Pán Moci - 28.

15. června 2012 v 11:06 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
28.
Byl tu chlad a tma. Jediný paprsek slunce skrze mohutné větve nepronikl. A já se tu nemohu vyznat, nevím, kde jsem, nebo co mohu udělat. Nikdy jsme neměl větší strach. Tady jsem se probudil, když mě vlkodlak zabil. Najednou mi připadalo jako nějaká hrozně nudná hra. Stále sem chodil od stromu ke stromu a nevěděl, co dělat. Bylo tu mrtvé ticho. Najednou jsem spatřil sráz. Přišel jsem k němu a pohlédl dolů. Byli tam - mraky! a pod tím sem neviděl nic, jako by to byla hustá mlha,která nechce, aby se někdo díval skrze ni. doufal jsem, že tu někoho potkám, že mi někdo poradí, jak strávit věčnost, al nikdo tu nebyl. Pak sjem najednou spatřil postavu, která se vznášela nad oblaky. Pohlédla mi do očí a já náhle věděl, co dělat. Postavil jsem se, naposledy jsem se ohlédl a - skočil. Padal jsem dlouho, do tváří mě šlhal vítr, al já pokračoval dál. do oblak jsem udělal díru. Byl jsem š'tastný. Vracím se zpátky! Vracím se a přitom jsem to mohl udělat již dávno. A padal jsem a padal... Já Will Retwer se vracím!!!


Row seděl naleävičce a nepřítomně pozoroval květiny, které před ním byli. Vzpmínal. Seděl mlčky a vzpomínal na tu krátkou chvilku, co tu pobýval. co tu jeho chlapec pobýval. Jeho tělo leželo na posteli a čekalo na to, až se jeho opatrovník rozhodne. Pak Row pohlédl na oblohu, mraky jí celou zahalili a žádný paprsek skrz ně neprošel, jako by svět truchlil s ním. Najednou se v jednom a tom nejhustším mraku udělala díra a něco padalo, ale stále to měnilo tvar. Skrz mraky prosvtlo slunce. To něco ale mířilo na ně. Row skočil z verandy právě, když mu to něco provištělo nad hlavou a najednou se ozvala ohlušující rána a záblesk různých barev. Row poklepl havou. To určitě není jeho výmysl, něco se dostalo dovnitř a pak - Will! Ach ne§ Row vyběhl schůdky a vyrazil dveře. Vběhl k posteli a přiklekl k chlapci, který měl stále mrtvolně bledou barvu. Pak, i když nepatrně, se eho rána zachvěla. Odněkud se vzala krev a začala se vsakovat do rány.a rána se začala hojit. A chlape, se nadechl!!!! Rowovi se začali dělat mžitky před očima. Mraky se pomalu rozestupvali a Row ikdyž váhavě sáhl na chlapcův krk. Byl teplý a Row ucítil tep! Row vyskočil na nohy, vyběhl na verandu a zakřičel. ,,ON ŽIJE!!!!!!!!!!!!!!"

Adéla seděla na posteli a dívala se ven z okna. Mraky byli ponuré, ale po chvilce se začali rozestupovat. Pak dívka uslyšela výkřik, který se táhl nad celžm lesem. Byl to Rowův výkřik. Adéla vyskočila a Iris s ní. Obě se na sebe podívali a pak vyběhli ven. slunce svétilo plnou silou. Bylo teplo. Riko už ze stáje vedl ti osedlané koně. Všichni tři se na ně posadili a vyrazili k lesu.

Vlkodlak seděl a oslavoval. Naednou slyšel výkřik a jasná slova. On žije! Vlkodlak se postavil a zavyl. Hodil sklenicí vína a jho oči se zbarvili do ruda. Tak so dáme konečný boj ty skrčku! řekl v duchu. Zařvl a vyběhl ze svého úkrytu.

Konec 28. kapitolky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 61.1% (58)
Ne 38.9% (37)

Komentáře

1 Michalka Michalka | 15. června 2012 v 11:07 | Reagovat

A JE TO TU!!!!!!!

2 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 15. června 2012 v 13:50 | Reagovat

Wow... skvelá kapča. :) Teším sa na ďalšiu. :) :)

3 Michalka Michalka | Web | 15. června 2012 v 20:46 | Reagovat

[2]: Tak to jsem velice ráda... :DD

4 Michalka Michalka | 16. června 2012 v 8:21 | Reagovat

[3]: To jsou samé chvály, já se z toho picnu :D

5 Zizi Ingen Zizi Ingen | E-mail | Web | 17. června 2012 v 19:15 | Reagovat

Row seděl...
Adéla seděla...
Vlkodlak seděl...
Zarážejíci :D :D :D

6 Michalka Michalka | 18. června 2012 v 10:50 | Reagovat

[5]: A jo :DDD Já sitoho vůbec nevšimla :DD

7 ♥Lena♥ ♥Lena♥ | Web | 18. června 2012 v 17:52 | Reagovat

Pěkná povídka:)

8 Michalka Michalka | 19. června 2012 v 9:45 | Reagovat

[7]: Děkuji moc :d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama