Pán Moci - 20. kapitolka

31. května 2012 v 14:19 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak dnes tu máme 20. kapitolu. Nevím jak to oslavit, ale tenhle díl se vám určitě bude líbit.

20.
Běžela jsme chodbou. V boku mě píchalo, ale já na to nedbala. Po chvilce jsem vyrazila ven. Seběhla jsme schody a vyrazila do lesa. Na jejím okraji jsme potkala párek studentů, kteří si něco šeptali, ale já jsem je sotva zpozorovala. Ještě, že jsme měla těsné kalhoty. Větvičky mě šlehali do tváře, ale já jsem to nevnímala. Běžela jsem k Rowovi. Přečetla jsem si totiž vzkaz, který Will načmáral, než někam vyrazil. A mě naapadlo, že teď bude Will u Rowa a bude mu vypravovat to, co se událo. Dnes bylo naneštěstí pondělí, takže Will zameškal celý den. Konečně jsem uviděla tu jeho chatku, ale to, co jsem uviděla, když jsme prošla magickou branou, mi vyrazilo dech. Will ležel na zemi, jedno křídlo vystrčené a sotva dýchal. U něj se skláněl Row a ošetřoval mu nohu. Teď se otočil a podíval se na mě s úsměvem. ,,Jen pojď, nic vážného to není, jen je vyčerpaný." Já jsem měla knedlík v krku, ale přikývla jsem. Pomalu jsem se vydala k té černé hromádce, co byl Will. ,,Promeškal dnešní den, to není dobrý, ale ještě, že vy jste jeho vyučující, ale dnes máme testy a ředitel chce jeho známky." zachraptěla jsem. Row přikývl a ty testy vyndal. Já na ně pohlédla. Měl vše vyplněný! Nemohla jsem tomu uvěřit. Row položil testy zpátky pod svou brašnu a zadíval se na mě. ,,Když odešel, tak odešel k jezeru. Chtěl zjistit, jakou zprávu mu tam jeho matka nechala. Vše mu docela dávalo smysl až na jmelí. Já vím, koho se musí zeptat, jestliže chce znát odpověď, ale bude muset letět až do Paříže a to je pěkná dálka. Slyšela jsi někdy o Nicolasovi Fllamelovi?" A mě najednou svitlo. ,,Chcete říct, že musí za ním, nebo za jeho ženou? On žije?" Row se zasmál. ,,Samozřejmě. Ale Will musí za jeho ženou - " A já to s úsměvem dořekla. ,,Perenelou Flamelovou. Ano, právě je probíráme. Takže ty legendy jako Kámen Mudrců a Živoucí lektvar, nebo jak se to jmenuje. To mi chcete říct, že je to pravda?" Row se kysele usmál. ,,Ano. Vše je pravda, i když lidé si raději vykládají, že je to jen smyšlená legenda. Ale Alchymista to je." Otočil se k Willovi a já najednou nna obloze zpozorovala modrou šmouhu. ,,Rowe, měl Will s sebou Stína?" Row taky zamžoural na nebe a pak se usmál. ,,Neměl. Myslíím, že Will poslal vzkaz, a teď mu na to odpovídají. Běž dovnitř a nasekej tam jedno kuřecí prso. á ho zatím chytím." Přikývla jsem a vyběhla do chatky připravit Stínovi svačinku.

Poslední sova jsem chytil a jsem za to vděčný. Otevřel jsem oči a zvedl hlavu, ale Row mě přitiskl zpátky. ,,Neboj, nechám ti vzkaz přečíst." Row se zvedl a Stín mu přistál na napřežené ruce. Row odvázal vzkaz a začal nahlas předčítat:

Wille,
ano, máš pravdu. KOnečně to někdo pochopil! Samozřejmě semm tam dala funkční zaklínadla a dějiny. Ale postavy jsou vymyšlené :D (Tedy možná). Jestli budeš chtít, tak přijedu na návštěvu. Nevím kdy se ti to bude hodit, ale potřebuji si s tebou promluvit. Ten tvůj dráček je ale trdlo viď? Stále poskakuje a dovádí :D Pěkně se najedl a pak vyrazil s tímto dopisem k tobě.
Doufám že jsi v pořádku,
J. K. Rowlingová

Byl jsem Rowovi vděčný za přečtení, ale Row se tvářil zamyšleně. ,,V jaké knize jsou ta kouzla?" Nechtěl jsem mu dávat moji sadu knih a tak jsem pronesl jedno zaklínadlo, které se mi zarylo do paměti.
,,Vingádium leviósa!" A namířil jsme kouzlo na Rowa. Můj roh se rozzářil a Row se zvedl ze země, ale já neměl hůlku a tak to vysávalo energii ze mě. Po chvilce jsem kouzlo neudržel. Dělali se mi před očima mžitky, točila se mi hlava a žaludek mi poskakoval jako na trampolíně. Tak jsem Rowa pustil. S heknutím spadl na zem z třímetrové výšky a já se zase složil na zem. Dál už jsem vuděl jen černo.

Nevěděla jsme co dál. Stínovi jsme dala najíst a když jsme se vrátila, zjistila jsem, že se Row škrábe na nohy a Willovi zase klesla hlava. Row se na mě otočil a popadal dech. ,,Teda. Vznášecí kouzlo, to je něco." Totálně jsme nevěděla, o čem mluví. Ale věděla jsem, že je to něco skoro nemožného. Row si zatím skočil do chatky prý něco na vzkříšení. Zase jsem nevěděla o čem mluví. Pak vyšel s kbelíkem s vodou. Přišel k Willovi a celý jeho obsah mu vylil na hlavu. Will vyskočil na všechny čtyři, ale jedna se mu podlomila a on začal chytat rovnováhu. Pak se podíval na oblohu a přikrčil se. Já se tam podívala taky a málem jsem omdlela úžasem. K nám se přímo hnal Fénix!

Šel jsem chladnou chodbou. Bylo to krásné. Nechtělo se mi ven, tam bylo moc dusno. Vedle mě šla Iris a něco hledala v jedné knize. Já nevěděl co a ani se mi nechtělo se ptát. Já si užíval chladu. Pak najednou Iris vyjekla a já nadskočil. ,,Co se děje proboha?!" zahučel jsem. Iris se na mě podívala a řekla přiskrčeným hlasem. ,,Měla jsme sen. Byl zvláštní. Byl tam Will. Letěl od jezera a pak ho najednou zasáhli dva šípy. Tak klesl a pak to bylo ještě na louce. Na něj někdo vypálil šípy, ale jeho trefil jen jeden do stehna. Tak zase vzlétl a jen tak tak ho minul další. A dál už nic. Teď až jsem konečně pochopila, že to nebyl sen ale vidina! To se Willovi stalo či stane!" A bez dalších okolků se rozeběhla ven. Já ji chtě nechtě následoval. Asi za hodinu jsme se vynořili na paloučku a tam prý bydlel Row. Prošli jsme něčím jako magickou branou a až teď jsem si uvědomil, co se děje.

KOnec 20. kapitoly
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 60.6% (57)
Ne 39.4% (37)

Komentáře

1 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 31. května 2012 v 19:55 | Reagovat

Jo, mělas pravdu. Opravdu se mi to líbí.
Jen mě trochu mate to přeskakování z jednoho pohledu do druhého... Prosím nemohla bys to nějak označit? Třeba, že by nad tím byla napsaná jména z jakého je to pohledu? Ne, sorry, já vím, že je to praštěný, ale mě se to strašně motá!

2 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 31. května 2012 v 20:06 | Reagovat

[1]: P.S. Gratuluji k dvacáté kapitole!

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 31. května 2012 v 20:40 | Reagovat

:OO :)) Skvelá kapitola. :) Potterovské kúzla sú super! ^^ :)) Zaujímalo by ma, či aj avada by fungovala. :D

4 Michalka Michalka | Web | 1. června 2012 v 13:18 | Reagovat

[1]: skvělý nápad. Klíďo píďo. Taky jsem o tom přemýšlela. V dalším  díle to tak udělám
Děkuji

[3]: Mno...uvidíme :D Ale to až v tom konečném... Neřeknu více :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama