišla Magdalena. Ta už byla trochu čilejší a Aila si všimla, že je upravená a v rukou drží trochu nfouknutý balíček. ,,Markusi! Necpi se těmi vajíčky a pojď Aile poblahopřát k narozeninám!" Markus nadskočil a přitom na sebe vychstnul trochu kávy. ,,Sakra!" zaklel a postavil kávu zpět na stůl. ,,Omlouvám se, zlato. Pojď sem, ty mojee třináctiletá holčičko!" Markus rozpřáhl ruce. Aila mu skočila do náručí. ,,Všechno nejlepší, zlatíčko." Pronesl Markus a Aile ukápla slza dojetí. Pak se jemně odtáhla a Markus jí poslal k Magdaleně. Ta postavila balíček na stůl a objala Ailu. ,,Také ti přeji všechno nejlepšíííí. Hodně štěstí do dalších let. Budeš ho potřebovat." pronesla. Aila se zasmála. ,,Děkuji ti, mami." Magdalena se usmála a zvedla balíček. ,,Na, to je pro tebe. Já ještě přinesu ze shora další tři. Dva z nich jsou ode mě a Markuse. Ale ten jeden je něco...jak bych to řekla. No uvidíš." řekla a odcupitala pryč. markus se na ní zazubil a popohnal ji, ať ten dárek rychle rozbalí. Přitom popíjel kávu.
Aila roztrhla balící papír a...nemohla tomu uvěřit. V rukou držela něco fialového. Byla to látka. Aile spadnul balící papír a s tím i spodní část...pláště. Byl to hebký, krásný plášť s kapucí. Aila si ho oblékla. Padnul jí přesně. Od hlavy až k patě byl dlouhý. Aila si dala na hlavu kapuci. Přesné! Markus se na ni díval a káva, kterou měl v ústech mu pomalu vytékala na pyžamové kalhoty. ,,Pai." zahuhlal, přitom mu z pusy vytekla další káva. Rychle spolknul ten zbytek a pronesl znovu. ,,Páni." Aila si plášť zase schovala a přitom se usmívala. Přehodila si plášť přes rameno a vtom dovnitř vběhla Magdalena se třemi balíčky dárků. Položila je na zem, protože jeden byl obzvlášť dlouhý. Markus se zvedl od stolu a zdvihl první dárek, Magdalena druhý. ,,Tady máš. Snad ti to bude k prospěchu." Aila sundala papír a nemohla uvěřit svému šťěstí. Dárek byly vlastně černé, upnuté kalhoty. Ty Aila vždycky chtěla. ,,Ach děkuju!" Markus se však jen zasmál. ,,To ale není vše!" Aila si až teď všimla ještě černého trička. Zavýskla. Tričko bylo přesně na její velikost. ,,jůůů! Děkujuuu!!!" Upustila málem přitom dárek, když vlepovala mlaskavé pusy na tváře svých nevlastních rodičů. Teď byla na řadě Magdalena. ,,Snad se ti to bude líbit. Na." A podala Aile už trochu těžší dárek. Vevnitř byli...šípy? Aila jich napočítala celkem padesát. nechápavě se zadívala na Magdu. Ta už měla v rukou třetí dárek. Aila si ho vzala. Byl těžký. A bylo to něco pevného. Dícka ho rozbalila a vykouklo na ní rameno...luku? A ještě něčeho. Aila si dala dvě a dvě dohromady a teď si všimla dlaší věci, která byla u luku. Byl to toulec, do kterého se vešlo padesát šípů. Aila na to vše s úžasem hleděla. Ani si nevšimla, že na ní Magda mluví. Aila se rychle podívala na Magdu. ,,Cože? Neslyšela jsem tě." Magda se usmála. ,,Říkala jsem, že tyhle věci - luk, šípy, toulec a plášť nám dali spolu s tebou. Řekli nám, že když tě nalezli, byl k těmhle věcem připíchnutý vzkaz. Stálo na něm, že ti to má náhradní rodina dát, až budeš slavit třinácté narozeniny. Samozřejmě Samuma ti dali hned, jakmile jsi byla zralá na první projížďku." Samum byl její kůň. Aila přikývla. Zahnala zmatek do ústraní a místo něho hned nastoupila radost. ,,Díky. Díky moc." Řekla, položila zbraně na stůl a vlepila další pusu Markusovi a Magdaleně. Ti se usmáli a až teď se konečně Magda posadila. Aila rychle sklidila dárky a papíry ze stolu a ze země. Dárky si odnesla nahoru do pokojíku a papíry vyhodila do koše. ,,Tak a teď je čas se převléknout a konečně se postarat o Samuma."

Aila právě jela na Samumovi. Byli u blízkého lesíka. Markus jí navrhnul, že by si mohla zkusit zastřílet z luku. Také jí prozradil - čemu moc nevěřila - že z luku střílet umí a že by jí mohl něco naučit. Aila ale odmítla. Chtěla být chvilku sama. Markus jí chápal a usmál se, když mu to pověděla. Teď sem jela, v jedné ruce luk, na zádech toulec s šípy a pláštěnka s kapucí na sobě. Konečně Aila dorazila na místo. vybrala si hranici mezi polem a lesem. Došla k hodně tlustému kmeni jedle a udělala tam černou fixou kruhy. Musela se trefit do toho nejmenšího, ale to bude chvilku trvat. Stála tak pět metrů od terče. Otec jí ještě před odjezdem napověděl, jak má stát, jaké svaly musí při nátahu cítit a podobně. Aila udělala vše správně, ale šíp stejně minul kmen. Aila si povzdechla. Ještě vystřílela půlku šípů, pak je šla najít. Sna jen deset z dvaceti pěti se aspoń trefilo do kmene. ty ostatní musela najít. Samum stál opodál a pásl se na čerstvé trávě. Do Ailiných zad zářili jarní paprsky. Samum podle jejího předsevzetí miloval jaro stejně jako Aila.
Asi tak po půl hodině našla všechny šípy. Dala je zpět do toulce a ještě jednou si je přepočítala. Najednou dostala pocit, že ji někdo pozoruje. Strnula. Cítila, jak Samum zabručel. Tohle už jendou zažila.
Bylo to tehdy, když byla na projížďce. Právě jeli kolem nějaké uličky, když tu najednou Samum strnul a Aila ucítila jemné zabručení. Tehdy nevěděla, co to znamená. A přesně v tu chvíly na ní zaútočil pes. Byl dost ošklivý, ale Samum byl pohotový. uskočil a přitom kopnul psa do čumáku. Ozvalo se ošklivé zapraskání, jak s epsův čumák přelomil. Pes zakňučel a utekl.
Aila se prudce vrátila do reality. ve stínu jedle, na kterou střílela, uviděla postavu. byl to spíše jen obrys postavy, ale stejně Aila věděla, že jde o kluka. Byl asi tak stejného vzrůstu jako ona. Víc ale vyčíst nemohla. Když si chlapec uvědomil, že ho Aila odhalila, promluvil.
,,Ailo, já jsem ten, který tě doprovází již nějakou dobu na tvé cestě. Ale jsme taky někdo, koho budeš muset porazit. Co si vybereš, bude jen tvá a jedině tvá volba." S tím se vzduch kolem postavy zatetelil a pak se ozval výbuch tak silný, že Ailu odhodil pět metrů daleko. Aila naneštěstí ztratila vědomí.
 
Když se probrala, ležela doma a na čele a na paži měla obvazy. Vedle ní seděl její nevlastní otec. Vypadal ustaraně. Aila se zavrtěla a ihned zaskučela, protože jí rozbolela hlava. Otec s sebou trhnul, jak se vylekal. "Ailo! Jak ti je?" Zašeptal. Aila se malinko usmála. "Hlava mě bolí jako čert. Co se stalo?" Otec vzdychnul. "Samum přiběhl s tebou v sedle. Ihned jsme s Magdalenou poznali, že není něco v pořádku. Samum stál a ržál. Když jsme tě dostali ze sedla, mumlala jsi něco o postavě ve stínech a o výbuchu, nebo o čem. Obvázali jsme ti ranku na čele a paži, která ošklivě krvácela. Ale co bylo zvláštní, v té ráně jsme našli malinké azurově modré krystaly. Vůbec jsme to s Magdalenou nechápali, ale všechny jsme odstranili a tebe uložili do pokoje." Aila skoro neviditelně přikývla. "Díky, tati." Otec se usmál. "Teď spi, drahoušku." Nikdy Aila nevykonala nějaký rozkaz tak ráda. Ihned zase usnula. Přitom se ale probírala tisícemi otázkami. Nejvíce si ale lámala hlavu s dvěma otázkami: Kdo byla ta postava? A jak se mi do rány dostaly modré krystaly?
 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 knihofil18 knihofil18 | Web | 17. října 2012 v 20:37 | Reagovat

:) Je to super. Upozornila som ťa, lebo to predtým nebolo vidno. Ale je to super príbeh, páči sa mi! Rýchlo pokračuj.

2 knihomolka knihomolka | Web | 17. října 2012 v 20:46 | Reagovat

Supr, supr, další!  :-)

3 Michalka Michalka | Web | 18. října 2012 v 18:56 | Reagovat

[1]:Jo, ale díky, protože jsem to nevěděla.

[2]:hned hned: D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama