Září 2012

Pán Moci - 59.

26. září 2012 v 17:19 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Takže abych řekla pravdu. Dnešní kapitolka bude prostě kapitolka. Jistě jste si všimli, že jsou kapitolky krátké a proto chci upozornit, že brzy bude hotový HU3, ale k tomu ještě něco. To si ale nechám zatím pro sebe.

59.
Rumby už měl opravdu oprávnění být nervózní. Nikoli proto, že seněco blížilo, nebo tak, ale proto, že už asi po sté Will zanadával na svět. Rumby pohodil hlavou a zastavil. Will po něm šlehl pohledem. Adéla se zasmála. ,,Wille, já asi vím, proč tak náhle zastavil." Will po ní šlehl mrzutým pohledem. ,,Jo? A proč tedy zastavil?" Zabručel drze. Adéla těžce potlačovala smích. ,,Protože kdybys přestal nadávat, tak by byl klidnější. Ty sis nevšiml, že od té doby, co každou chvilku hekneš bolestí je Rumby stále více nervózný? Čím dál méně našlapuje a hýbe páteří a skvěle se mu vede. Wille prosím tě, zastavíme, počkáme na Rowa a ten ti to spraví!" Will se zamračil. ,,Ale my přec-" Adéla ho syknutím zastavila. ,,My nikam nespěcháme. Pokud máš rozlámaná žebra, neměl bys jezdit na koni. Bože! To jsi tak natvrdlý?" Will se zakabonil. ,,Ale-" Adéla si vzdychla a zvedla ruce k neci v beznadějném gestu. ,,AAAAAchh...!!! Wille Retwere, ihned sklouzneš z toho sedla, nebo přísahám, že povolím popruhy a pak tě i se sedlem zchodím!" Will začal mít strach a tak poslušně sklouzl ze sedla a vzal Rumbyho za otěže. ,,Promiň kamaráde. Vedl sis dobře, jak tě Adéla pochválila." Rumby souhlasně zařehtal a ostatní se rozesmáli. ,,Pojďte trochu z cesty, aby na nás nikdo nenarazil. Row se k nám nějak dostane." Ostatní přikývli a tak se Will prkenně vydal hlouběji do lesa.
Za chvilku se zastavili. Will popadal dech. Ta rána fakt hrozně bolela. S heknutím si pomalu sednul na zem. Ostatní seskočili a začali utírat své zpocené koně. Iris doběhla k Willovi a sáhla mu na čelo. ,,A sakra. Wille, máš horečku." Iris se obrátila a zavolala na Adélu. a přiběhla. ,,Co se děje Iris?" Iris se mračila. Její obočí bylo stáhnuté k sobě. ,,Adél, potřebujeme najít nějaké bylinky, které by srazili horečku. Já ale nevím, jaké to jsou. Will hoří. Brzy ztratí vědomí a pak...no ty víš co." Adéla přikývla. Nechtěla to znovu zažít. ,,Iris, a nemohla by ses poradit s Tygřicí? Možná má cenné informace." V Irisiiných očích zasvítilo nadějné světýlko. Zavřela oči a chvíli seděla ztuhlá, než oči znovu otevřela. ,,Tygřice mi okázala byliny, které by měli Willovi pomoci. ale budeš mi muset pomoct. Willa tu pohlídá Riko." Obě dívky přikývli, zašli za Rikem, zdělily mu vše potřebné a pak se vydali do lesa natrhat ony byliny. Riko přistoupil k Willovi a poklekl. Jeho kolenní klouby zapraskali a on hekl. ,,Byl to pěkný boj. Skoro bych si tipnul, že sis s ním hrál." Will se s námahou zaškelbil. ,,Tehdy k tomu nebylo málo. Ale teď bych asi nezabil ani mouchu." Riko zachmuřeně přikývl. ,,Vydrž Wille, pomoc už je na cestě. Hlavně neomdli." Will na něj pohlédl celý zpocený. ,,Není k tomu daleko, Riko...Není k tomu daleko." Will se usmál a zavřel oči. ,,Jsem stále vzhůru." řekl šeptavým hlasem. Riko přikývl a přešel k esvému grošovanému koni. ,,Ach jo, Will mi dělá starosti. Poslední dobou toho na tak mladého chlapce bylo moc." zašeptal svému koni. Grošák ustaraně frknul a drcnul Rika do ramene. Ten se usmál. ,,Já vím chlapče, já vím."

Iris s Adélou šlapali hustým porostem. Adéla se držela za bok, protože šli už pškně dlouho a jí tam začalo píchat. Iris se zeptala Tgřice: Jak je to ještě daleko? Optala se Tygřice. Ta zabručela.
Už by to tu mělo být. Ještě kousek, ještě, ještě á...tady! Iris poskočilo srdce radostí a úlevou, když spatřila ohnivě rudé byliny růst po kapradí. Začala je horečně trhat. Adéla začala s ní. Brzy měli plnou náruč těch květin. ,,Tak jdeme?" Zeptala se Adéla Iris. Ta přikývla. ,,Proč se ptáš?" Adéla jen tak pokrčila rameny a obě se bok po boku vydali zpátky. Adéla se přitom hodně dozvěděla o Iris - o jejích rodičích, životě a vůbec o všem možném. Adéla se jí pak za to odvděčila tím, že jí řekla většinu svého života. Musela ale zformovat věty tak, že se to stalo nedávno, ne před několika Tisíciletími. V duchu se hořce zasmála. Ano, tak stará je. Sledovala se svými druhy dění lidstva.
Většinou seděla na hoře ve své pravé podobě. Vedle ní byl jeden samec - Zachorn. Byl to obyčejný Warobd a tak to Adéle vyhovovalo. V té době ho milovala. Společně se dívali na průběh dějin.. Celé staletí společně létali, smály se a dováděli spolu. Pak ale přišla bitva. Obrovská vojska na ně zaútočila. Všcihni Warobdové museli do války. Ale Adéla s matkou utekli. Pár let se schovávali, ale i je později našli. Matku zabili a Adélu odvlekli. Vzpírala se, kousala, chrlila jed. Brzy se jí povedlo vytrhnout se z řetězů a ona odletěla daleko. Daleko od dějin, času a všeho možného, co s tím souviselo. Pak chvilku přežívala na jiném světě, ale jednoho dne se stejně musela vrátit.
Adéla překvapeně zamrkala, když jí Iris bolestviě dloubla do žeber. ,,Hej! Slyšíš mě?" Adéla rychle přikývla. ,,Promiň, jen jsem byla zamyšlená." Iris se zasmála. ,,To je dobrý. Stejně jsem tu říkala jen kraviny. Podívej, už jsme zpátky." A měla pravdu. Brzy vstoupili na místo, kde se usadili. Obě dívky ihned přiběhli k Willovi, který pokojně odpočíval, ale krůpěje potu svědčili o něčem jiném.



Pán Moci - 58.

23. září 2012 v 13:50 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Takže dnes vám dám další kapitolku. Teď momentálně pracuji na něčem, ale o tom až nastane čas :D

58.
Row se s trhnutím probudil. Njedřív se nepamatoval, kde je. Ale když ucítil, že je opřený o modré, vzdouvající se tělo, vzpomněl si na cestu do jeskyně a jak se zase setkal se Světlem. To teď leželo vedle něj a oddechovalo s klidem. Bříško jí trochu narostlo od chvíle, kdy se najedla. Byla totiž hubená a málem umřela hlady. Rowovi jí bylo líto. Poslední tři dny žila v domnění, že umřel. A tři dny je pořádná rána pro psychyckou stránku draka. Světlo se pomalu probíralo ze zasnění a Row jí dával naději, že to dokáže a bude zase jako dřív.

Will sám o sobě měl práce nad hlavu. Iris, Riko a Adéla balili věci a připravovali koně na cestu. Will kouzly zahlazoval stopy, kdyby je náhodou chtěl někdo sledovat. Toulec s šípy měl na zádech a luk držel v ruce. Pobíhal sem a tam a pomáhal balit a připravovat.

Později toho dne se konečně dali na cestu. Will jel po strašně dlouhé době na Rumbym a ostatní jeli na svých koní. Will ještě před odjezdem vytvořil jedno kouzlo, které mělo informovat Rowa o cesté zpět na hrad. Riko občas zahrál na píšťalu a Adéla se smála a tleskala. Znovu uzdravená Iris se také smála, ale byla jí stále zima. Will se nedivil. Blížila se zima a oni na sobě měli trochu volné oblečení. Will měl štěstí, prrotože měl pláštěnku, ale tu za chvíli propůjčil Adéle, která se třásla zimou. ,,Díky." Zašeptala a zabalila se do ní. Will chvilku jel, ještě zahřátý od pláštěnky, ale i pak mu nebyla tak strašná zima, protože na sobě měl kožené chrániče (hlavně na zápěstí, na hrudi, ale také na lýtkách) a ty ho zahřívali.

Byl čas oběda a on vyndal nějaké maso a suchary. Rozdal je mezi svými přáteli, ale pak se zarazil. ,,Kde je Iris?" Zeptal se Rika. Za ním se ozvalo pobavené ,,Tady." Will chvilku pátral za Rikem, ale až když Iris vykoukla, tak se zasmál. Riko zrudl, když Will přenesl svůj tázavý pohled na něj. ,,No co, byla jjí zima!" Will se zasmál a otočil se směrem k pěšince. Předjel je, aby byl v čele skupinky. Chyběla mu přítomnost Stína a jeho teplého tělíčka, které mu zahřívalo krk. Věděl ale, že teď dělá společnost Rowovi se Světlem. Díval se na zem a zkoumal jí. Brzy si všiml stop nějakého zvířete. Tlapy byli vlčí, ale byli nejméně o polovinu větší. Will znamením zastavil a seskočil na zem. sáhl na stopu a překvapilo ho, že byla ještě teplá. ,,Pozor, někde tu je..." Přerušil ho tvrdý náraz něčeho těžkého a on narazil do stromu. Vzpamatoval se a vytáhl dýky. Rzhlížel se, ale nic, co by do něj narazilo neviděl. Ale Adéla ano. ,,Pozor Wille! Vlevo vlevo!!!!" Will se otočil a máchnul dýkou. Před sebou spatřil Vlkodlaka, který jen tak tak uskočil, aby se vyhnul smrtící ráně, která mu měla podříznout hrdlo. Vlkodlakovi se zablištěli jeho temné oči a on zavrčel. Byl asi dvakrát větší než Will. Temně černou srst měl slepenou bahnem. Kolem huby měl krev a jeho tesáky prozrazovali to samé - byl právě na lovu. Vlkodlak zavyl a rozeběhl se proti Willovi. Ten zase máchnul a přitom bleskurychle vytasil vrhací nůž a zabodl ho Vlkodlakovi do přední nohy. Vlkodlak zavyl bolestí a jeho nenávistný pohled upřel na Willa. ,,Dnes zemřeš, Strážce!" S těmito slovy máchnul jeho ostrými drápy. Will jen tak tak uskočil a řízl Vlkodlaka do boku. lkodlak zavrčel, ale to už byl Will za ním a bodl ho do stehna. Než se stačil Vlkodlak otočit, Will pod něj skočil a bodl ho do srdce. Zvíře smrtelně zavylo a pak Willa zalehlo.

Riko všechnu tu hrůzu sledoval z povzdálí. Když ho Will rychle obešel a různě ho mátl, Riko k němu pocítil příval úžasu. Ale zděsil se, když viděl, jak Will skočil pod vlka a pak zajásal, když trefil Vlkodlaka do srdce. Rikovi s ezvedl žaludek, když spatřil ten gejzír uhlově černé krve, který zalil Willovu hruď. Pak tělo kleslo a Willa zavalilo. Koně se vzpínali a vyplašeně ržáli, ale to už byl Riko u těla a snažil se ho nadzvednout. ,,No tak dělejte! Pojďte mi pomoct!" Křikl na holky, ty přikývli a vyběhli k Rikovi. Společně tělo odkutáleli pryč z Willa. Ten ležel a hekall bolestí. ,,Wille! Jsi zranění a...fuj ta krev an tobě vypadá fakt horrorově." Will jen zkřivil ústa v bolestném úšklebku. ,,Když mě zavalil, tak mi asi zlámal pár žeber a vyrazil dech." Riko se ale jen zasmál. ,,Kámo tys složil Vlkodlaka! Pravýho Vlkodlaka! No to je něco!"

Will ale chválu svého přítele neposlouchal. Přemýšlel nad tím, jak ho Vlkodlak nazval. Strážce. Co to znamená? Nespletl si honáhodou s někým jiným? Na druhém místě byla ta příšerná bolest. Will zamumlal kouzelnou formuli, která mu aspoň částečně zahojila žebra. Teď byli místo zlomené naražené. To už tak nebolelo, ale Will musel být stejně opatrný. Schoval si dýku a pak si očistil krev, kterou měl na sobě. Společně pak nasedli na koně - Will přitom hekal bolestí a nadával na svět- a pak se vydali na cestu.

Pán Moci - 57.

18. září 2012 v 17:28 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
No tak sem dáme rychle další kapitolku. Knihomolko, prosím tě moc, hlavně neměj nervové vypětí :D

57.
Row přikývl. ,,Já taky. Pěkně hraješ na píšťalu." Pronesl. Adéla se udýchaně zasmála. Row přešel k nim. Se zdviženým obočím se zadíval na hromadu píšťal, figurek a spousty jiného. Riko jen nad tím mávl rukou. ,,Will se moc nudil." Opodál se ozvalo nazlobené zavrčení. ž teď si ho Row všiml. Ve Willově pláštěnce byl neviditelný i za večera. Row k němu přešel. Klekl si vedle něho. ,,Co se jí stalo?" Optal se. Will ukázal za sebe. ,,Já jen léčím, Rowe. Riko by měl vědět více. A mimochodem. Jsem rád, že jste se konečně probudil." Row se usmál. ,,Stařec jako já potřebuje trochu odpočinku." Will konečně zvedl oči a zadíval se na Rowa. ,,Spíše jsi zemládl, Rowe." Ten se jen přidušeně zasmál a odešel. Will vzdychl. Iris neměla nic vážného, ale stejně u ní Will musel sedět už pár hodin.Hudba, kterou vydával Riko byla osvěžující, ale až teď Will ucítil, jak se mu klíží oči. Dal si facku a na chvilku se probudil. Jemně se dotkl zranění a začal mumlat kouzla, která uspíší léčbu. Kolem něj se vzňal uhlově černý oheň, ale nepálil. Spíš to byl takový větřík. Rány se zacelily a postupně mizeli. Will přestal a zakolísal. Byl moc unavený. Rány byli téměř zahojené. Zacelily se, ale stále tam ještě malé ranky byli. Will jí je i s mastí zavázal bílím, hebkým obvazem a pak ji přikryl. ,,Odpočívej." zašeptal, pak se zvedl a došel k partičce, která seděla u jeho hromádky a prohrabovala jeho výtvory. Will z posledních sil zamumlal jedno kouzlo a všechno jeho výtvory vzplály. Adéla s Rikem vyjekli a sukočili. Will nechal celé jen vybrané výtvory, které se mu nejvíce povedli. Riko si prohlížel svoji píšťalu, na kterou hrál. Zdobili jí Egyptské Hieroglyfy (nebo jak se to píše). Riko měl pusu dokořán v tichém úžasu. Druhá píšťala připadla Rowovi. Ten kývl, ale po rtech mu přelétl úsměv. Adéle nechal hezkou sošku bohyně Athény, jak drží knihu a usmívá se na ní. Adéle stekla po tváři slza radosti. Ale Iris dárek schoval. Ten byl totiž nedodělaný. Sobě nenechal nic, proč taky? Ostatní se na něj podívali. Adéla a Riko neměli slov, ale Row měl dost za všechny. ,,Velmi hezká práce. Jak asi vidíš, ostatní nemají slov, ale já jich mám dost. Kde je Světlo?" Optal se. Will se chmurně usmál a ukázal palcem za sebe. ,,Truchlí za tebe nedaleko odsud. Stín je s ní a dává na ní pozor. Jestli chceš, můžu ho zavolat. Odnese tě k ní." Row přikývl. ,,Díky." Will se zadíval na Orient (Východ).
Stíne, kde jsi?
U ní a ty to víš.
Můžeš sem přiletět pro Rowa? On totiž žije.
Ihned jsem u tebe, Wille.
Will se zadíval na Rowa. ,,Už letí." Row přikývl a došel pro svůj batoh. ,,Asi u ní přespím a vezmu s sebou pár proužků masa z jelena." Will přikývl. ,,Jistě." A popohnal Rowa. O chvíly později přiletěl Stín. Jeho tmavomodré tělo házelo třipytivé prasátka všude kolem, protože na něj svítilo zapadající slunce. Stín si lehnul a Row mu vyskočil na hřbet. Stín zamručel, otočil se a podíval se na Willa. Ten přikývl a naznačil mu, aby už letěl. Stín roztáhl svá péřová křídla a vystřelil do vzduchu. Will přikývl. ,,Tak a dáme se do toho. Riko, prosím, rozdělej oheň. Ty Adél, až bude oheň připravený, uvař něco cokoli. A já půjdu ohlédnout okolí, jestli tu nejsou nějací poflakovači." S tím Will vyběhl do lesa. Cestou sebral luk a toulec s šípy. Ty si pak přehodil přes záda. Pak zmizel v lese. Adéla si povzdechla a žuchla do trávy. Znovu obdivovala sošku Athény, jak se n aní usmívá s knihou v ruce. Prohlédla si tu knihu. Překvapeně zamrkala, kdyř zjistila, že je tam něco napsaného. Skoro si tu knihu přitiskla k nosu, aby rozeznala ty slova. Pak se usmála. Stálo tam:
Tvé tajemství bude zachováno. Vždy pro mě budeš Adélou.
Adéle po tváři stekla slza a zasmála se. Riko vzhlédl od marného pokusu rozdělat oheň. ,,Čemu se směješ?" Optal se jí. jen zavrtěla hlavou a zase obdivovala přesné rysy Athény.

Row sám o sobě už dorazil na Stínově hřbetu k jeskyni, kde se dva obrovští draci skrývali. Světlo bylo až moc vyhublé a sotva dýchalo. Row k ní přiběhl. ,,Světlo, zlato moje. Prosím neumírej. Teď ne." Vyndal maso a pomalu jí ho dával do rozevřené tlamy. Stín mu zatím vysvětlil, že Světlo jedlo jen ojediněle, ale pak přestalo úplně. Světlo polykalo jeden kus po druhém a za chvilku už nezbylo nic. Bříško jí trochu narostlo. Snědla totiž dva jeleny. Skoro. ,,Stíne, zvládneš ješetě něco ulovit?" Optal se ho Row. Stín přikývl a vyskočil z jeskyně. Row seděl u Světla a vyprávěl jí své příhody v Křišťálovém lese. Světlo pak usnulo. Row ji pohladil a zmenšil ji pak do její dobré velikosti. O chvíly později přiletěl Stín se třemi ulovenými kanci. ,,Jsi dobrý lovec, Stíne. Will na tebe bude pyšný, až mu to řeknu." Stín radostně zamručel a snědl jednoho kance. Ty dva přenechal Světlu. za chvilinku bylo Světlo syté. Už se postavilo na vratké nožky, ale pak poskočilo a začičelo (zdrobnělina řevu). Row se usmál a pak se opřel o Stínovo teplé tělo. Stín byl očividně spokojený a taky usnul.

Pán Moci - 56.

15. září 2012 v 23:22 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak zas po douhý době napíšu další kaapču. Škola se rozjela a já celý dva týdny nemohla napsat ani A. ak se teď do toho dáme :D

56.
Will uskočil a písknul. Adéla se málem rozeběhla směrem ke keříku. Will se na ní otočil. Jeho oči blištěli překvapením. ,,Co se stalo?" Zeptala se. Will chvíly bezhlesně otvíral a zavíral ústa a pak konečně našel hlas. ,,Pojď se podívat." zašeptal. Adéla přišla blíž a Will ještě jednou otevřel Rowovi oko - bylo kočičí. Panenky se proměnili na úzké štěrbiny a barva kolem očí byla najednou zeleno-zlatá. Adéla se zakymácela. ,,On je jedním z vás.." zašeptala. Will nechal Rowa ještě chvíly spát a sám se posadil zpět velde hromádky. Vzal si rozdělaný koousek dřeva, který měl obrysy Gryfa. Will se zamyslel nad tím, jak vůbec mohl vědět, jak Gryf vypadá? Will pokrčil rameny a pak se zase pohroužil do bdění a ruce mu přitom pracovali sami.

Usnul a asi po pěti minutách uslyšel kroky. Otevřel oči. Adéla už si toho také všimla a vyráhla malou naostřenu dýku. Will zašmátral pro luk, ale to už na mýtinu vyběhl Riko s bezvládnou Iris. Těžce oddechoval, ale i přesto ji nežně položil na její přikrývky. Ihned oba přiběhli k ní a Adéla přitiskla ruku na její čelo. ,,Je horké." zamumlala. Riko horlivě přikývl. ,,Ano ano, to já vím, ale ona má zlomenou páteř! " Adéla se zadrhla v půli zasyčeníí. Místo toho ho rychle nahradila písknutím. ,,Cože?" To už za dnešek řekla podruhé. Will se usmál. ,,Můžu jí vyléčit. Sice moje dovednosti nesahají až tak daleko, abych mohl napravit zlomenou páteř. Moje druhé já mi ji pomůže zachránit." Že ano? zeptal se opatrně. Věděl, že když o něco žádá, musí být na svého dvojníka opatrný. Dvojník mlčel. Pak se ozvalo dupnutí kopyta o kámen. Dobře, ale za to se mnou půjdeš na sněm do Křišťálového lesa. Will si povzdechl. Představa, že bude muset sedět a poslouchat ty bláznivce, jak se tahají o bezvýznamné věci mu dělalo knedlík v krku. Povzdechl si Dobrá. Tak pomůžeš mi? Ozvalo se zamručení a Will se podíval na Rika a Adélu, kteří na něj chápavě přihlíželi. ,,Pomůže mi, ale pak tu chvíly nebudu. Myslí budu v Křišťálovém lese na ttom sněmu." poslední slovo skoro vplivnul. Oba se uchichtli a pak odstoupili stranou. Will ale ještě Rika zastavil. ,,Má Iris ještě nějaké jiné zranění?" Houkl na Rika. Ten se na něj ustaraně pohlédl. ,,Vlastně ano. Pokud tvůj dvojník zná protijed na uštknutí nestvůry, která má hadí tělo a vlčí hlavu, tak může přežít. Lýtko a rameno jsou vedlješí." Willův dvojník zabručel. Myslí Dakose. Jsou velmi velcí magoři, to se musí uznat. Seš jejich pánem a oni splní jakékoliv přání. Jejich uštknutí je ale smrtlené a protijed nelze snadno smíchat. Jednu přísadu máš v sobě, Wille. Krev někoho, kdo má druhé já. Proto každý, koho uštknul, zemřel. Protože tehdy ještě nebyli. Ale teď se vrátíme k receptu.
Potřebuješ pár kapek své krve, potom trs aragorny, léčivé byliny s modrými květy. Potom šťávu z normální trávy, vodu a nakonec rozdrcené větvičky Opadalé borovice. Dvojník potom Willovi poradil, aby si krev nechhal až na poslední místo. Will se přeměnil a dvojník se stal jeho GPS. Za půl hodnky rychlého letu doletěli k opadalé, suché borovici, Will utrhl pár větviček a schoval je do vaku. pak se zase přeměnil a doletěli pro Aragornu. Pak už jen pro čistou vodu a trávu. Will nalil vodu do vaku na pití a pak utrhl trs čerstvé trávy. Jeho dvojník spokojeně zabručel a společně se vrátili zpět do tábora. Will se přemenil zpátky na svoji pravou podobu a rozdrtil a smíchal všechny přísady. podle dovjníkových instrukcí dal vše správně a pak se řízl do dlaně a nechal stékat potůčky krve, aby napnili lektvar asi jen deseti kapkami. Potom si Will ránu otřel a namazal mast na místo, kde se utvořila obrovská oteklina a nějak divně zežloutlo-zfialověla. Will měl nutkání odvrátit hlavu, ale odolal tomu. Namazal na tu ránu protijed a pak ji obvázal. Potom se dal do zaříkávání a spolu s dvojníkem začali recitovat zaklínadlo, které měo napravit všechny nervy, zlomeniny a spousty dalších věcí.

Riko byl o kousek dál a vypůjčil si jendu z Willových vyrobených píšťal. NA tyhle píšťaly ho naučil Row na cestě sem. Riko začal hrát pomalou a klidnou píseň. Překrásná hudba se linula všude kolem a brzy Adéla vyskočila na nohy. krásně pobrukovala do rytmu a jakko anděl tančila a přitom udržovala přesný krok s hudbou. Riko byl okouzlen, ale nechtěl to na sobě dát njevo a tak začal hrát rychleji. Adéla ihned srovnala rytmus. Byla rychlejší a rychlejší. Začínalo je to všechny strhávat do tak šílenéh tance, ale Adéla nebyla vůbec zadýchaná. Smála se a zpívala. Riko byl stále rychlejší a rychlejší. Najednou pomalu utichl. Kousek opodál je potichu sledoval Row a usmíval se. Adéla zavřískla. ,,Vítej zpátky, Rowe." řekl Riko radostně, ale pomalu.

Pán Moci - 55.

9. září 2012 v 21:00 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Nic moc nemám co dodat. Byla jsem se podívat na vašich blocích a jsme překvapená, kam až jste se dohrabali. :D Máte moc hezké blogy a zajímavéé články. To se divím, že na můj ještě chodíte :D

54.
Škyt! Will nadskočil, když si škytnul. Promnul si hlavu. Bolela ho, bylo mu špatně a svět se s ním jen točil. Jeho mysl byla rozvrácená a zastřená. Will potřásl hlavou, aby si ji pročistil, ale nic se nestalo. Velmi pomalu si jeho vzpomínky probojovali cestu až k myšlenkám. Už si konečně vzpomínal. Včera večer oslavovali, pili víno. Ale proč? Kvůli čemu? Nebyl důvod... Náhle si vzpomněl. Row žije! Teď jeho mlha, která mu zastírala mysl, trochu ustoupila. Will vyskočil, ale ihned toho zalitoval, protože udělal moc prudký pohyb a tím pádem se s ním zatočil celý svět. Will zase žuchnul na zem a hekl bolestí, protože spadl na ostrý kámen a píchl se do zadku.
,,V klidu, pomalu. Vyčisti si mysl." To bylo jeho druhé já, které k němu promlouvalo již od začátku. Will frknul. ,,To asi nevím." Ale uposlechl. Za chvilku mu bylo již lépe. ,,Děkuji." řekl. Druhé já zabručelo. Will se zasmál a opatrně vstal. Pokýval hlavou. ,,To ujde." řekne a dojde k Rowovi. Row v klidu dýchal. Ošklivá rána se již plně zahojila. Will se usmál. ,,Vítej zpátky." zašeptá. Pak dojde k ohni, kouzlem ho zapálí a postaví na čaj. To mu pomůže. Ostatní ještě spali, což Willa trochu mrzelo.
Brzy vzduch provoněl sytý pach čaje. Will usrkl a ihned pocítil úlevu. Vzdychl a postavil šálek na kámen. Iris se opodál zavrtěla a začichala. Pak se prudce posadila, zamrkala. Pak strašně rychle zezelenala a utekla za křoví. Will se zasmál.

Bylo už odpoledne a všichni byli probuzení. Jejjich druhé já asi s tím měli jisté zkušenosti a to bylo dobře. Riko s Iris šli hledat nějaké dříví a bylinky. Will si z kousku dřeva zkoušel vyrobit píšťalu. Adéla seděla a četla si jednu knihu, kterou se jí podařilo propašovat do tohoto světa. Row stále ležel a spal. Willa to už trochu deptalo. ,,Adél?" Zeptal se. ,,Hmmm...???" Zeptala se nepřítomně Adéla. Will na ní pohlédl. Byla totálně zažraná do té knihy. Will pokrčil rameny. ,,Ale nic." A vrátil se zpět k výrobě píšťaly.

Odpoledne pokročilo do večera. S Rowem stále nic. Will už vedle sebe docela slušnou hromádku různě vyřezávaných píšťal, srdcí, dřevěných dýk, miniaturních šípů a dokonce se pokusil - a to už bylo zoufalý - vyrobit figurku pegase, či draka. Will odmrštil někam do dály poslední pokus vyrobit velice težký elfský písmo, které mu jednou ukazoval Row. Will si povzdechl. Pak mu svitlo. Vzal další kousek dřeva a začal tam vyřezávat písmeno R. Adéla konečně odložila knihu a přišla k Willovi. Její obočí vystřelilo vzhůru, když uviděla hromádku dřeva. ,,To si udělal za celou dobu?" Will pokývl hlavou, špička jazyka mu vyčuhovala z úst. Adéla se zasmála. On s ena ní podíval. ,,Co si to četla za knihu?" Zeptal se. Adéla zčervenala a ustoupila. ,,Ale nic, je to jen... No, jdu se podívat, jak je to s Rowem." Zamumlá a dojde k Rowovi. Otevře mu oko a vyjekne.

Riko s Iris se potloukali lesem a bezmyšlenkovitě sbírali větvičky. Šli jen tak vedle sebe. Riko byl daleko, předaleko odsud a Iris ještě dál. Najednou Iris strne a svaly se jí napnou. ,,Pozor!" Vykřikne a strhne Rika na stranu. Jen o kousíček jí minou tesáky. Rychle s ezvedne a stane tváří v tvář jedné z hadích nestvůr s vlčí hlavou. KOlem Iris se začne ovíjet mlha. Bylo slyšet velmi tivhé napínání kostí. Pak vzplanou bílo-modré plameny a stojí tam Tygřice. Zařve a vrhne se na hado-vlka. Chvíly je slyšet jen trhání, kňučení a vrčení. Pak Riko uslyší tygří zakňučení a pak odporné křupnutí páteře. Pak až k němu dolétne ocas a on se málem pozvrací. Postaví se a podívá s en amísto, kde se Iris prala s hedo-vlkem. Iris tam stála, hruď se jí vzdouvala. Byla už jako dívka. po lýtku a rameni jí stékali potůčky krve. ,,Uštknul mě." pronesla tichým hlasem, pak omdlela. Jen tak tak ji Riko stačil zaachytit. Byl šokovaný z toho všeho. Kdyby se on proměnil na draka a neležel tam jako skála, byl by uštřil Iris trochu zranění. Pak si na ní vzpomněl, vzal ji jako nevěstu do náručí a vyběhl zpátky do tábora. ,,Prosím, přežij." zašeptá jí do vlasů...

Pán Moci - 54.

9. září 2012 v 20:59 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Nic moc nemám co dodat. Byla jsem se podívat na vašich blocích a jsme překvapená, kam až jste se dohrabali. :D Máte moc hezké blogy a zajímavéé články. To se divím, že na můj ještě chodíte :D

54.
Škyt! Will nadskočil, když si škytnul. Promnul si hlavu. Bolela ho, bylo mu špatně a svět se s ním jen točil. Jeho mysl byla rozvrácená a zastřená. Will potřásl hlavou, aby si ji pročistil, ale nic se nestalo. Velmi pomalu si jeho vzpomínky probojovali cestu až k myšlenkám. Už si konečně vzpomínal. Včera večer oslavovali, pili víno. Ale proč? Kvůli čemu? Nebyl důvod... Náhle si vzpomněl. Row žije! Teď jeho mlha, která mu zastírala mysl, trochu ustoupila. Will vyskočil, ale ihned toho zalitoval, protože udělal moc prudký pohyb a tím pádem se s ním zatočil celý svět. Will zase žuchnul na zem a hekl bolestí, protože spadl na ostrý kámen a píchl se do zadku.
,,V klidu, pomalu. Vyčisti si mysl." To bylo jeho druhé já, které k němu promlouvalo již od začátku. Will frknul. ,,To asi nevím." Ale uposlechl. Za chvilku mu bylo již lépe. ,,Děkuji." řekl. Druhé já zabručelo. Will se zasmál a opatrně vstal. Pokýval hlavou. ,,To ujde." řekne a dojde k Rowovi. Row v klidu dýchal. Ošklivá rána se již plně zahojila. Will se usmál. ,,Vítej zpátky." zašeptá. Pak dojde k ohni, kouzlem ho zapálí a postaví na čaj. To mu pomůže. Ostatní ještě spali, což Willa trochu mrzelo.
Brzy vzduch provoněl sytý pach čaje. Will usrkl a ihned pocítil úlevu. Vzdychl a postavil šálek na kámen. Iris se opodál zavrtěla a začichala. Pak se prudce posadila, zamrkala. Pak strašně rychle zezelenala a utekla za křoví. Will se zasmál.

Bylo už odpoledne a všichni byli probuzení. Jejjich druhé já asi s tím měli jisté zkušenosti a to bylo dobře. Riko s Iris šli hledat nějaké dříví a bylinky. Will si z kousku dřeva zkoušel vyrobit píšťalu. Adéla seděla a četla si jednu knihu, kterou se jí podařilo propašovat do tohoto světa. Row stále ležel a spal. Willa to už trochu deptalo. ,,Adél?" Zeptal se. ,,Hmmm...???" Zeptala se nepřítomně Adéla. Will na ní pohlédl. Byla totálně zažraná do té knihy. Will pokrčil rameny. ,,Ale nic." A vrátil se zpět k výrobě píšťaly.

Odpoledne pokročilo do večera. S Rowem stále nic. Will už vedle sebe docela slušnou hromádku různě vyřezávaných píšťal, srdcí, dřevěných dýk, miniaturních šípů a dokonce se pokusil - a to už bylo zoufalý - vyrobit figurku pegase, či draka. Will odmrštil někam do dály poslední pokus vyrobit velice težký elfský písmo, které mu jednou ukazoval Row. Will si povzdechl. Pak mu svitlo. Vzal další kousek dřeva a začal tam vyřezávat písmeno R. Adéla konečně odložila knihu a přišla k Willovi. Její obočí vystřelilo vzhůru, když uviděla hromádku dřeva. ,,To si udělal za celou dobu?" Will pokývl hlavou, špička jazyka mu vyčuhovala z úst. Adéla se zasmála. On s ena ní podíval. ,,Co si to četla za knihu?" Zeptal se. Adéla zčervenala a ustoupila. ,,Ale nic, je to jen... No, jdu se podívat, jak je to s Rowem." Zamumlá a dojde k Rowovi. Otevře mu oko a vyjekne.

Riko s Iris se potloukali lesem a bezmyšlenkovitě sbírali větvičky. Šli jen tak vedle sebe. Riko byl daleko, předaleko odsud a Iris ještě dál. Najednou Iris strne a svaly se jí napnou. ,,Pozor!" Vykřikne a strhne Rika na stranu. Jen o kousíček jí minou tesáky. Rychle s ezvedne a stane tváří v tvář jedné z hadích nestvůr s vlčí hlavou. KOlem Iris se začne ovíjet mlha. Bylo slyšet velmi tivhé napínání kostí. Pak vzplanou bílo-modré plameny a stojí tam Tygřice. Zařve a vrhne se na hado-vlka. Chvíly je slyšet jen trhání, kňučení a vrčení. Pak Riko uslyší tygří zakňučení a pak odporné křupnutí páteře. Pak až k němu dolétne ocas a on se málem pozvrací. Postaví se a podívá s en amísto, kde se Iris prala s hedo-vlkem. Iris tam stála, hruď se jí vzdouvala. Byla už jako dívka. po lýtku a rameni jí stékali potůčky krve. ,,Uštknul mě." pronesla tichým hlasem, pak omdlela. Jen tak tak ji Riko stačil zaachytit. Byl šokovaný z toho všeho. Kdyby se on proměnil na draka a neležel tam jako skála, byl by uštřil Iris trochu zranění. Pak si na ní vzpomněl, vzal ji jako nevěstu do náručí a vyběhl zpátky do tábora. ,,Prosím, přežij." zašeptá jí do vlasů...

Pán Moci - 53.II. část

3. září 2012 v 20:06 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
tuto kpitolu jsem rozdělila na dvě části, protože sjem neměla dost času, abych ji dopsala. Tak to teď dokončím. Přeji hezké počtení:D

II.část
Adéla nadskočila. Podívala se na Willa. ,,Co si to řekl?" Zeptala se. Byla vyděšená. Will se strašně rychle posadil, takže zavrávoral. Pak si už opatrněji stoupnul a došel k tělu ovázanému rubášem. Will ten rubáš jako nic roztrhnul. Docela Adélu vyděsilo, že si ji nevšímá. Will přiložil dva prsty k Rowovi krku, pak se zapotácel. Pak Willovi sjel pohled na Rowův krk a zavýskl. ,,Takže to nebyl sen!" Vykřikl. Stále Adéla nechápala, co tím Will myslí a tak ho chytila za rameno, na kterém měl znamení. Will povyskočil, protože se lekl a obrátil se na Adélu. ,,Co se děje, Wille?" Zeptala se. Will pokývl hlavou a ukázal na Rowa. ,,Běž to zjistit. Nevěřila bys mi, kdybych ti to řekl." A tak Adéla došla k Rowovi. Rána od dýky byla odporná. Adéla se na ní nemohla podívat a tak udělala raději to, co Will - přiložila dva prsty k Rowovu krku. Věděla ale předem, že tep nenahmatá. Ale něco přece tam bylo, ikdyž slabého, ale bylo. Tep. Adéla se podívala na ránu. Byla již z poloviny zahojená a Adéla najendou pochopila, co se děje. Will nějak věděl, že Row dostal své druhé já a Adéla pocítila k Rowovi příval úcty. Ale samozřejmě byla překvapená. Row byl hodně dlouho naživu a až teď získal onen dar - posleední druhé já. Adéla byla zklamaná. Will jí jednoho večera vyprávěl, těchto duchů je všude všudy jen čtyři. Tito čtyři duchové jsou nejmocnější stvoření světa. I bohové se jich báli. Když byli tito duchové spojení, vytvořili tak mocná kouzla, že by to mohlo zničit, či znovu stvořit svět. Adéla ale do téhle čtveřice nepatřila. Ale ona měla jiné schopnosti. Ona byla opak. Ona vládla temnotě, udržovala ji na uzdě, al zároveň ji pomalu rozšiřovala. Jako jedna ze Sawerů (neboli také okřídlených hadů) mělla tu povinost Temnotu pomalu rozšiřovat, ale zároveň také držet na uzdě. kdyby selhala, vešekerý život na zemi i ve vesmíru by skončil. Ovládla by ji jen černota - nic, jak většina nazývá konec. Nechtěla, aby její přátelé zjistili, že j estará jako sám svět. Že viděla stvoření a pád života, že viděla, jak se život znovu stvořil, viděla dokonce, jak její druhy zabili lidé, kteří se báli, že jsou to démoni. Ale byla to lež. Neprozradí nic ze svého poslání, aspoň prozatím ne.
Přišla k Willovi a pohlédla mu do očí. Měl je blýskavé, šťastné. Ona sama cítila, jak se jí do očí zavrtává, prohledává. ,,On žije." Zašeptal. Ona přikývla a objala ho. Cítila, jak on její objetí opjetuje. Zapomněl na to? Ptala se sama sebe a živila malou naději, že je to pravda.

Ostatní byli také vzhůru a čekali na to, jakou zprávu ti dva přinesou. Už ale mysleli, že ví, co řeknou. Will tam přišel a nemusel nic říkat. Nikdo nic neřekl. Iris se rozplakala a Rikovi spadla čelist. Will na počest se proměnil v Pegase a vzpjal se, roztáhl křídla a z nebe se snesl blesk...

Všichni seděli u ohně a slavili příchod. Will byl rodistí bez sebe, ale v hloubi duše cítil, že se něco pokazí. Zatím ale tomu nedával nějakou přílišnou pozornost a tak si přilil trochu slabého vína do poháru, který vykouzlil spolu s jídlem a pitím. Počasí jim přálo, protože na hvězdnaté obloze nebyl jediný mráček a hvězdy byli tak jasné, že by nemuseli mít ani oheň. Měsíc byl ale v novu a tak hvězdy pracovali za něj.

Slavili pozdě do půlnoci a pak uslyšeli docela ošklivé prasknutí. Otočili se za zvukem a uviděli, jak se Rowova páteř dává do pořádku (dýka mu totiž projela doslova skrz srdce a poškodila mu páteř a pár nervů). Row sám o sobě ještě nedýchal, ale jeho tělo se pomalu a postupně zotavovalo. Willovi stekla po tváři slza. Stále vzpomínal na tu prázdnotu, když viděl, jak jeho mistr klesl mrtev k zemi, jak se ten bídák smradlavý chechtal. Will náhle pocítil příval vzteku, ale bylo to moc nebezpečné a jeho druhé já ho utěšovalo. Vůbec poprvé se v jeho hlavě ozvalo, což Willa polekalo. ,,Wille, teď musíš být v klidu a přemýšlet o dalším tahu. Měli byste se vrátit, či prozkoumat okolí, jestli tu není nějaký další tábor. Teď si ale odpočiň, měls z asebou těžký den..." A Will poslechl. Ani se nechtěl přeměnit zpět. Prostě si lehl do trávy, trochu opilí a ihned usnul...

Pán Moci - 53.

2. září 2012 v 20:49 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
53.
Will seděl v trávě na paloučku v Křišťálovém lese. Bylo tam chladno, aleon to uvítal. Byl jako pegas a díval se natu smutnu postavu, která přecházela sem a tam. Row nemohl vědět, žeho někdo sleduje, protože Will byl skrytý. Čekal, jeslti se něco stane, jesli se zjeí Rowovo druhé já, al ezatím nic.

Až po strašně dlouhé době Will konečně viděl siluetu nějakého zvířete. Zařehtal a Row se podíval na místo, kde Will byl. Row tam zamžoural,ale pak strnul a velice pomalu se otočil na Gryfa, který vyšel ze stínů. Měl černou srst a křídla sněhově bílá. Byl překrásný. Willoi poklesla brada. Teď nesměl Row nic pokazit, pokud sectělvrátit zpět. Oba dva si dívali do očí. Pak e Gryf vzpjal a Will se lekl,že Rowa-ducha rozrhá. Pak seale gryf přeměnil na zářivou kouli a vrazilRoovido hrudi. Row se zapotácela spadl do díry, která s epřed ním objevila. Will tam jentak tak proklouzl také. Row je živí!!!!!!!!!!! Zbrzdil pád a Will se dostal zpět do svého těla.

,,On žije!" Vykřikl Will a prudce se posadil. Ostatní nadskočili a ihned se podívali na rubáš, které leželo kousek od nich

Moc seomlouvám, že je totak krátký, ale je to strašně n rychlo...

Pán Moci - 52.

1. září 2012 v 18:39 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a dám sem další povídku. Tentokrát se již jde do akce!

52.
Bylo již pozdě po půlnoci, když se Will vzdal myšlenky, že usne. celou noc nezamhouřil oka. Věděl, nebo spíše cítil, že teď je ta správná chvíle. Přemýšlel jsme o taktice, jaoku použijeme na poškození - nebo pokud se nám to podaří - i zničení tábora nestvůr. Až když měsíc skoro zapadl, Will konečně dodělall celý plán. Vstal, přešel k ohni a kouzlem si ho zapálil. Oheň byl chvilku uhlově černý, ale pak se změnil na normální červeno-ooranžovu barvu. Pak Will přešel k Adéle, jemně s ní zatřásl a ona vyskočila a kdyby jí Will bleskově nezacpal pusu, jistě by vykřikla. Leknutím měla oči vykulené a dýchala rychleji. Když zjistila, že to je Will, oddechla si a on odtáhl svou dlaň. ,,Tys mě vyděsil."Zašeptala. Will se usmál. ,,To já dělám furt." Pomohl jí vstát a pak ukázal na oheň. ,,Až budou všichni probuzení, vysvětlím ti příčinu, proč jsem vás vzbudil." Pak jí popostrčil k ohni a ona si tam došla sednout. Pak Will vzbudil Iris, bylo to stejné. S Rikem to bylo trochu těžší. Kdyby ho Pegas nevaroval, asi by schytal ránu do nosu. Včas uhnul, chytil Rikovu ruku a zkroutil ji tak, že Riko by vykřikl, kdyby neměl na ústech Willovu ruku. Will mu ruku nevykloubil, jen ho mu ji trochu zkroutil. Riko se snažil vykroutit, ale Will se mu dostal do hlavy a lehce mu ovládl mysl. Riko ztuhnul a Will promluvil.
,,Kdybych pokračoval, mohl bych tě zabít. Neboj, to jsem já, Riko. Teď se uklidni a pak se mnou pojď k ohni."Will čekal. Potom ucítil, jak se Rikovi napjaté svaly uvolnili a také ucítil, jak Riko kývl na souhlas. Will ho pustil. Jak jeho tělo, tak i jeho mysl. Riko spadl na zem a promnul si rameno a zápěstí, kde ho Will bolestně držel. ,,Za co to bylo?!" Sykl tiše, ale dost výhružně, že Will jen s obtížemi zachovával tvrdou tvář. ,,Jen jsme se bránil. Jinak bys mi zlomil nos." Riko překvapeně zamrkal. ,,Aha...promiň." Zamumlal. Will už to nevydržel. Rozesmál se a pomohl Rikovi na nohy. Pak spolu šli k ohni. Když s evšichni usadili, Will spustil. ,,Takže. Je čas zaútočit na tábor. V noci jsme trochu zkoumal oklí a ty nestvůry od nás jsou asi tak půl dne odsud. Něco je zpomalilo. Nemusíme zjišťovat co, ale spíše, jak toho někoho práci dokončit. Takže, Iris a Adélo, protože jste bohužel přikovaní k zemi." Adéla překvapeně vzhlédla. Pak si vzpomněla, že to nechtěla nikomu říct a Will ji i přes to posloužil. Uvolnila se a Will pokračoval. ,,Protože budete na zemi, budete se pokoušet tajně se proplížit do velitelského stanu, abyste tam zabili jejich vůdce, rádce, prostě kohokoli, kdo by je mohl vést. Pokud se nezdaří, tak nevadí. Proostě zmizte, pak s eobjevíte někde jinde a začněte zabíjet nestvůry, zkusit zničit stany, roztrousit jim zásoby, prostě cokoli. Já s Rikem, protože můžeme létat, budeme útočit z nebe. Budeme dělat něco podobného, co vy. Já se pokusím vymýtit nástupce, pokud se vám to nezdaří, a pak bych útočil na stany a Riko, ty bys zapaloval zásoby a prostě bychom se to pokusili zpustošit. Ale je to velký tábor a my se budeme muset rozdělit. Velitelský stan a okolí si můžete vzít každý a ten bude muset být na začátku. Pak - ty Adélo, si vezmeš jih, já Sever, ty Riko východ a Iris, ty si vezmeš Západ. A pokud to bude možné, tak ten tábor zničíme. těch pár nestvůr si pak pokoří rytíři a tak dále. Pochopili jste to, nebo jsem na něco zapomněl?" Iris se zasmála. ,,Ano, kde se sejdeme? A pokud se někdo ztratí, nebo zahyne, co s ním?" Will už nedokázal zachovat tu odvážnou tvář - vyměnila ji ustaraná a pochybná. Všichni si toho všimli. ,,Iris, pokud se něco takového stane, tak ho budeme hledat - ať by byl živí, či mrtví. Já o vás mám strach, holky. Vy jste zranitelnější než my. My jsme ve vzduchu a tam n anás můžou jen šípy. Na vás může úplně jakákoli zbraň. Nejraději bych tam letěl jen já, nebo Riko, ale to by bylo špatně."Riko přikývl. Byl na tomstejně jako jeho přítel. ,,Iris, dávej na sebe pozor. I ty Adélo." Pak všichni vstali a Will někde sebral odvahu. ,,Tak připravit!" A kolem všech se objevila jiná barva - Kolem Iris modro-bílá. Kolem Adéli zelená a kolem kluků černá. Za chvíly tu byli ty nejmocnější bytosti světa - Druhé já. Will kývl, vzepjal se, zařehtal a vyrazil k obloze. Riko roztáhl svá obrovská křídla, ale než mávl, sklonil čenich a dotkl se Iris, která tam hrdě stála. ,,Položil bych za tebe život." Řekl a pak vzlétl. Adéla jako had tam čekala na Iris. a se zatvářila překvapeně, pak radostně. ,,Tak pojď!" A obě vyrazili stejně. Adéla Iris hravě stíhala. Obě za chvilku byli u tábora, nai se nezadýchali. Kluci už tam ale byli a teď nalétavali na největší stan, který stál přesně uprostřed tábora. ten stan již hořel. Riko každou chvíly, vychrlil na stan oheň, Will každou chvíly něco vykouzlil a vždycky někdo ve stanu a okolí vykřikl. Holky se dali taky do práce. Rozdělili se, vzali si svoje strany a začali pustošit.

Row teď byl se Světlem v oblacích. Oby dva letěli zpět. Králi zprávu předali. Probíhalo to asi takhle: Král vykřikl, když to uslyšel. Ihned poslal pro osm poslů a každému dal stejnou zprávu. Poslové zbledli, přikývli a vyrazili. A pak vše zpanikařilo. Celé království se začalo připravovat na válku. Row se ale králi omluvil a řekl, že s emusí vrátit. Král ho propustil. Teď už Row konečně spatřil jejich tábor - jeden kouř. Světlo slétlo a přístálo na palouku. Row seskčočil, ale pak si uvědomil ješt něco - dračí řev, křik nestvůr a lidí a oheň. Překvapeně se podíval na Světlo a ta byla napjatá, jako struna. Row se zakýmácel. ,,Boj začal." Vyskočil zpět nna Světlo a ta jako střela vyletěla za zvukem boje. Row stále přemýšlel, co to bylo za draka, který řval.
Asi za pár minut uviděl Row hrůzostrašnou scénu - Obrovský tábor plný nestvůr. A na ten tábor útočil Pegas a obrovský, černý drak. Pak Row uviděl jasně bílou tygřici, jak rozsápala hrdlo jednomu napůl hadovi, napůl štírovi. A pak uviděl obrovského hada, jak se kolem sebe ohání a kouše každého, kdo se k ní přiblíí na dva metry. Tygřice i had na sobě měli již pár škrábanců, ale ne tak vážných, aby je zabili. Drak a Pegas byli celkem v pořádku, až na to, že Pegas měl šíp v křídle a drakovi tekla krev z nohy. Světlo zamručelo, když uvidělo pět metrů velkého Stína, jak útočí pomocí živlů na všechno kolem. Nejméně polovina tábora byla v plamenech, či srovnaná se zemí. Row zavrtěl hlavou. ,,Musíme jim pomoci, Světlo, hned!" Světlo zařvalo a vyrazilo k velitelskému stanu.

Will zvedl hlavu od boje a podíval se, odkud se ten řev bere. Najednou uviděl zářivého, bílého draka a v sedle Rowa. ,,On to zvládnul! Je tady!" Zavolal na Rika, který vypálil salvu ohně na hlavního rádce Velitele, který se zabarikádoval pod stolem. Rik zvedl hlavu a přikývl, že o něm ví. Will zavrtěl hlavou. jak to může vědět? Pokrčil nad tím rameny a vyslal další jendoduché, ale smrtící kouzlo, které zabilo rytíře, který po něm měl hodit kopím. Ten rytíř byl ale neohrabaný a kopí ani z poloviny nedoletělo k Willovi. Pak se obrátil a vystřelil k Rowovi. Světlo právě mrazivým vátrem smetlo asi tucet nestvůr na zem. Will obeznámil Rowa se situací a ten přikývl. ,,Aspoň že tak! A kdo je ten černý Drak?!" Zařal na Willa, aby ho slyšel. Ten se zasmál.
,,Riko." Row přikývl a nasměřoval Světlo k velitelskému stanu. ,,Jáá se o ně postarám! Ty běž pomoct na Severní stranu. Asi tam jsou potíže!" Willovi poskočilo srdce úlekem a otočil hlavu. Adéla si opravdu moc dobře nevedla. Měla spousty řezných ran, ale bojovala dál. Byla ale vyčerpaná a jed jí určitě docházel. Will vystřelil k ní. ,,Adélo, běž odsud, běž do tábora. Row je tady, takže převezmu Sever. Ty běž do tábora a postarej se o své rány. Tak už sakra padej!" Vykřikl a Adéla se odplazila pryč. Will sletěl na nestvůry, které chtěli Adélu zabít tím, že po ní šlapali. Jediným kouzlem je všechny zabil. Cítil, jak mu to kouzlo ubírá síly, ale pokračoval dál.
Trvalo asi ještě tři hodiny, než Will rozprášil poslední zbytky v Severní a Východní straně. Jižní strana byla už pustá, takže se o ní nestaral. V dáli slyšel, jak Draci stále chrlili oheň a vychřici na stan a Will sám našel Iris, jak se rychlostí větru žene k velitelskému stanu, aby drakům pomohla. Její strana byla překvapivě prázdná - tichá. Nebyl tam nikdo. Všichni zabití. Bylo už ráno, slunce bylo těsně nad horami a zalévalo zemi prvními slunečními paprsky. Kdyžž tam Will s Iris doběhli a doletěli, Will rozkázal, aby všichni tři draci přestali chrlit oheň a radši použili svoje drápy. Stín a Světlo pochopili, ale Riko byl chvilku zmatený. Pak si uvědomil, že je drak a snesl se k tomu stolu. Byl asi očarovaný. Will se dolů snesl taky a byl překvapený, když se pod ním nohy podlomili a on klopýtl. Jen taktak udržel rovnováhu a nenapíchl se na kopí, které vězelo z jedné nestvůry. Will se tryskem rozeběhl ke stanu. Draci už začali kousat a seslupovat ten bytelný stůl. Row sesedl a běžel k Willovi. Will z posledních sil přidal a doběhl k Rowovi. Zastavil, až si skoro sednul a Row ho objal. ,,Měl jsem o tebe takovou starost." Řekl a Will cítil, jak se mu do očí tlačili slzy. Jedna mu ukápla a Will si překvapeně uvědomil, že to je modrý drahokam ve tvaru slzy. Row to chytil, než spadla do kaluže černé krve jedné slizké napůl ropuchy, napůl oškubaného kuřete, kterému z krku trčel Rowův šíp. Row se s překvapením podívall na kapku slzy a Will ucítil, Rowovi city - obrovskou úlevu a raodst, ale také vyčerpání. Řekll to Rowovi a jeho obočí vystřelila vzhůru. ,,Až se někdy dostaneme ke královně Q'line, určitě se jí na to zeptáme." Will přikývl a pak se Row vyhoupl Willovi na hřbet a ten vyrazil ke stolu. Skočil na něj a stůl se pod jejich váhou prohnul a někdo uvnitř zaúpěl. Will začal skákat, až se konečně stůl zbortil. Uvnitř byl malý, ale svalnatý chlapík s dlouhými, černými vlasy. Měl je mastné a Will musel odvrátit hlavu, aby necítil ten zápach, který se z něj linul. Stín už se připravoval, že ho spálí, ale Will ho zadržel. Row z něj seskočil a došel k němu. Mužík se třásl a vykoktal: ,,Kdo-kdo jste? Kdo jsou oni?!" A rozmáchl se rukou, aby naznačil kruh. ,,Kdo tě poslal?!" Zavrčel na něj Row. Mužík se zsmál. ,,Já sám." řekl najednou tvrdým hlasem a vrazil Rowovi čepel dýky, kterou schovával, přímo do srdce. Will poplašeně zařehtal a díky slze ucítil tak strašnou bolest, že ho ochromila. Row, již mrtví se skácel k zemi. Světlo zařvalo a sklonilo se. ,,Rowe!" Zakřičel jsem. Riko a Stín byli stejně ochromeni, ale ne dost na to, aby vychrlili ten nejbělejší plamen na toho muže. Muž se začal zmítat v ohnivé agónii a brzy z něj zbyl jen prach. Will přiklusal k Rowovu tělu, které mezitím ztratilo mnoho krve. Přeměnil se a klesl na kolena. ,,Rowe..." Zašeptal. Stín k němu přišel a nabídl mu, že ho vezme do tábora a tam ho pak zablí do rubáše a odvezou na hrad. Will souhlasil a opatrně vzal Rowovo tělo a položil ho na Stínův hřbet. Pak i Will vyšplhal na Stína a společně pomalu vyrazili do tábora.