Pán Moci - 18. kapitola

23. května 2012 v 10:43 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Prosím, od 26.5.- 1.6. tu nebudu (možná).Budu v Chorvatsku a tak nevím, jestli tam bude Wi-Fi. Kdyby se tady 26.5. nic neobjevilo, tak nebudu moct :( Bude se mi stýskat...

18.
Row se zhluboka nadechl a začal.
,,Začalo to právě tu, v Akademii. Právě jsem měl za sebou 1. ročník. A pak se k nám přidala tvá matka. Linda byla sympatická žena a měla hodně nápadníků, ale z nějakého důvodu je odmítala. Já jsem to nechápal a radši jsem se ztranil, protože jsem nechtěl slyšet větu ,Ty?! Takový ňouma! Pff...' jenže zmýlil jsem se. Když už ve škole nebyl jediný nápadník, kterého by chtěla, začal jsem upoutávat její pozornost. Jednou o víkendu byla venku u jezera a zpívala. Já ji sledoval. Byla to krásná píseň, jenže když jsem zjistil, že má kouzelné schopnosti, tak jsem dostal šok. Ta voda se začal čeřit a pak na sebe dala podobu Fénixe. Já nic nechápal a couvl jsem. ale to jsem dělat neměl, protože za mnou byla větev a ona křupla. To Lindu vylekalo a ona se otočila a když mě spatřila, Fénix roztáhl křídla a začal zpívat stejnou píseň. Ona přistoupila, byla celá mokrá. A tak mi začala vysvětlovat, jak vytvořila vodního Fénixe. Řekla, že až její budoucí dítě bude znát pravdu, přijde k jezeru a vytvoří si obrázek své matky. Fénix se zjeví a vyzpívá všechna tajemství. Sám jsem nevěděl, co zpívá. Ona mi prozradila, že tomu může rozumět jen potomek Retwerů. Mě něco toto příjmení připomínalo a tak jsem začal šrotovat v mysli. Pak jsem našel hodinu historie, kde nám učitel říkal pradávnou Věštbu a tam to zaznělo. Udiveně jsem se na ni podíval a ona přikývla. Ale pak se stalo něco, co mi změnilo život. Z jezera se ozvalo silné zařvání, až jsme oba nadskočili a když jsme se otočili, uviděli jsme mořského draka. Ale z nebe přiletěl další, větrný. Byl celý bílí a pak ladně srovnal let. Pak přistál vedle draka. Pak nebe ztmavlo a z nebe se snesl ohnivý drak. Byl křiklavě červený. Přistal vedle větrného. A pak se otřásla zem. V té se udělala puklina a z ní vylétl zelený drak. Pán Země. Ale pak se stalo ještě něco. Všichni se uklonili. A pak se stali čtyři věci najednou. Zem se otřásla, voda vytryskla, vítr se zvedl a oheň začal šlehat všude možně, ale nic nespálil. A z nebe se snesl tmavě modrý drak. Pán všech Živlů. Ten předstoupil před nás a Lindě se uklonil. Pak srovnal krk do majestátního úhlu. Podíval se na nás a pak pronesl i pro mě neznámou Věštbu:
Jen dva z celého světa jsou,
pro cestu zlou,
a pro ně stvořenou,
jen jejich syn,
dostane pokyn,
svět zachránit,
a své přátele ochránit,
tak Věštba jest zní,
jako mnoho písní.
Byl jsme celkem udivený, že to říká právě nám, ale pak jsme pochopil - my jsme Věštbou svázani. Tvoje matka s tím byla už smířená a těžko říct, jestli se jí to líbí, nebo hnusí-"
Rychle jsem ho zastavil. emohl jsem uvěřit svým uším! ,,Takže, Ehm...chceš říct, že jsi můj otec?" Row se odvrátil a já nechápal proč. ,,Ano." A jak jsem si všiml, tak má strach z mé odpovědi. 14. let jsem na něj čekal a teď jsem díky tomuto příběhu zjistil pravdu. Proč si mě Stín vybral, proč jsem našel své druhé já. Proč jsem tak mocný. Proč po mě furt ředitell prahne. Já jsem asi teď ten nejšťastnější člověk na světě! Já mám otce! Nemohl jsem se udržet. Rozbrečel jsem se a objal ho. Asi dost zaskočený Row mě objal také a já ucítil, jak jedna slza spadla mě do vlasů. A takhle jsme zůstali dlouho, dokaď žár slunce nebyl nesnesitelný a já jsem byl přinucen se svléknout. Row teď byl jen v triku a kraťasech. Já měl holou hruď, ale mojě kraťasy jsem si raději nechal. A tak jsme seděli a dívali se na tu ozářenou krásu.

Já nic nechápala, jela jsem už delší dobu. Moje plavá klisna pohodlně šla. A konečně jsme uviděla zadní stranu chatky. Abych řekla pravdu, ani jednou jsem tu nebyla. Ale splnilo to mé představy. Nechala jsem klisnu vzádu a pomalu a kradmo jsem přistupovala k chatce. Ale věděla jsem, že už o mě ví. Stále jsem přistupovala a už jsem se neskrývala. Oba dva tam seděli a dívali se před sebe. Na rtech měli úsměvy. Will právě dopíjel svoje pití. Trošku jsem zčervenala, když jsem uviděla jeho pracující svaly. Měl nahou hruď. To z toho vedra a já si oddychla, když jsem zjistila, že má kraťasy stejně jako Row. Ale ten měl i triko. Na Willovým boku byli stále dobře vidět tři jizvy. Ale Will si to neuvědomoval. Byla jsem také spocená, ale triko jsem si raději nechala a svoje kraťasy také. Will zatím odběhl do chatky a za chvilku se vrátil s další židlí a pitím. Vypadalo to, že ho to nestálo žádné síly. Ani jsem se nedivila. Přisedla jsem si a s povděkem jsem se napila. Jako by ve mě projela svěží vlna, která mě schladila. Bylo to překrásné. Will se na mě zubil. Najednou jsem přestala. Moje klisna! Položila jsem pití a vystřelila zpátky. Row a Will se za mnou jen nechápavě dívali. Já ale běžela za svou klisnou. Ta si zatím našla stín a teď tam na mě čekala. Zavedla jsem ji do Rowovi stáje a tam jsem ji dala pořádný nášu vody a sena. Vytřela sjem ji do sucha. Pak jsem se otočila a málem mě dostal infarkt. Přímo za mnou stál Will a čekal. Já se usmála. ,,Tak co? Co ti Row chtěl?" Willův úsměv se jen rošířil. ,,Nedostane tě šok viď?" Trošku jsem to nechápala. Zavrtěla jsem hlavou. Will sse zasmál. ,,Row je můj otec!" Tak to mě opravdu dostalo. Otevřela jsem pusu a nechala ji dokořán. Will se usmál a pusu mi zase zavřel. Potom se k emně přiblížil a políbil mě. Já jsem ho objala. Pak jsem mu položila hlavu na jeho napnutou hruď a on mě hladil po vlasech. Byla jsem ráda. A byla jsme šťastná...

Konec 18. kapitoly

Zpráva pro moji kamarádku:
Adél, vím že se to ubírá trochu jiným směrem a tak tam dávám jen tvoje jméno a podobu, ale věk je jiný! Neber si to osobně, jen byeru tvou podobu :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 61.1% (58)
Ne 38.9% (37)

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 23. května 2012 v 14:29 | Reagovat

Krásna kapitola. :)) Tak už má aj otca. ;)) ;D

2 Michalka Michalka | Web | 23. května 2012 v 14:53 | Reagovat

[1]: Toho už má dlouho :) Ale jak se tak dívám, tak jsem tam nenapsala, proč odešel. Mno, napíšu to zítra

3 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 23. května 2012 v 20:27 | Reagovat

Dost dobrá kapitola, hlavně ten konec:DD Ale je mi líto, že tu nebudeš :( Co mám číst?:((

4 Michalka Michalka | Web | 23. května 2012 v 22:48 | Reagovat

[3]: Nevím to jistě. Možná možná. Budeme to muset ale nějak překonat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama