Pán Moci - 31.

24. června 2012 v 21:13 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a máme tu další díl! Prosím, promiňte mi včerejšek, měla jsme moc práce a na napsání dalšího dílu nebyl čas. Jen abych upozornila, toto pravidlo, co jste si zvolili - libovolně a každodenně, bude platit až od začátku prázdnin!
Děkuji, a teď dost žvástů! Jde se na další kapču! :D
31.
Row
Myslel jsem, že s emi zastaví srdce. Will zbledl a v očích měl strach, ale také odhodlání. Protiklady. Vlkodlak se blížil. Já tu Silmailu zabiju! Věděl jsem, že se Will může vrátit z mrtvých, ale vše mělo své hranice. Já vím, že on je nesmrtelný, ale on o tom nemá ani páru. Podíval jsem se na něj a on na mě. Nepatrně jsem mu naznačil, aby šel za mnou. Já se přikrčeně postavil. Will mě napodobyl. A tak jsme šli do mé ložnice, kde jsem měl jediný východ od této situace a vražd, které by se mohl ten přerostlý hajzlík dopustit. Konečně jsme byli v pokoji a já si stoupl tak průměrně doprostřed místnosti. Zamumlal jsem heslo tak, aby mě slyšel jen Will. Heslo znělo takhle: ,,Horgan." A k Willově překvapení se pod míma nohama začal rýsovat tajný vchod. Will zavřískl, když jsem se propadl dolů. Samozřejmě jsem byl v pořádku. Will přiběhl a zakřičel: ,,Rowe, jste v pořádku? Nestalo se vám nic? Žijete?" Zadržel jsem příval otázek o mém zdráví opětováním. ,,Samozřejmě že žij. skoč za mnou!" Pak jsem ucítil, jak na mě dopadla nějaká váha a strhla mě k zemi. Bylo to docela těžké a já kvůli tomu přišel o kyslík. Pak se to začalo hýbat. ,,Wi-e s-ez -e ě." Podařilo se mi vypravit. Osoba se začala ihned zvedat, ale samozřejmě se to neobešlo bez šlápnutí na nohu. Zaskučel jsem. Byla tu tma, poklop se naštěstí zavřel. Teď jsem vstal a oprášil si věci. Will se začal horečně omlouvat, ale já ho zadržel. ,,Jo jo, omluva se přijímá, a teď ZMLKNI!" A já uslyšel, jak ústa o sebe cvakla. Ulevilo se mi.
,,Wille, sice jsme asi unikli pozornosti, ale kdokoli nás může zaslechnout. Musíme být potichu. Tady je tajná chodba, která vde do..." Odmlčel jsem se. Nevěděl jsem, jak pokračovat. Věděl jsem, že to pro něj bude těžké, ael musel jsem to udělat. ,,Kam?" Slyšel jsem říkat svého žáka. Podíval jsem se na něj. Ve tmě too ale nikdo nepostřehl. ,,Nejdříve se vydáme pro tvé přátele. Pak se přesuneme do Auralie." Will se nejdřív zaradoval, když uslyšel zmínku o svých přátel, ale jeho nadšení ho opustilo, jakmile se doslechl o Auralii. Neměl ani páru o tom, kde to je. Předešel jsem otázkám tak, že jsem rychle pokračoval. ,,Aurallie je království na jiném světě. Je to místo, kde žijí nejrůznějjší lidé. A hlavně Horgani. A ty jsi jedním z nich, jen si ještě učeň. A já jsem tvůj mistr. Nevím, jak pobereš tuhle zprávu, ale když vstoupíme na druhý svět, nemůžeme se vrátit. Protojsem všechny obeznámil o tvé vraždě. Kromě Iris, Rika a Adély. Těm jsem řekl, kde na mě mají čekat. Tak už pojď." Než se tohle všechno sttalo, stačil jsem nakoupit zásoby jídla a pití a ještě pět tlumoků s jídlem. Věděl jsem, že první chodba končí ve stáji. Tam si vezmeme koně a uprchneme do světa králů. Viděl jsem, jak Will už otvírá pusu, aby si objasnil situaci, ale pak ji zase honem sklapl. Já zatím vše sbalil a dva tlumoky podal Willovi, protože jsme nemohl nést čtyři. Byli moc těžké, protože v nich byli zbraně a jídlo. a také nějaké to oblečení. Obeznámil jsem Willa celkově se svým plánem a on souhlasil. Vynechal jsem ale jedo stádium. Nechtěl jsme s emu zmínit o jistém ,nebzpečí', že se tam potká se svou matkou. Ona totiž přišla o ty vzpomínky. Zahnal jsem tu myšlenku a společně s Willem jsme vyrazili do stáje...

The end 31.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 60.6% (57)
Ne 39.4% (37)

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 24. června 2012 v 22:05 | Reagovat

Skvelá kapitola skvelej poviedky. :) Som zvedavá, čo zač bude tá Aurállia... A čo sa toho pravidla týka - nemáš sa za čo ospravedlňovať. Blog by mal byť predovšetkým koníček a tak by si mala pridávať, kedy chceš, nie preto, lebo my, nevďační návštevníci tvojho blogu, sme na tebe závislí. :)

2 Michalka Michalka | 25. června 2012 v 10:51 | Reagovat

[1]: Díky. A takéděkuji za pochopení. Možná, že dnes vám dám malé překvapení. Nevím nevím...Možná.. :d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama