Pán Moci - 25.

8. června 2012 v 19:22 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Moc se vám omlouvám za tak krátkou kapitolku a tak vám to tento víkend vynahradím :D Nemohla jsme kvůli učení. Budu mít kvalifikační týden :P Tak se dáme do toho!

25.
Will
Letěl jsem a pokradmu jsem Machiavelliho pozoroval. Byl hluboce zamyšlený. Neměl jsem mu to za zlé, ale bylo by lepší, kdyby se se svými myšlenkami podělil i se mnou a já mu do hlavy už lézt nechci. Musí mu býtt docela dost, protože vzpomínek tam má sakra hodně. Nechal jsem ho dumat a tak jsem se podíval na Stína. Ten s dračím úsměvem letěl vedle mě. Já v mysli našel zmenšovací kouzlo a tak jsem ho zmenšil, aby se mohl posadit na můj hřbet před Machiavelliho. Ten to s radostí udělal. To vytrhlo Machiavellih ze zadumání a s překvapením na Stína pohlédl.
,,Dávej pozor, aby tě nekousl." Řekl jsem Machiavellimu v mysli a zasmál se.
,,Ale myslím, že pohlazení by uvítal. Neboj, jen si z tebe dělám šoufky!" Machiavelli se na mě poněkud uraženě podíval, ale mě z hlasu pobavenost neopustila. Vyprávěl jsem mu různé mé příhody, ale vynechal jsem osobní věc s Adélou. Protože to neví ani jeho otec. A to už je co říct. Machiavelli pohladil Stína a ten blaženě zavrněl. To asi Machiavellimu připadalo jako dobré znamení, tak ho hladil dál. Brzy jsem cítil, jak se Stínovo tělo otřásá blažeností. Radši jsme se soustředil na to, jak asi dopadli ostatní. Jestli Deeho porazily. Byl bych docela rád. To opravdu radši vynechám. Právě jsem letěl nad Nicolasovým Domem a tak jsem začal přistávat. Na dvorku jsem viděl Světlo jak dýchá na zmraženého Deeho. Tak tedy ho porazili. Ulevilo se mi. Nicolas byl také na dvorku a se zájmem si prohlíží stavbu těla Světla. Row a Perenela byli asi vevnitř, protože jsme je nikde neuviděl. Konečně si mě Nicolas všiml a hned uskočil stranou, protože já si vybral místo na přistání přesně tam, kde stál Nicolas. Samozřejmě nevědomky, ale když si toho všimnete sekundu před přistáním, tak to je pak už pozdě. Nicolas se zatím škrábal na nohy. Když si pak všiml Machiavelliho, který právě sesedal z mého hřbetu, ihned se zamračil a pohlédl na mě. Pak mě obešel a už si dával dva prsty na zápěstí, když jsem se vzepjal. Oba okamžitě uskočili z dosahu mích kopyt. To byla moje výhoda. Báli se právě mích kopyt. Pak jsem Nicolasovi vysvětlil, jak se věci mají. Asi ho to nepřesvědčilo, ale spíš mi připadalo, jako by se jeho obočí k sobě stáhlo ještě více.
,,Ví mnoho věcí o Deem a jeho plánech, může nám to pomoct!" Křičel jsem na Nicolase, když jsme se přeměnil. Machiavelli stál opodál a s hrůzou a úctou se díval na Světlo, které pobývalo jen milimetr od kusu ledu. Když uslyšel můj křik, se zvednutým obočím se n amě podíval, ale já to sotva vnímal. Teď jsem měl spadeno na Nicolase a právě teď nastal okamžik rozhodnutí. Jak jsem poznal, Nicolas se trošičku uvolnil, vystouplé lícní kosti se trochu schovali a obočí a vrásky se trochu uvolnily. Za tenhle nápad jsem byl sám na sebe hrdý. Nicolas se podíval nejdřív na Machiavelliho a pak mě do očí a já mu v mysli předal jednu hodně tajnou zpárvu, kterou Machiavelli nesmí zjistit.
,,Přísahal, že ti bude věrný a že tě nezradí. Tato přísaha ho navždy s tebou svazuje, dokud se on sám, nebo ty nezabije. Nějak je v kouzlech pozadu. Nicolasi, netáhl bych ho sem bez opatření. Vím, že je to kluzký úhoř, ale tentokrát je to už něco, co ti neproklouzne mezi prsty. Věříš mi, nebo ti mám předat ještě vzpomínku?!" Jak bylo vidět, Nicolas o tom přemýšlí a podle jeho výrazu, ani on se v kouzlech vyznal tak jako já, když mi bylo šest. Protočil jsem panenky. Je mu 665 let a z kouzel zná prd? To je příšerné, ale sám teď musím nadávat i na sebe, to je jasné. Nicolas po chvilce řekl. ,,Tak dobře, může u nás zůstat. Bude nám dělat zvěda, protože tohle nesmí Dee zjistit. Je ti to jasné, Machiavelli?" a pohlédl na vyhublého bohatce, který kousek od nich stál a díval se na nás. Přikývl. Bylo to spíše ušlechtilé gesto. Nicolas si toho asi ale nevšiml. Mě Machiavelli připadal sympatický, chytrý a také lstivý a mazaný, ale to teď neplatilo na nás ale na Deeho. A já celý šťastný jako poslední, se Stínem na rameni vstoupil do kuchyně, abych to vysvětlil ostatním.

Konec 25. kapitoly

Prosím, chci sem dát i přídavek! 1. kapitolu z 3. dílu Horganového učně!
1.
Tajemná žena
Bylo poklidné ráno, v lese bylo ticho až na ptačí zpěv a šum listí. Kamenitá cesta byla ale opuštěná, nikdo po ní nešel. Vlastně, kdybyste tam byli, tak byste si všimli, že tady neslyšíte žádný dupot a veselí, lidé byli schovaní, jen když potřebovali něco nutného tak vytáhli paty z domu. U cesty stála chatka a v ní bylo překvapivě rušno. Zvenčí se zdála být opuštěná, ale když jste vešli, tak akorát byste zase chtěli ven. Před domem stál překvapivě krásný, černý hřebec, ale zvláštní na něm byli hnedle tři věci - péřovitá černá křídla, skoro stříbřitý roh a také Křišťál, který byl usazený na plecích. Stál tam hrdě, ale po chvilce se přesunul do stínu. Občas se rozhlédl a nechal jemný vánek, aby mu čechral hřívu, věděl, že teplých paprsků ubývá, protože se blíží podzim. Ale jemu to nevadilo. Najednou se ve vnitř ozvala rána, která celým domem otřásla, až pegas nadskočil. Zvedl hlavu a podíval se, co to způsobilo, a uviděl celkem malého, vousatého muže, který běhal sem a tam, aby něco našel. Teď ale převrhl kbelík s hrncem a příbory. "U sakramentského drápu!" hudroval na celý svět malý mužík. Pegas se neudržel a pobaveně zařehtal. Pak utekl do stájí před letícím hrníčkem. Na jeho hřbetě se usadil malý, modrý dráček. Pak se posadil na trám a čekal, co se bude dít dál. Najednou se kolem Pegase začali linout černé plameny a po chvilce tam byl malý kluk s hnědýma očima a hnědou čupřinou na hlavě. Po tváři mu lítal pobavený úsměv. Měl zelenou pláštěnku, luk a dýky kolem pasu. Kolem krku měl Křišťál a pláštěnku spojoval napůl stříbrný W. Otočil se a pohlédl na modrého draka. "Pojď Stíne, máme malou práci." Drak se poslušně snesl a usedl na chlapcovo rameno. Chlapec se rozeběhl a za chvilku už otvíral dveře do chatky. Bílí drak právě létal u stropu a něco nesl, chlapec poznal, že to je spacák. Chlapec si odkašlal. Muž se zastavil a otočil se. "Á. Tebe právě potřebuji Wille, pojď mi pomoct najít v tomhle bordelu ten ruksak, abych to měl kam dát." Will protočil panenky. "A co kdybychom tady uklidili Rowe?" Muž se zastavil, chvilku si prohlížel podlahu a pak přikývl. "Máš pravdu, ty uklidíš tuhle polovinu a já tu druhou." A nohou udělal čáru, která se táhla od prvního konce do druhého konce chatky. Will si vybral tu levou, kde bylo více nepořádku a Row si vzal tu pravou a tak začalo uklízení. Všude byl prach, protože byli měsíc pryč. Uklízeli asi tak hodinu, než konečně vše bylo na svém místě a čisté. Will právě dával do poličky poslední hrnec, když Row přistoupil. "Tak, a jsme hotoví, teď by bylo docela hodné, kdybychom si dali něco k pití." Will pochopil a nalil do dvou skleniček vodu. Donesl to na verandu, která byla před chatkou a položil skleničky na dřevěný stolek a právě si sedal, když uviděl červenou šmouhu a po chvilce zjistil, že je to rudý drak. A samozřejmě měl v drápech nějaký zapečtěný vzkaz. Rowovi přistál na rameni a ten si vzal poselství. Roztrhnul pečeť a začal předčítat, aby si to Will také poslechl.
Rowe a Wille,
Z dobrých zdrojů jsem se dověděl, že jste právě dorazili zpět a také vím, že zase odjedete, ale potřeboval bych něco vyřešit. Mohli byste prosím zavítat na Whimoon. Máme tu malý problém se zauzleným jazykem. Dokončete to vaše poselství co nejdříve, protože tu máme pár prací, které mohou počkat, ale také jsou tu i naléhavé a i smrtelně těžké a navíc Will potřebuje mít výcvik. Však já vím, že toho zažil skoro víc než já, ale výcvik je výcvik. Jeho náhrdelník s tím W mu ukazuje, v kolikáté úrovni výcviku se nachází a až to dovrší zlaté, tak je u konce.
Těším se na vás,
Crosley
Will věděl, co s tím jazykem myslí a podle Rowova výrazu to také poznal. Will teď ale zazoufal, že nemá Rumbyho, protože se nechtěl zase měnit. Row mu asi četl myšlenky, co on věděl, ale odpověď ho šokovala. "Věděl jsem, že tě to přestane bavit. Víš, když si Rikovi Rumbyho nabídl, tak ho sice přijal, ale další den přišel s tím, že ho nemůže přijmout a tak jsem se ho dočasně ujal. Teď se ti akorát šikne. Je ve výběhu a je celý natěšený, až se zase projede s právoplatným páníčkem na hřbetě." Víc už Row říct nemusel. Will vystřelil k výběhu a už z dálky slyšel řehtavý pozdrav od svého miláčka. Přistoupil k ohradě a objal svého krásného koníka. Pak mu dal provaz a odvedl ho ven. Do sucha ho vyčistil senem a pak mu dal sedlo a uzdečku. Pak na něj s radostí nasedl. Podle toho, že Row už taky na svém Esovi seděl znamenalo, že už ho měl připraveného. Rudý drak mu stále seděl na rameni a Světlo na druhém. Will měl naštěstí jen Stína ve své kapuci (lidé o jejich existenci podle pravidla nesměli vědět) a Row radši do svého ruksaku strčil červeného a do kapuce strčil bílého. Oba dva zaprotestovali, ale on je hlasitým Peset! Umlčel. Pak pobídl Esa a Will Rumbyho a oba dva se dali bok po boku na klidnou cestu lemovanou usychajícími květinami a spadanými listy. Jeli mlčky, byl slyšet jen zpěv ptáků, šustění listí a klapot kopyt. Když byli ve městě, Will najednou zavzpomínal na své přátele, kteří jsou teď stovky mil odsud a s těžkým srdcem zastavil před bránou, kterou hlídali dva bledí stráže. Ty jen pokynuli hlavou a nechali Rowa a Willa projet. Oba dva v povděku přikývli a vjeli dovnitř. Dvorní dámy ustupovali a někteří si mezi sebou šeptali a prstáka na ně ukazovali. Will a Row nechali koně venku a vstoupili do haly, kde měl být Crosley. Jeho tajemík je uvedl a oni vstoupili. Teď se nacházeli v docela stísněné komnatě. Byl tam stůl s židlemi a za tím bylo docela velké okno s výhledem. Po obou stranách stolu byli haldy papírů a knih a přesně mezi tím byl velitel Horganského sboru. Právě podepisoval a zapečeťoval nějaký dopis. Z Rowova vaku vyletěl rudý drak a usadil se na bidýlku vedle židle. Crosley ho s láskou podrbal na hlavě a pak se otočil k dvou příchozím.
"Tak jste konečně přijeli."
"Očividně."
"Jak se máte?"
"Nemůžeš přejít rovnou k jádru věci Crosley, máme ještě něco na práci." Odpověděl nerudně Row. Crosley jen přikývl a začal.
"Takže, máme tu ženu, která sem ráno přijela. Nevím, jak se sem dostala, ale stráže si ji nepamatují. Žena je teď v jedné z komnat a hlídají ji stráže. Nevíme, jestli něco ovládá. Je zticha a nic na ni nezabírá…" Will už ho bohužel neposlouchal, protože pátral po neznámém vědomí uzavřené ženy. Po chvilce to našel a napojil se na to a našel docela slušně utříděnou mysl. Pak ale do jeho mysli narazilo něco tak mocného, že se nevědomky zašklebil jako nějaký idiot. Rozbolela ho celá hlava a tak si raději udělal obranu, aby si uchránil rozum. Musel přiznat, že je to mocná žena. Na tu se musí podívat. Row i Crosley se na něj dívali s dost nechápavými výrazy. Will potřepal hlavou a pak se na ně zadíval. Bolest zatím odezněla a on mohl normálně myslet.
"Je to mocná čarodějka, to se musí uznat." Zachraptěl. "Jak to víš?" Zeptal se dost udivený Crosley. Row už si zatím dal dvě a dvě dohromady a teď se jen zubil. Will se nadechl a řekl jim o svém pátrání po její mysli. Oba dva přikývli a Crosley se potom nabídl, že je za ní odvede. Všichni vstali a odešli za tajemnou ženou. Když k ní dorazili, všichni si nasadili kapuce a své draky nechali, aby se jim obtočili kolem krků. Pak vstoupili. Žena seděla na posteli a upírala oči neznámo kam. Měla je celkem zvláštní, tedy jejich barvu, byli totiž žluté. Černé štěrbiny místo panenek byli také neobvyklé. Byla štíhlá, měla vybledlou pleť a ústa naznačovala jen bílá čárka. Vlasy měla rovné a takové míchané. Jakoby špinavá blond. Měla černé šaty a přes sebe měla přehozený plášť a kápy. Když vstoupili, otočila se k nim a upřela pohled na Willa. "Už jsem myslela, že nepřijdeš Wille." Pronesla zpěvavým hlasem a Will ihned poznal, kdo to je - Q'line.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 60.6% (57)
Ne 39.4% (37)

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 8. června 2012 v 19:51 | Reagovat

skvelá kapitola! :) :) teším sa na pokračovanie. :) kedy bude?? :))

2 Michalka Michalka | Web | 9. června 2012 v 11:38 | Reagovat

[1]: Myslím že dneska :D

3 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 8. července 2012 v 23:47 | Reagovat

suprrrrrrrrrrrrrrr

4 Michalka Michalka | 11. července 2012 v 18:07 | Reagovat

[3]: Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama