Pán Moci - 21.

1. června 2012 v 14:16 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a máme tu 21. kapču! četla jsme vaše kmentáře a Zizi má pravdu, takže vždy nad dějem dané postavy napíšu jméno! Děkuji za upozornění :D

21.
(Iris)
Konečně jsem dorazila k Rowovi. Takže....hmm jak začít? ,,Ehm...profesore Rowe, proč byl Will u jezera?" Row se na mě usmál a pak chvilku asi přemýšlel nad tím, jak zformulovat odpověď. Asi jsem upírala pozornost jen na Rowa, takže mi uniklo to, že Will vstal a došel mi za záda. Ucítila jsem jen rozžhavený roh a pak mnou projely všechny vzpomínky, které mi chtěl ukázat. Byllo to úžasné! Když všechny ty obrazy a vzpomínky ustaly, otočila jsem se k němu s otevřenými ústy. Will jen pokývl hlavou a odkulhal k Rikovi, který se na něj díval se strachem a úžasem. Will udělal totéž i Rikovi a pak odešel k Rowovi. Pak se kolem jeho křídla a zraněné nohy začaly omotávat zelený vítr s bylinami. Po chvilce bylo po nějakých zranění nic. Zase jem se na to dívala s úžasem a to mi začalo lézt na nervy.

(Will)
Ach, to je tak krásné, když kolem zraněnídouká jemný větřík a pak jako by se sami léčili. KOnečně jsem přišel na způsob, jak se léčit. Když bylo vše hotové, podíval jsme se na Rowa a ten se usmál a přikývl. Pak se Row otočil k Iris a Rikovi a oznámil jim, že musíme odletět do Paříže k Nicolasovi Flamelovi a jeho ženě. Oba zase na mě čuměli jako by mě vyorali ze země. Row zatím odešel pro Kentaurovo sedllo a uzdečku. Když byl konečně hotov, vzal si z chatky potřebné věci na přespání a nasedl na mě. Já s radostí vystřelil k obloze. Bylo to krásné být zase nad oblaky, nesužován bolestí nebo zloby. Row se pevně držel uzdečky, ale já ho chápal a tak jsem ho nechal. Bylo to krásné. Jenom mě musí Row navigovat, protože totálně nevím, jakým směrem je Paříž.
,,Ehm...Rowe, jakým směrem?"
Podle toho, jak škubl uzdečkou, to zanemnalo na východ. Otočil jsem se a letěl jsem vstříc Paříži.

(Riko)
Ještě dlouho jsem se díval na tu černou tečku, která se vznášela na obloze. Potom jsem se vydal s Iris a Adélou říct řediteli, že Will a Row dočasně nebudou ve škole. Samozřejmě mi ještě stačil dát testy, které Will vyplnil. Teď jsme stáli před ředitelnou a klepali jsme na dveře. Po chvilce nám otevřel ředitel s nabručeným výrazem. ,,Co chcete?" Zeptal se nás a mi mu vylíčili zprávu o dočasné nepřítomnosti a ke konci jsme mu dali testy. Ředitel jen přikývl a pak nám před nosem zabouchl dveře. Když jsme pak byli ve společenské místnosti, konečně jsme vychrlily nadávky, které se nám dusily celou cestu až sem. společenská místnost měla malý krb, křesla a stolky a vzádu to mělo malou knihovničku. Okna tu byla normální čtvercová. Kooberec měl červeno-žluté runy, vyšité do koberce. No skráceně to tu bylo krásné. Já si ještě musel zajít do ložnice, která byla na druhém konci chodby. Tam jsem si vzal úkoly a vyběhl jsem zpátky do společenské místnosti. Tam na mě už čekala Iris a už dělala úkoly (měla výhodu v tom, že měla ložnici spojenou se společenskou). Přisedl jsem si k ní na taburetku a dal se do bylinek. V rohu místnosti měli hlavy u sebe dva kluci a něco si štěbetali. Na stole byl sešit a v tom bylo něco načmáraného, co jsem nepoznal. Jeden byl černovlasý a další byl blonďatý. Wertin a Justin. Tyhle dva přímo nenávidím. Dal jsem se raději do luštění názvu nějaké divně zkroucené květiny. Když jsem měl úkoly hotové a schoované a Iris také, konečně jsem se dal k řeči. ,,Co si myslíš, za jak dlouho se vrátí?" Iriss zamyšleně našpulia rty a pak řekla. ,,Dávám jim týden. Možná i tři dny. Will je strašně rychlý a to i s nákladem a Kentautovou uzdečkou a sedlem. Něco málo jsme o tom četla a zjistila jsem, že dávají sílu a ochranu, dokud má daný člověk a jeho oř čisté srdce. Nemusím ti snad vysvětlovat, co se stane, když to vezme nějaký zakrslý spratek?" Nemusela, to měla pravdu. To jsem věděl sám. Iris se zase začetla do nějaké knihy a já se zamyšleně díval na plameny poskakující v krbu.

(Will)
O několik hodin později jsem konečně dolétl na místo. Zatím jsme kolem sebe utvořil neviditelnou ochranu a stal jsem se tím s Rowem neviditelným, ale jen dočasně. Zastavil jsem se v malé uličce. Nestihl jsem si přečíst název. doemček byl celkem prostorný. Doklusal jsem na malý dvorek (nebo zahradu). Právě tam byla krásná, mladá dáma. Měla černé dlouhé vlasy a milý úsměv. Měla jemnou barvu pleti a barva očí byla tyrkysová. Když jsem vešel na zahradu, přestala zalévat květiny a otočila se směrem, kde jsem stál a na mě Row. Pomocí mysli jsem zrušil obrany. Když mě konečně uviděla, jen přikývla a její úsměv se rozšířil. Pak s jemným francouzským přízvukemm řekla ,,Vítej Wille a Rowe. Očekávala jsem vás. Do jdu pro Nicolase, zase studuje ten Kodex." Pobaveně protočila oči. Pak odešla do domu a já se zatím porozhlédl po jejic zahrádce. Stále jsem zůstával na místě a když jsem uslyšel kroky, otočil jsem se a spatřil, jak k nám vychází drobný mužík s černými, krátkými vlasy (v zadu měl malou lysinku) a bradou bez vousků. V pod paží měl malou, kovovou knihu, asi ten zázračný Kodex. To co udělal pak, mě dostalo do rozpaků. On se mi jemně uklonil! Jemu je více než 665 let a uklonil se mi. Já jsem jen co nejvíc sklonil hlavu a on se zasmál. ,,Mě se neukláněj,drahý Wille!" Stejně jsem to udělal, aspoň jsem si nepřipadal jako pitomec. A Nicolas pokračoval. ,,Budeme muset probrat, proč jste za námi přilétli. Sedlo a takové ty věci můžete dát vedle a ty Wille se budeš asi muset přeměnit zpět v kluka, jinak by si nám vevnitř vše rozbil. Až budete hotoví, přijďte z anámi." A já s radostí pokýval hlavou a Row začal odepínat řemeny.

Konec 21. kapitoly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 60.6% (57)
Ne 39.4% (37)

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 1. června 2012 v 19:52 | Reagovat

Krásna kapitola!! :)))

2 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 2. června 2012 v 12:15 | Reagovat

Úžasný!
Moc díky za to označení :DD Teď je to naprosto dokonalé!!!

3 Michalka Michalka | Web | 3. června 2012 v 12:13 | Reagovat

[1]: Děkuji, tvoje kapitolky jsou taky úžasné!

4 Michalka Michalka | Web | 3. června 2012 v 12:14 | Reagovat

[2]: není zač. Děkuji :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama