Pán Moci - 7.kapitola

12. května 2012 v 12:22 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a máme tu další kapitolku. Mylsím, že do ní narvu to, jestli Will přežije a pravou podstatu ředitele a Quera. Tak prosím!

7.
Stál v lese. Ach to byl zase ten stříbrnýý les. Najednou uviděl Pegase a srdce mu nějak zrychleně bušilo. Stěží dýchal a cítil jak slábne. "Co...co se to se mnou děje?" Pegas se sklonil a promluvil. "Umíráš. Ředitel ti dal jed. Quer se tě snažil zachránit, ale dal špatný protijed. Přátelé stojí kolem tebe a pláčou. Dokonce i Row a Quer. Slyšels někdy o druhém já?" Will přikývl, ale nevěděl, proč to sem bere. "Já jsem tvoje druhé já. Tvůj život. Dám ti svůj život. Budeš žít tak dlouho, dokud tě někdo nezabije. Nelekni se, až zjistíš, že se ve mne můžeš proměnit. Ale nikdy jsem to nedělal. Pokud selžu tak. Tak zemřeš." Willovi se zatočila hlava. Umřít a v tak mladém věku?...

Adéla stála u jeho postele a společně s Rowem, Querem, léčitelkou a spoustě dalších plakali. Cítila, jak pomalu jeho svíčka života shasíná, ale stále dýchal. Ředitel se tu ale neobjevil. Tentokrát vše Adéle došlo. Ale nechtěla na to myslet. Teď chtěla myslet na ty zatraceně krátké chvíle prožité s Willem...
Row na tom nebyl o moc lépe. Vzpomínal na první vaření, na to, jak probudil chlapcovy smysli a tak dále. Najednou začalo Willovo tělo zářit. Row a ostatní překvapeně zamrkali. Byli zmatení, až na Adélu, která radostně zavýskla a začala tančit...

Will překvapeně mrkal, protože nemohl uvěřit tomu, že do něj Pegasovo tělo proniká. Cítil, jak nabývá nekonečné síly. Cítil se skvěle. Ten Pegas mu dal svůj život, aby Will pokračoval. Pak začal cítit, jak se mu na rameni spaluje kůže. Vykřikl a chytil se tam. Do očí mu vhrkli slzy. Zlomil se v pase a překonával tu otupující bolest. Pak se vrátil zpět do svého těla...

Row málem nadskočil, když s sebou Will trhnul a chraptivě trhavě se nadechnul. Adéla stále tančila, skákala a výskala. Nikdo její počínání nechápal. Dokonce ani Row ne. Pak se z Willového ramene začalo kouřit a začal se tam objevovat něco, co způsobila spálená kůže. Adéla strhla všechny z jejího dosahu a podívala se na Willovo rmaeno. Začal se tam objevovat okřídlený kůň s rohem na čele. Adéle poklesla čelist. "Pane bože. To snad není možné. Opravdu ho má on? On... on je." Dál se nedostala. Otočila se. Podívala se do všech přítomných tváří. "Slyšeli jste někdy o svém druhém já? A víte, že i druhé já mají krále. Will je jejich král. Tedy jeho druhé já." Rowovi poklesla čelist. Samozřejmě že už slyšel o druhém já. Sám ho sice ještě nenašel, ale to mu bylo celkem jedno. Ale král byl okřídlený jednorožec. A jestli ho má opravdu Will, tak se Věštba opravdů plní. Row, Adéla a Quer se poklonili Willovi, který pomalu otvíral oči...

Will překvapeně zamrkal, když uviděl, jak se Row, Adéla a Quer sklánějí, ale prvního, koho objal, byl Quer. Ten překvapeně zamrkal a Adéla měla v hlavě poplach a matek. Will se usmál na dost vyjeveného Quera. "Děkuji, že si za mnou přišel a nalil mi ten protijed, ikdyž to byl ten špatný." Pak se obrátil k Rowovi a také ho objal. "Díky, že si za mnou přišel a ještě více ti děkuji za všechno, co jsi pro mne udělal." Pak se obrátil k Adéle, která měla na tváři tak nechápavý výraz, jaký kdy existoval. Usmál se a pevně ji objal. "A tobě díky za to, že si tam se mnou zůstala ikdyž jsem byl v bezvěědomí. A příště své počínání všem vysvětli." Adéla se jemně začervenala. Pak se obrátil k lékařce a uklonil se. "Děkuji, za to, že jste mi tolikrát zachránila život a potom řekla mým přátelům pravdu. To by udělalo opravdu málo lidí." Lékařka se ještě víc rozplakala a pak ji i Will objal. Lékařka se usmála. Objala ho také. Potom se obrátil k ostatním a zvážněl. "Máme tu nepřítele. není to Quer, o něm jsme se mýlili. Byl to náš ředitel. Sehrál na nás boudu. Budeme ho muset nějak z tohoto místa vykopat." Row se zasmál. "Hele, to počká. Teď pojďte oslavovat!"
"POČKAT!" Zaburácel Will. Všichni se jako jeden zastavili. Will si vyhrnul rukáv a ukázal jim vyrytého okřídleného pegase s korunou na hlavě. 4erná hříva kolem něj poletovala a on stál na zadních. Jeho stavba těla byla dokonalá. Will odhadoval, že kdyby se do něj přeměnil, tak by asi dokázal kouzla, která by ho jinak zabila. Will se na něj dlouze zadíval a pak se stalo něco nečekaného. Will skočil z okna a přistál hladce na trávníku. Ředitel vyběhl z budovy a dlouze vykřikl. Kolem Willa se začali motat temně černé plameny. Za chvíli tam stál majestátný pegas s rohem na čele. Ředitel bleskem uhnul, aby se vyhnul Willově kopytu, které letělo přímo na ředitele. Ten vyjekl a utekl pryč. Ve dveřích se otočil. "Však já tě jednou dostanu! a budeš litovat dne, kdy jsme tě přijal!" A utekl. Will se vzpjal a řehtal. statní stály přede dveřmi a s úžasem se na něj dívali. Will k nim přiběhl a pak začal skákat a pohazovat hlavou jak jen to šlo. Jednou zakopl a málem se natáhl. Všichni se smály a osud jim nechal čas vydechnout, protože tohle pak dlouho neuslyší...

Konec 7. kapitoly.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 12. května 2012 v 20:28 | Reagovat

zajímavé...
Ta poslední věta je opravdu nejlepší :D

2 Michalka Michalka | Web | 12. května 2012 v 20:31 | Reagovat

[1]: Děkuji :) No jo. sice je to smutné, ale občas se tam to malilinkaté veselí mihne :)

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. května 2012 v 20:31 | Reagovat

Ten koniec je najlepší. :D Je to skvelé, ten fantasy svet. :))

4 Michalka Michalka | Web | 15. května 2012 v 10:51 | Reagovat

[3]: :D  odpovídání mě začiná bavit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama