Pán Moci 2. kapitola

7. května 2012 v 13:51 | Artemis Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak zde máme další kappitolu z povídky Pán Moci! Soutěž skončila a vyhrála jí Zizi! Jméno tu bude mít Iris, jak bohyně duhy. Přeji hezké počtení! :D

2.
Linda byla právě v nemocnici a vyměňovala obvaz jednomu muži, který se ošklivě pořezal. Najednou se jí zatočila hlava a ona e musela opřít o stolek. Zhluboka se nadechla. Will byl v nebezpečí. To není dobré. Linda se nappojila na Willovu mysl a najednou viděla jeho očima.
Stál v autobusu. Díval se z čelního okna. A před ním stálo obrovské stvoření podobné drakovi. Will byl ztuhlý strachy. Linda toho draka poznala - Wuzyr. Linda mu zašeptala do mysli. "Wille, poslouchej mě. Tenhle drak se jmenuje Wuzyr. Není zlý, ale je rozčilený a to pořádně. Běž ven z autobusu a pokloň se mu. Pokud se on k tobě přiblíží, je to dobré znamení, ale pokud mu začne bublat v chřtánu, tak uteč a to pěkně daleko. Teď běž, jinak se může někdo zranit." Linda se odpojila a nadechla se. Muž ji celou dobu pozoroval. "Madam? Není vám nic?" Linda se usmála. "Ale ne, o mě si nedělejte starosti. To se mi občas stává, ale vy to máte horší. Ukažte mi to prosím."

Will najednou uslyšel matčin hlas přímo v hlavě. Šeptala mu o tom drakovi - Wuzyrovi. Will přikývl a přišel k řidiči. "Pane, mohu vyjít ven, jinak to může skončit špatně." Řidič se na něj podíval a ať už v jeho pohledu vyčetl cokoli, nechal si své námitky pro sebe. Otevřel dveře a Will ještě stačil slyšet Rika jak křičí. "Neeee! Wille nedělej to!" Pak vystoupil a neslyšel už nic. Předstoupil před draka a uklonil se. Wuzyr si ho prohlédl potom přistoupil a očichal si ho. Žádné bublání neslyšel. Pomalu se narovnal a pronesl. "Wuzyre, mocný draku. Dovol nám projet. Potřebujeme přijet včas na místo. Co tě tak rozhněvalo, mocný Páne Ohně?" Drak natočil hlavu a zavrčel. "Lidksé dítě. Vyzařuje z tebe odvaha a moudrost, ale také pěkná tvrdohlavost. Dávej pozor! V lesích se potuluje Zlo a může číhat na každém kroku. O mě si nedělej starosti, chlapče. Ale dávej pozor na sebe. Rozhněvali mě lidé. Lidé, kteří vraždí mé kouzla. Brzy pochopíš." Will se podíval za draka a stačil vykřiknout. "Pozor!" Drak vzlétl a Will se stačil přikrčit před obrovským a tlustým šípem. Bohužel ho řízl na zádech a Will zaúpěl. Drak se snesl zpět a ucítil krev. "Chlapče, je vše v pořádku?" Will se bolestně narovnal a zachraptěl. "Ano. Jen mě to škráblo do zad. To bude dobrý." Drak se uklonil, což Willa vykolejilo. "Těším se na další shledání. Teď vás nechám projet. Jen jeďte." A vznesl se do oblak a po chvilce zmizel. Will se nadechl. To bylo něco. Vrátil se zpět do autobusu a najednou si všiml dalších vykolejených dětí a zvláště Rika. Pak začal potlesk. Will zrudl. Sedl si a autobus se rozjel. Will se díval kolem sebe a najednou uviděl bloňdatou dívku s pronikavě modrýma očima. Nahnul se k Rikovi a zašeptal. "Kdo je ta blonďatá dívka?" Riko se usmál. "Ona tě slyší." Will zrudl. Dívka se otočila. "Jmenuji se Iris. a ty musíš být ten nový - Will, že?" Will přikývl. "Ano." Řekl prostě. "To bylo odvážné, cos udělal. Jinak bychom asi tady teď nebyli. Děkujeme ti za záchranu životů a vlastně, jak že si ho nazval?"
"Wuzyr."
"Wuzyr? Ty ses postavil Wuzyrovi? asi nemáš něco v hlavě v pořádku." Iris a Riko se na sebe podívali.
"Kdybych to neudělal, stáli bychom tady ještě teď, ale jak vydím. Konečná stanice!" Oba dva se otočili a spoatřili velkou, kamenou budovu odrostlou břečťanem. Měla velkou zahradu a vzádu, až někde daleko, se rozprostíralo jezero a na břehu toho jezera byli, kameny, ale tvořili něco jako zříceninu hradu. will byl dost udivený, ale vůbec neměl ponětí, co ho teprve čeká. Po chvilce už byl venku a čekal, až se k němu přidají jeho noví přátelé. Iris, Riko a Will šli bok po boku do velké budovy. Tam je asi školník zavedl do velké síně. Byla zdobená postraními ohni, takže to vypadalo, jako v Harrym Potterovi. ale stoly byli jinak a o stropu už Will ani mluvit nemohl - bylo zdobené obrovským, křišťálovým lustrem. Will zamžoural na lustr, protože vydávalo až oslepující světlo. will si sedl do třetí řady na začátek a kamarádi se posadili každý na jiné straně. Po chvíli, když se všichni usadili, vyšel vpřed jeden muž. Byl černovlasý a trochu vychrtlí. Měl černý stejnokroj. Will musel uznat, že mu to je moc velké. Rukávy mu plandali na vychrtlých rukách stejně tak i nohy a vlastně celý hábit. Najednoou přiběho nějaké dítě a něco mu pošeptalo. Muž překvapeně zamrkal a pak chlapci poděkoval a ukázal na místo, kam si měl sednout. Potom se narovnal a zvučným hlasem pronesl. "Vítejte na dalším ročníku v Přírodní Akademii. Využiji této příležitosti a představím vám nového studenta školy - Williho Retwera!" Ozval se potlesk a Iris mu naznačila, aby se postavil. Will se postavil a učitelský sbor ho přivítal. Ředitel pokračoval. "donesla se mi zpráva, že se autobus s Přírodními žáky zdržel kvůli tomu, že se před něj snesl Wuzyr. will to celkem rychle vyřešil, ale také se mi doneslo, že je zraněn." Will si na to vzpomněl až teď otočil se a opatrně si sáhl na záda. Ano, měl tam šrám. Ještě stále z něj tekli malé potůčky krve a taky naneštěstí zjistil, že jeho hábit je na cáry. Z řad učitelů vystoupil jeden s bílím plnovousem a bílím hábitem. Podíval se na Willova záda a to, co tam uviděl ho tak znepokojilo, že jeho kůže měla stejnou barvu jako jeho hábit. "Ihned do místní nemocnice. Tento žák byl otráven!" Will zalapal po dechu. Ach, a to jsem si mylsel, že to horší být nemůže. Najednou se mu zatočila hlava a jeho svět zčernal.

Probudil se na lůžku. Všude bylo ticho. Will pomalu otevřel oči a najednou viděl Iris a Rika, jak se nad ním sklánějí. Pak uviděl postavu, kterou v učitelských řadách neviděl. Tvář měl zahalenou v zeleném hábitu, ale Will tušil, že to bude asi jeho učitel. Zčervenal jak rajče a teď si přál, aby ten hábit měl on. Tajemný učitel se usmál. "Ahoj Wille. Jsme tvůj učitel lukostřelby a splinutí s okolím. Jmenuji se Row." Když Will uslyšel slova učitel lukostřelby, jeho tvář se rozzářila jako sluníčko. Učitel se začal smát. "Ty máš asi lukostřelbu rád, co?" Will se usmál. "To je hodně slabý slovo. Co se stalo, když jsem omdlel?" Otázku nasměroval na Iris a Rika. Oba zvážněli. "Nahnal jsi nám strach. Když náš léčitel vyřkl, že jsi otrávený, všichni zbledli. Zvlášť Iris. Potom jsi omdlel a tady Row tě jen tak tak zachytil a odnesl sem. Zjevil se tam zčista jasna." Podezřívavě si muže prohlédl, ale neviděl v tom nic. Iris jemně zrudla a byla ráda, že si toho Will nevšiml. Pokusi se posadit, ale Rowova ruka ho silně přitiskla zpátky, takže jen zaskučel. "Omlouvám se, ale jestli nechceš vykrvácet, měl by ses minimálně pohybovat. Strupy jsou slabé a snadno popraskají. A navíc ten jed byl docela zákeřný. Léčitelé na něm pracovali docela dlouho. Tvoji matku jsme zatím neinformovali, protože tady nechceme zavést zmatek a já si mylsím, že by ses teď už vrátit nechtěl. Docela dlouho jsme tě pozoroval chlapče. Více se dovíš, až se uzdravíš." A potivhu odešel. Iris a Riko šli za ním. Will zavrtěl hlavou a zase oči zavřel.

O dva týdny později už Will konečně mohl zažít první vyučovací hodinu. Jako první vyučovací hodinu měl lukostřelbu. Row na něj čekal venku. Pak spolu šli do lesa. Will si zatím prohlížel učitelovu tvář. Měl ostré rysy a šedé oči. Měl černé vlasy, které protkali šedivé nitky. ow si jeho zkoumavého pohledu všiml a usmál se. "No opravdu mimozemšťan nejsem." Will rychle sklopil pohled. "Omlouvám se já-"
"Nic se nestalo, jen nemám rád, když si mě někdo prohlíží." Pak na táhl rukku a sebral Willovi jeho luk. Začal si ho prohlížet. "Ebenové dřevo. slušná tětiva a krásně tvarovaný. Odkud ho máš?"
"To je rodiné dědictví. Já ho dostal od matky, protože si luk moc neoblíbila, ale já vždy toužil po tom, umět střílet z luku. Trénoval jsem celých šest let. A vždy to bylo s tímto lukem." Row pokýval hlavou. "Promiň, přelechl jsme tvé příjmení."
"Retwera." Row překvapeně zamrkal. Podíval se mu do tváře. "Kolikátého ses naroil?"
"21. června. Prý tehdy byl úplněk." Row zbledl. "Věštba se začíná plnit." zamumlal pro sebe. Will se na něj podíval. "Jaká věštba?" Row se mu podíval do tváře. "Věštba o tvém osudu. Slyšel jsi někdy o Horganech?"
"Ehm...Ano?"
"A slyšel jsi někdy o Vlokodlakovi a Zlu, které musí porazit?"
"Ano."
"Jsou dva světy. Jeden je náš a druhý je středověký. Vždy jen na určené dny, jsou brány otevřené. Náš a jejich svět je propojen magickou bránou, která je také ukrytá na daném místě. Jendou, sem přišli Horgani. Byli zahaleni ve svých kápích. Na našem světě ukryli magickou Hvězdu. Ale jedna žena z Horganovců tu zůstala a vyřkla spolu se svým mužm Věštbu. Pak tu zůstali a vznikla generace Retwerů. Věštba mluví o tobě." Will neschopen slova jen na muže civěl. Najednou uslyšel výkřik a otočil se. Přímo proti němu stál člověk - ne, byl to elf. a měl zakrvácený meče. A právě teď vystartoval přímo proti Willovu hrdlu.

Konec druhé kapitoly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 7. května 2012 v 21:21 | Reagovat

Úžasný!!! Ale jak si mohla vědět, že jsem blondýna?

2 Michalka Michalka | E-mail | Web | 7. května 2012 v 21:37 | Reagovat

[1]: Já nevím :) Já jsem sama blondýna a mě se blondýnky líbí  :)

3 Sanny Sanny | Web | 8. května 2012 v 11:26 | Reagovat

Já bych teda před draka nešla...

4 Michalka Michalka | E-mail | Web | 8. května 2012 v 12:39 | Reagovat

[3]: No jo. Já taky ne, ale bohužel Will neovládal svoje tělo, to Linda. ale pak ho nechala jednat, protože musela muži pomoct.

5 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. května 2012 v 20:17 | Reagovat

Skvelá kapča. :) FF k vlastným knihám. To je milé. :))

6 Michalka Michalka | Web | 15. května 2012 v 19:13 | Reagovat

[5]: No jo :D Jak jinak

7 Ann Ann | 21. dubna 2013 v 21:55 | Reagovat

"No mimozemšťan opravdu nejsem" - to mě dostalo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama