Pán Moci - 29.

21. června 2012 v 17:48 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Will
Ležel jsem na posteli a díval se doo stropu. V hlavě mi výřili miliony otázek a myšlenek. Ale odpovědi byli dál, než se dalo čekat. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že jsem mrtvý a najednou překročím hráz a zase cítím tu už tak známou vůni lesa a Rowovi chatky. Bok již nekrvácel, ale při sebemenším pohzbu bolel jako...jako nevím co. A nepomáhalo to. Takže jsem musel ležet a nechat Rowa, aby obstaral, aby se zpráva roznesla. Najednouu jsme si vzpomněl na Rumbyho, na Adélu, na Iris a Rika a sposty dalších. Zavřel jsem oči a nechal klid, aby pronikl do mé hlavy, ale než se tak stalo, ucítil jsem na sobě pohled. Zase jsem oči otevřel a vyjekl překvapením. Zprudka jsem se posadil. Úplně jsem zapomněl na bok a tak jsme s výkřikem žuchl zpět do peřin. L'rass byl ihned u mě a dívval se mi na ránu, která zase začala zprudka krvácet. Z čela mi vyrazil pot. L'rass nad můj bok natáhl ruku a něco zamumlal, a bok začal šíleně svrbět. Krvácení ustalo, ale bolest byla stálá. Chabě jsem se na L'rasse usmál. Každé tři hodiny mě jsem šel kontrolovat. ,,Jak se všichni mají?" Zeptal jsme se, abych odpoutal pozornost ode mě. L'rass našpulil rty a pak promluvil. ,,Row musí být zřízení. Poslední dobou je toho na něj moc. Adéla je zhrocená jako dům z kartiček a Iris s Rikem, O těch nic moc nevím. Ostatní se maj fajn, až nad strátou nejlepšího žáka a ten Quer, nebo jak se jmenuje nevyšel ze svého kabinetu od té doby, co tě viděl mrtvolně bledého, jak tě Row nese. Ale musím přiznat, že jsem ho občas načapal, jak se k tobě sbaží dostat. Teď asi skáče radostí. Mno...pokud nic nepotřebuješ, tak mohu odejít." Zvedl se a Will si náhle uvědomil, že potřebuje na záchod, ale radši byl zticha. L'rass tedy odešel a Will byl zase sám. Pomalililinku se zvedl a pokusil se ujít krok. Ihned zkřivil tvář bolestí, když se rána ozvala. Pohlédl na ránu a viděl, jak tennký pramínek prosakuje a vytváří nově rudou skvrnku už tak na špinavém obvaze. Will si došel na záchod a když se vracel, najednou ho něco překvapilo, v domě bylo větší světlo. Will šel dál. Uši napnuté. Najednou uviděl už tak známou tvář, že se jen usmál a řekl. ,,Ach...tak to jste vy, madam Q'line." Pronesl tiše s radostí v hlase. Potom dodal. ,,Co vás sem přivádí?" Q'line se zachmuřeně usmála. ,,Už to bude skoro rok, ale ty ses nikde neobjevil. Přece jsem po mém věrném sluhovi poslala zprávu. Tak jsem za tebou přišla osobně." Vytáhla z rukávu malý přívěšek a na něm se houpal Křišťál. Ihned Will ucítil, že je plný moci a síly. Se zájmem pohlédl na Q'line. ,,Co je to?" Zeptal se se zvědovatostí v hlase. Q'line se usmála. ,,To je moc, která je nezničitelná. Křišťály, kteří ti pomohou s úkolem, který se brzy pokusí zaklepat na dveře. Na, vezmi si ho, je ti určený. Proroctví mluví o tobě. Znám další, které tě přikovají k náročným zkouškám a někdy budeš jen drobeček od smrti, která tě bude dělit. Dej pozor na své přátele. Já musím již jít. Jen mi prosím ukaž ten tvůj bok, který tě připravil o život." Will jí poslouchal, ale stále civěl na náhrdelník, který se mu houpal na krku. Neochotně se svlékl. Byl v normálních šatech. Se zájmem si prohlížel své jizvy a vypracovanou hruď, po spoustě tréninků a výcviků. Velice opatrně si odvázal obvaz a najednou se mu zatočil svět. Uviděl ránu, která byla hluboká devět centimetrů a mělo to tvar vlčích tesáků, ale mnohem širších. Will viděl velice tenkou čárku tuku, ale většinu z toho byli svali a šlachz s krví. Q'line se zatvářila, že by se jí chtělo zvracet, ale nějak se ovládla a přiložila ruku na ránu. Will zaskučel. Najednou ucítil palčivou bolest a tak bolestně vykřikl. Bylo to tak ochromující a tak nečekané, že se sesunul k zemi. Poloomráčený Will tam ležel a nechal se pohlcovat tmou. Najednou uslyšel kroky, poslední pohled a pak vše zčernalo.

Row
Právě jsme se šťastně vracel domů, když jsem uviděl, jak tam stojí postava, ruka napřažená a z ní vychází jasné světlo. Něco ve mě cvaklo a já schody vyběhl po třech. Pak jsem zaváhal. Potichu jsem vklouzl dovnitř, ale pak vše vzalo za své. Viděl jsme Willa, jak leží v potu na podlaze, a jeho oči se pomalu zavírají. Rána se ale hojila. Will se na mě naposled usmál a pak upadl do bezvědomí. Samozřejmě jsem postřehl výkřik. Vešel jsem a pohlédl jsem tváří v tvář Q'line. Otevřel a zase jsme zavřel ústa, protože to bylo tak nečekané. Viděl jsem, že Will něco třímá v ruce a to chabě svítilo. Q'line postřehla můj pohled a usmála se. ,,Ano Rowe, dala jsem mu ten náhrdelník, jak jsem tě ve zprávě žádala, abys kvůli němu přijel. Samozřejmě rok jsem skoro pryč a já začala mít strach a potom Will zemřel, kv§li tomu idiotskému Vlkodlakovi. Dávej na něj více pozor! Já musím již jít. Lid mě očekává. Nech Willovo zranění, aby se přírodně zahojilo. Já jsem jenom odvrátila osud pravé smrti tohoto chlapce. Brzy se setkáme, Rowe." A s ohromným Prásk! zmizela. Já klesl k chlapci. Převelice opatrně jsem ho donesl zpět k lůžku. Jeho kůže hořela, že jsme ho prve málem upustil. Přišlo mi to divné. Pak jsem se nepatrně usmál, když jsem uviděl svaly, které tancovali na chlapcovým bříšku. Měl je krásně vypracované. Dlouholetá práce. Opatrně jsem ho položil na lůžko a nechal jsme ho snít. Vyšel jsem ven a sedl si na verandu a s úsměvem a starostmi jsme pohlédl na slunce, které zářilo v západu...

Konec .29. kapitolky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 21. června 2012 v 18:02 | Reagovat

Krásna kapitola. :)

2 fabianova-michaela fabianova-michaela | E-mail | Web | 21. června 2012 v 18:38 | Reagovat

[1]: Děkuji jako pokaždé... :D

3 Sanny Sanny | Web | 21. června 2012 v 19:03 | Reagovat

jako vždy - předokonlé

4 fabianova-michaela fabianova-michaela | E-mail | Web | 21. června 2012 v 19:18 | Reagovat

[3]: A jako vždy - moc děkuji za chválu :D

5 Sanny Sanny | Web | 22. června 2012 v 14:03 | Reagovat
6 fabianova-michaela fabianova-michaela | E-mail | Web | 22. června 2012 v 19:11 | Reagovat

[5]: chechtavko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama