Pán Moci - 8.kapitola

13. května 2012 v 12:08 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a máme tu další díl. Tentokrát to bude docela normal až na pár věcí...

8.
Byla neděle a Will neměl co dělat. Kolem postele neměl nic až na červený sešit. Ten byl otevřený ale hřbetem byl nahoru. will si náhle na něco vzpomněl. Otevřel ho a přečetl si poslední zápis. Celý se rozzářil, ikdyž bylo poledne, Will věděl, kde ho hledat a pak co dělat dál. Zaklapl sešit, dal ho do jedné knihy, která byla docela ošuntělá a pak vyrazil ven z pokoje. Adéla byla bůhvíkde. Nechal ji tedy někde pobíhat po Akademii. cestou si vzal svůj plášť a luk s šípy a vyrazil ven. Náhle se zastavil a začal se plížit podél lesa. a právě v tom okamžiku se stali 3 věci najednou. Will zahlédl Rowa. Adéla na něj vybafla z křoví a on nadskočil. Pak je zahalil stín a oni se otočili a tam byl Wuzyr. Will se rozzářil a Adéla couvla. "Wuzyre! Co tady děláš?" Zeptal se celý šťastný Will. wuzyr se uklonil. "Slyšel jsem o posledních věcech, co se staly." sehnul svou obrovskou čelist k Willově rameni a ten odhrnul rukáv. "Takže je to pravda. Row si nevymýšlel. Hm..." Will při zaslechnutí jména svého učitele nastražil uši. "Ty víš, kde bydlí?" Wuzyr vydal něco jako smích. "Ano, vychoval mě už od vajíčka. ale jsem vázán slibem, že to nikomu neřeknu." Will sklonil hlavu. "Jak dlouho se ještě budu pokoušet ho špehovat, abych zjistil, kam chodí spát?" Wuzyr našpulil pysky. "Hodně dlouho. A z letu ho najdeš daleko lépe." Will se rozzářil jako sluníčko. "Díky Wuzyre!" A vlepil drakovi pusu. Pak se rychle odtáhl a začervenal se. "Jejda, promiň." Wuzyr se usmál. "Wille, jsi první, kdo mi dal pusu jako šťastně a dobrovolně. Většinou si to místní děti, kteří vědí o mé existenci, dávají jako úkol. Je to strašné. Ale ty jsi mě zase rozzářil." Will se zasmál. "Hlavně, aby se z tebe nestal domácí mazlíček!" Wuzyr se zasmál. "no t omi ani neříkej." Will kousek ustoupil a jeho tělo potom obalili černé plameny. Wuzyr znehybněl a zadíval se na Willa, který se teď začal měnit. Plameny jeho tělo olizovali a dávali tomu tvar. Potom k nebi vystřelil plamen, který vypadal jako pegas a Will tam teď stál jako Pegas s rohem na čele. Rozklusal se a začal mávat křídly. Potom se vznesl. Will mával křídli stále intezivněji a rychleji. Za chvilku z něj byla jen šmouha. Pak se přiblížil k zemi a přistál. Sice zakopnul a málem si narazil čumák, ale stejně se mu to líbilo. Najednou zjistil, že se nemůže s přáteli domluvit. Podíval se na Adélu a najednou slšel její myšlenky.
Ach, i v téhle podobě je krásný. Ale mám ho radši, když je klukem. Tohle mi trochu bere mysl a dává mi to do složky "nepochopené" Ale ne! Wille!!!!!
Will překvapeně zamrkal. To přece nemohl. Znovu se jí zadíval do očí.
"Moc se omlouvám, já nevěděl, že tohle umím, jinak bych do tvé mysli takhle nevpadnul. Promiň..."
"Neomlouvej se za to. aspoň je to venku. Ano, moje myšlenky ti prozradili, že tě miluji. Ale nevím jak..."
"Dál se nedostaneš a odpověď dostaneš, až bude tento úkol za mnou."
Will roztáhl křídla a vzlétl. Adéla se cítila hrozně, ale malinká naděje v ní vzplála a ona ji musela živit, jinak to vzdá. Odpověď dostane, až se vrátí. A tak tam čekala s Wuzyrem a oba si povídali o různých věcech. Asi po hodině Adéla usnula a Wuzyr ji schoval pod své křídlo...

Will letěl a přemýšlel nad posledními chvílemi. Pak najendou uviděl Rowa, jak si jde po cestě a ihned uhnul. Nechtěl, aby ho jeho stín prozradil. Stále ho měl pod dohledem, dokavaď Row najednou nezmizel. Will najednou ucítil, jak ho něco vcucává a potom uviděl malou chatku s verandou před vchodem. Na ní byli dvě židle ze dřeva a za domem byla stáj tak pro dva, tři koně s malým býběhem. Z komínku se kouřilo. Will přistál kousek od chatky. Pomalu se blížil a naslouchal. Row vešel do chatky. Will se začal proměňovat zpět v čtrnáctiletého chlapce. Tohle se vymykalo všem jeho představám. Už to byl zase ten malý klučina s hnědou a neupravenou čupřinou na hlavě s veselýma, hnědýma očima. Pomalu se plazil ve stínech. díval se na zem, aby nezavadil o nějaký klacek, protože to by ho prozradilo. Pomalu a tiše odstraňoval nebezpečně hlučné věci z cesty. Občas střelil pohledem na dveře. Nic se nedělo. Pak se za ním ozval hlas a on strnul. "Zlepšil ses. Dokud si nepřeletěl tu neviditelnou hradbu, tak jsem o tobě nevěděl, ale hradba mi poví o každém, kdo sem vejde, nebo odejde. Gratuluji, našel jsi můj domov." Will polknul a otočil se. Tam stál Row a ani zdaleka se netvářil naštvaně, nebo hůř, rozzuřeně. Byl veselý a celkem i dojatý. Will se usmál. "Takže vy na mě nemáte vztek?"
"Ne, ale musíš mi slíbit, že o tomhle místě nikomu neřekneš. Adéle možná, ale nikomu jinýmu. Je ti to jasný!?" Teď vypadal smrtelně vážně. Will přikývl. "Slbuji, že o tomto místě nikomu kromě Adély neřeknu." Row přikývl. Docela se mu ulevilo. Naznačil rukou, aby ho Will následoval a ten s radostí šel. Sedl si na verandu. Row se posadil na druhou stranu a nalil každému studený čaj. Will na povděk přikývl. Sice bylo září, ale slunce jako by nechtělo ubýt na síle. Při cestě se Will pořádně spotil. Will vypil čaj až do dna. Row si jen usrkl. Položil ho na malý kulatý stolek. Podíval se Willovi do očí. Will znérvozněl a teď to bylo vidět. Voda, vzduch, oheň i země se zbláznili. Vzduch si pohrával s Willovými vlasy. Oheň ho obaloval malými dráčky. Země se plazila kolem židle všelijak ji zdobyla. Voda, ta dělala za Willem různé přemety a prostě si hrála. Pak se z ní vytvořil Gryf a Willovi se uklonil. Ten jemu také. Gryf vyskočil a Willa celého polil. Všechny živli se zase zpátky usadili. Row jen překvapeně civěl. Pak si něco zabručel pod vousy. Will občas zaslechl něco jako "Je mocnější než si myslím." nebo "Musí se toho více..." Pak si všiml, že se Will na něj dívá a řekl. "Wille, tvoje schopnosti jsou mocné a když se ti nad nimi kontrola vymkne, může to skončit katastrofálně. Můžeš ovládat moře i tornáda, ale hlavně si dávej pozor na oheň. Ten může spůsobit strašné škody. Země zas až tak nebezpečná není, ale škody nadělat může." Pak se nadechl a udělal úšklebek. "Musím tě s mými přáteli naučit, jak je ovládat. Ano, jejich vzpomínky a zkušenosti máš, ale tvoje moc je malá a chce se vyřádit. A tomu musíme zabránit. Zítra po vyučování tě budu čekat u lesa. Vezmi radši s sebou Adélu, Iris a Rika. Stejně jim to všechno vyžvaníš." A zasmál se. "Že mám pravdu?" Will přikývl. "Až na toto místo že?" Row přikývl. Pak si ještě chvilku povídali a když Willovi zakručeloo v břiše, Row se postavil. "Vidím, že ti vyhládlo." Řekl a Will vstal. "Pojďme se tedy najíst." Will se usmál. Zapíchl oči do země a za chvilku se kolem něj rozpohybovali černě, ohnivé plameny. Spíše plamení draci a Fénixové. za chvilku tam stál Will ve sevém druhém já. Přišel k Rowovi a podíval se na něj.
"Nasednni na mě. Budeme tam za pár minut. Já být tebou dám na mě sedlo. Jen pro případ, že by jsem letěl moc rychle." Row přikývl a odběhl do stáje. Za chvilku se vrátil se zlatým sedlem a uzdečkou. Will vyvalil oči.
"Kde si k němu přišel?"
"Od jednoho Kentaura. Protože jsme mu zachránil život, dali mi tuto jezdeckou soupravu."
Will z té krásy nemohl spustit oči. Row mu to dal na hřbet a Will cítil, jak do něj stoupá energie. Pak uzdečka. Ta udělala to, že se Willovi rozzářil Roh. Uzdečka párkrát zablikala na znamení a pak začala zářit. Row se usmál a pak na Willa nasedl. Ten se rozeběhl a pak vzlétl. Letěl docela rychle, ale Rowovi to nevadilo. Jen kulil oči na ty obrovská křídla. Měli asi tak 5o stop na délku a šířka mohla být tak 3o. Po chvilce přistáli, Row ho spěšně odsedlal a sedlo i uzdečka zmizeli. Will se přeměnil zpátky. Wuzyr tam ležel a jedno křídlo měl natažené tak, jako by někoho chránil. Wuzyr zvedl svou hlavu a potom křídlo. Tam ležela Adéla a spala. Will k ní přistoupil dal jí ruku na rameno. Adéla seboou trhla. Otevřela oči a pohlédla do Willovi usměvavé tváře. Taky se usmála. Will jí nabídl pomoc a ona přikývla. Potom se společně vydali na oběd.

Pondělí bylo slunné, až na pár přeháněk. Will měl teď hodinu ježdění. Iris a Riko přijeli ráno. Will je pozdravil a pak odběhl do stájí. Tam byl Row a právě promlouval s jednou bílou klisnou. Otočil se a usmál se. "Tak jsi tady. Pojď, chci ti někoho představit." Will přikývl a šel těsně za Rowem. Po chvilince se zastavili před boxem, kkde trůnil krásný, černý hřebec, s protáhlou bílou lysinou a na předních nohou měl krátké, bílé ponožky. Byl celkem ušlechtilí. Row přikývl. "Tohle je Rumby. Bude to tvůj kůň a ty se o něj budeš starat. Každé ráno k němu budeš chodit a dávat mu oves a vodu. Odpoledne uděláš to samé a večer taky, a + k tomu mu vyčistíš box. Když budeme mít hodinu ježdění, přijdeš normálně a osedláš ho a samozřejmě vyčistíš. Když právě ten den hodinu mít nebudeme, tak na nněj nasedneš a pojedeš s ním trénovat. Je ti to jasné?"
"Ano, Rowe."
"Tak dobře. Můžeš začít." Will přistoupil do boxu. Díval se koni do očí a jako by tam vyčetl zprávu. Neboj, já tě nekousnu. Will se usmál. Pak se otočil za Rowem. "Myslím, že jste mi zapomněl něco říct." Row na něj nechápavě pohlédl. Will protočil panenky. "Nemá nějaké heslo náhodou?"
"Ne, ale tvůj pach je heslo samo." Will přikývl. Přistoupil k hřebci a začal s prací. Row zatím odešel do protějšího boxu. Tam stál krásný ryzák. Byl úplně čistý. Žádná lysinka či ponožky neměl. Will pokrčil rameny, ale pak přečetl na nástěnce.
Toto je Eso,
trojnásobný vítěz v honu na lišku atd...
Tento kůň patří Rowovi, místnímu učiteli.
Je AGRESIVNÍ!!!!!
Will pozvedl jedno obočí, ale pak se radši zase věnoval svým povinostem.
První hodina uběhla celkem dobře. Rumby byl jako beránek a Eso taky. Will sice na koni nkdy neseděl, ale zato znal aspoň základy. Většinou právě z knížek a tohle cvičení bylo celkem stejné, až na pár maličkostí, ale to bylo nepodstatné. Potom Will odběhl na oběd.
Iris, Riko a Adéla už seděli u jednoho stolu a drželi jedno místo pro Willa. Ten tam přiběhl, div nevylil džud, který měl sebou. Posadil se a Iris se na něj zadívala. "Tak co jsi dělal o víkendu? Určitě byla nuda." Will se zasmál.
"Jestli mému vyprávění budeš říkat nuda, tak já jsem nepovedený sliz..." A začal vyprávět, co vše se událo. Adéla párkrát vyprskla smíchy. Iris málem omdlela, když slyšela, že byl Will na smrtelné postely a Riko jen nevěřícně vrtěl halvou. Will se pak rozhlédl a vyhrnul si rukáv. Iris to už nevydržela a zhroutila se. Rikovi spadla její hlava na jeho rmaeno a on překvapeně zamrkal. Will si to pak rychle zase schoval, když kolem procházel ředitel. Odnesli táci zpět a pak šli každý svou cestou. Iris se už probrala a teď spěchala na obranu proti černé magii. Riko, ten pelášil na lukostřelbu a Adéla, ta šla na hodinu přeměňování. Will vystřelil ven z hradu, protože měl hodinu plížení. Právě vcházel do lesa, když něco za ním zařvalo a Will se stačil jen tak tak sehnout před šípem, který mu prosvištěl nad hlavou. Will se rychle podíval a uviděl elfku. Byla krásná. Měla havraní vlasy a smaragdově zelené oči. Měla na sobě zelený oděv a na zádech měla toulec s šípy. Za opaskem jí vysel meč a dýky. Elfka rychle odložila luk a přiběhla k čumícímu Willovi. Elfka se tvářila ustaraně. "Ty sji Will? No tak mluv!" Will jen přikývl. Najednou se z porostu vytlačil ještě jeden elf. Ten měl krátké, taky černé vlasy. Usmál se. "Asi na tebe nějak moc vyjela co? Já jsme L'rass a tadyto je Riana. Přišli jsme tě vyhledat, protože nám dali zvědi informace." Najednou z porostu vyšel Row. "Riano, co tady vy dva vyvádíte?" Will jen civěl a šlehal pohledem z L'rasse na Rianu a zase zpět. Najednou ucítil bodavou bolest ve spánku a ucítil, jak se z něj řine krev. Pak - pak už neviděl nic. L'rass k němu přiskočil a svým tělem ho chránil. Riana nastavila luk a Row vytáhl dýky. A najendou se z porostu vyřítila jen šmouha, která sebrala Willa a byla pryč...

Konec 8. kapitoly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. května 2012 v 20:34 | Reagovat

Agresívny kôň? Nechcela by som sedieť na agresívnom koňovi. :) :) Skvelá kapitola - ale to vždy. :))

2 Michalka Michalka | Web | 15. května 2012 v 10:50 | Reagovat

[1]: Agresivní, protože k sobě nenechá přiblížit nikoho kromě Rowa :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama