Pán Moci - 6. kapitola

11. května 2012 v 19:24 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a je tu další kapitolka. Tentokrát se bude jednat o ovládání živlů a vzpomínek. Willovi se to začíná vymykat z rukou. Adéla a Anežka se stanou dobrými kamarádkami a Rowovo tajemství se už hlásí o slovo... Pěkné počtení.

6.
Will se probudil s bolestí v hlavě. Vzpomněl si, že Riko nechal otevřené okno. V Akademii měli pokoje. Byli po dvou postelích, stole, počítači, televizy a také regáli na oblečení. Will se posadil. Byl s Rikem v pokoji a Adéla s Anežkou byli taky spolu. Will pocítil, že se mezi nimi tvoří kamarádské pouto. Vzal si hygienu a vlezl do další malý místnůsky, která byla hned vedle, ale stále patřila Rikovi a Willovi. Will tam vlezl a začal si čistit zuby, když tu najednou z kohoutku vytryskla voda a pocákala Willa. Ten pustil kartáček, vyplivl zubní pastua otřel si oči. Podíval se na vodu a ta jakoby se zchechtala. Will ihned začal myslet na Rowa - a voda zmizela. Will si oddychl. Utřel se, svlékl ze sebe teď už nasáklé pyžamo a hodil ho do koše na prádlo, které pak každý večer odnášel do prádelny. Will vyšel z koupelny ještě s mokrými vlasy. Byl strašně rád, že je sobota. Mamka musela jet na měsíc do Afriky, protože v nemocnici teď měli rušno a mamka požádala o svolení na to, aby mohla jet do Afriky. Včera večer mu zavolala. Will na to už byl zvyklí. Ale byl teď štěstím bez sebe, když se to dozvěděl. Ne, že by se domů netěšil, ale tady toho bylo tolik na prozkoumání. A hlavně si chtěl procvičit lukostřelbu a plížení. Toho sakra bavilo, hlavně když mohl špehovat svého učitele, ale pak vždy udělal nějakou chybu a učitel ho načapal. Nic moc toho nezjistil. Row byl uzavřený chlapík. Profesor Quer mu lezl na nervy. Stále stál někde poblíž a vyloženě na Willa civěl. Ten jejich ředitel byla snad tragédie Akademie. Myslel jen na sebe a když nějaký žák potřeboval pomoc, odbyl ho jako nějakou mouchu. Když ho Will potkal, všiml si, že se ředitelovi v očích varovně zablýsklo, jako by chtěl říct. Neudělej nějakou lumpárnu, nebo si to užiju! To Willa celkem znepokojilo, ale radši to nechal plavat. Teď ale musel seběhnout dolů schody. Riko včera večer odjel. Willa tam nechal. Ten si četl svoji oblíbenou knihu Hraničářův učeň Nevěděl proč, ale jeho jméno a jméno toho hrdiny ho spojovalo, ale to nebylo jediné. Sice v té knize bylo Willovi 15, ale jemu bylo 14. Ale právě teď byli v podobné situaci. Oba dva se přiučovali jiným věcem, měli podobné nabubřelé učitele, kteří nenávidí zkoumavé pohledy. Ale Will miloval jednu spojenost - lukostřelbu a plížení. V tom podctatně nevynikal tak, jako Will. Ale jemu to nevadilo, ale občas měl pocit, jakoby ten druhý Will existoval. Jako by si to ten autor nevymýšlel, nebo prostě jen nevědomky psal osud onoho chlapce. Will nic nechápal. Proč má stejné jméno jako ten druhý Will? Najednou tam narazil na jeednu docela prdlou větu. Will se začal řehtat na celé kolo a najednou si všiml, že se text mění. Will překvapeně zamrkal, ale písmena se doopravdy pohybovali. Will si přečetl vytvořenou větu - Až se Věštba naplní, tvůj osud se zakalí. To Willa dostatečně probralo. Vystřelil do jídelny, aby se rychle nasnídal. Dnešek možná bude nudný, ale ne pro Willa. Ten si už něco naplánoval. Samozřejmě neměl deníček jako holky, ale pro změnu měl plánovací sešit. Udělal si pár bodů, které dneska udělá. Je to jeho první zápis, protože mu ho mamka koupila, aby si do toho napsal rozhvrhy hodin. Willovi tam ale nějaké to místo zbylo, tak si zavedl Plánovač. Dneska si tam zapsal pár bodů.
- sledovat Rowa (možná zjistím, kde bydlí)
- Pokud si ho všimne, nevycházet z úkrytu a pokradmu zdrhnout.
- Vrátit se na oběd
- Pokusit se o to znovu a pokud uspěji, tak si s ním promluvím
- Potom...
Dál se Will nedostal, protože ucítil ve svých zádech pohled. Ale neotočil se. Radši se nechat zžírat zvědavostí, než naznačit přihlížícímu, že si ho všiml. Will pomalu sešit zaklapl a vrátil ho do police (abych pravdu řekla, schoval ho do tenké knihy.) Pak si sedl a po chvilce se proti němu sedla Adéla. Will na ni pohlédl. "Ahoj. Co potřebuješ?" Adéla se na něj zkoumavě podívala. Ona sama nevěděla, proč za ním šla, ale cítila, že Will bude mít problémy. "Wille, jestli něco kuješ, tak s tím ihned přestaň. Budeš mít problémy s Querelem a to já nechci. Ale jestli - ÁÁÁÁ" Adéla vykřikla, protože jí ruce svázali šlahouny tak pevně, že jí div neodpadli. Will ihned přestal myslet na Querela. To je špatný, hodně špatný. "O-Omlouvám se. Nesmím na nikoho myslet, jinak se pak stává tohle." A ukázal na Adélini pohmožděné ruce. Opatrně je vzal do svých a pak se kolem nich utvořil příjemně chladný větřík. Pak větřík obalil pohmožděné zápěstí a začal je léčit. K tomu se přidala voda. Adéla měla vytřeštěné oči. Nevěděla, kam se dřív dívat. Cítila, jak bolest ustupuje, jak jí nahrazuje energie a radost. Po chvilce Will kouzlo odvolal a málem se zhroutil. "Wille!" Vyjekla Adéla a včas ho chytila. Položila ho na postel. Will jen stěží držel vědomí. Zachraptěl. "Adélo. Asi teď nebudu moct být dlouho při vědomí a tak tě požádám, abys se trochu poohlédla po Rowovi. Děkuji." A pak omdlel. Adéla u něj ještě dloouho byla, hladila ho po vlasech a studovala jeho tvář a ruce. Byli čisté a měli dost vypracované svaly. Will měl rozčepýřené vlasy. Sice je neměl dlouhé, ale zato to měl fakt dost rozcuchané, ale Adéle se to líbilo. Její krátké vlasy jí občas spadli do obličeje a tak je odfoukla. Po chvilce si všimla blížících se kroků a rychle se schovala do skříně. Po chvilce sem vešel Querel. Všiml si Willa, jak leží na posteli a stěží dýchá. Quarel přistoupil blíž a něco mu nalil do úst. Will se zakuckal, ale neprobudil se. Quarel lahvičku rychle schoval, potom si všiml zvuku ve skříni. Otočil se a Adéla zatajila dech...

Row právě byl v koupelně, když mu přímo do tváře vystříkla voda. Row byl mokrý, ale tomu nedával nějakou pozornost. Převlékl se a vyšel se nasnídat. Právě vcházel do budovi, když uviděl, jak se Will vrací do svého pokoje. Row jen přikývl a šel se nasnídat. Měl hald jako vlk. až se nasnídá a promluví si s profesory, navštíví Willa. Ale teď už skoro běžel, jaký měl hlad. Usmál se při vzpomínce na lahodnou slaninu a... Najendou se málem zhroutil. Věděl co to znamená. Will se příliš visílil. asi trénoval svoje nové schopnosti. Row pokrčil rameny a šel dál...

Quer odešel, když přišel ředitel. Teď se podíval do Willovi bledé tváře a rychle mu tam vylil strašně zapáchající tekutinu. Will se uase zakuckal a potom usnul. Ředitel uděla na své tváří ustaranou masku a pak vyšel spokojeně ven. Adéla ihned vypadla ze skříně a popadla Willa do náručí. Odnesla ho do ošetřovny. Tam právě lékařka byla a uklízela, když si všimla Adéli, jak nese Willovo tělo. Ihned přiskočila. "Co se stalo?"
"Quer ho otrávil a ředitel mu dal protilátku. Možná, ale jde to s ním od deseti k pěti. teď není čas na vysvětlování!" Lékařka přikývla a Adéla ho položila na lůžko. Lékařka mu otevřela pusu a čichla si k ní. "Ne... Adélo. Will umírá." Adéle se zastavilo srdce. Zalapala po dechu. Právě do vnitř vpadl Row a ihned přiskočil k Willovi. "Otrávili ho." Vyškytla ze sebe vzlykající Adéla. Pak se zhroutila...

Konec 6. kapitoly

Tady chci přidat video. Asi se vám bude líbit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arwen Arwen | Web | 11. května 2012 v 23:26 | Reagovat

Ty písnička je pěkná ;)

2 Michalka Michalka | Web | 12. května 2012 v 10:32 | Reagovat

[1]:Taky jsme si ji oblíbila :)

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. května 2012 v 20:29 | Reagovat

Kapitola ako vždy je skvelá. :))

4 Michalka Michalka | Web | 15. května 2012 v 10:52 | Reagovat

[3]: Děkuji za chválu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama