Pán Moci - 14. kapitolka

19. května 2012 v 10:57 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a máme tu další kapitolu! Tentokrát do času zasáhne bytost, která měla být už dávno zapomenuta...

14.
Díval se na oblohu. Ta byla čistě modrá, jen občas prolétl mráček. Slunce na podzim krásně hřálo. Ale on si toho nevšímal. On běžel dál, musell něco vyřídit. Q'line ho pověřila úkolem donést vzakz. On ho věděl. Má zatraceně dobrou paměť. Ale ještě lepší bylo, že byl neviditelný. Přes den to bylo jediné, co ho ještě drželo při životě. Jeho dračí ocas za ním povlával jako koňská hříva. Ale jeho černé tělo bylo uhlazené a blýskavé, že se od něj odráželi paprsky a tím pádem byl nevyditelný. Až na oči. Působilo to takovým hrůzostrašným dojmem, když uvidíte dvě oči bez těla. Jeho oči měli purpurovou barvu. Stejně jako ocas. Byl ještě s jednou samicí poslední svého druhu. A královna Q'line dělá všechno, aby ho zachrábila. A on jí byl za to vděčný. Najednou před sebou uviděl budovu. Byla veliká, šedivá aý na šlahouny, který se táhli na jižní straně budovy. Mno...vypadalo to jako hrad, ale on to nebyl hrad. Byla to Akademie. A on se musel proplížit dovnitř. Věděl, koho hledat, ale neměl ponětí kde. Asi bude muset zapojit svůj čich. Zastavil se a zavětřil. A najednou ucítil jehoo pach. Rozběhl se doleva. Po chvilce přeskočil malý keřík a běžel za tím pachem. Teď už našel malou pěšinku. a po chvilce uviděl malou chatku s verando a dvěmi židlemi. Jedna byla prázdná a v té druhé seděl ustaraný muž. Tvář měl sinalou a po tvářích mu kanuly slzy. Šelma se zastavila. Udělal kouzelnou hráz, ale on si uměl udělat cestičku. Zafuněl na ni a ta udělala malý otvor. On se tím otvorem protáhl a pak se otvor zavřel. Muž o něm nevěděl. On se přiblížil a pak...

Will se probudil. Hlava ho třeštila a v boku mu nesnesitelně píchalo. Ležel na lůžku a z okna sem pronikaly sluneční paprsky. Nejdřív nevěděl, kde je, ale pak tuto místnost poznal. Léčebna. Ale vůbec nevěděl, jak se sem dostal. Pak se podíval na bok, ve kterém ho nesnesitelně bolelo. Měll na něm zakrvácený obvaz. A najednou se přivalili vzpomínky na ten večer, kdy mu něco zaťalo drápy do boku, jak vykřikl a dál...už nic. Will byl zmatený. najednou z dveřích nakonci místnosti vyběhla sestřička a když si všimla, že je Will vzhůru, přiběhla k němu a usmála se.
,,Jak ti je chlapče?''
,,Strašně. Jak jsem se sem dostal?''
,,Přinesla tě sem jedna žena. Vypadala mladě. Měla havraní vlasy.''
Willovi ihned bliklo.
,,Riana'' sestřička přikývla. Pak se podívala na jeho bok a najednou si na něco vzpomněla.
,,Wille, musím někomu zavolat. Ty zatím lež a nepokoušej se posadit! Ty strupy jsou slabé a opravdu byl nechtěla, aby si vykrvácel.'' Will přikývl a sestřička odběhla do svého malého příbytku. Po chvilce se vrátila a v rukou nesla masti a obvazy, ale asi čeho si všiml Will hned - malého balíčku zavázaného v papíře. ,,To tu nechal Row. Říkal, že ti to pozvedne náladu. Já sama nevím, co to je, ale pokud to bude něco k jídlu, či pití, radši to dáme na rozbor, protože to mohl někdo otrávit a ty nejsi v příliš dobrém stavu." Will to věděl. Vzal si balíček a opatrně ho rozvázal. Papír sklouzl a objevila se malinká truhlička. Byla taková starobylá, ale měla drahokami a po stranách měla vyšité zlatou nití starodávné runy. Will sáhl na víčko a to se otevřelo (jenn tak pro zajímavost, je to střední krabička o rozměrech tak 5x6 palců) a uvnitř se objevilo vejce. Bylo tmavě modré, protkané žilkami. Bylo ale docela těžeké, takže ho Will nechal spadnout do klína a málem si kvůli tomu zlámal nohy. Pohladil vejce a to začalo poskakovat, takže se Willovi začali dělat modřiny všude možně (kromě boku) a za chvlku se do něj udělala dírka. Křuplo to a z té dírky vystřelila malá hlavička, ale byla - dračí. Will jen civěl a skoro ani nedýchal. Sestřička jen přihlížela. Dračí hlava se dostala ven a potom to byli nožičky, s ostrými drápy. Měli čistě černou barvu. Po chvilce byl dráček venku. Byl celý modrý až na bříško a zadní stranu nohou, ty byli bílé. Dráček měl zašpičatělou pusu. Na čele mu vyčníval malý, bronzový růžek. Oči měl zlaé, až na panenky, které byli ne kulaté, ale zašpičatělé. Dráček měl krásná, ptačí křídla. Ty nebyla blánovitá, nýbrž péřovitá. Od hlavy až ke špičce ocasu měl ostny. Až na přelom, kde končil krk a začínala hruď. Dráček se podíval svými zlatýma očima na Willa a pak radostně zapískal. Vrhnul se na Willa a začal ho olizovat. Will se smál, i když ho v boku píchalo. Potom začal dráček hlasitě vřískat a Will bleskově pochopil, že má hlad. Podíval se na setřičku a ta přikývla. Odběhla a za chvilinku zase přiběhla s nakrájeným, syrovým masem. Dráček se na něj vrhl a začal vyloženě hltat. Will se smál a sestřička také. Pak se podívala na Willa.
,,Jaké mu dáš jméno?" Will se chvilku rozmíšlel a pak řekl.
,,Stín"...

Row tam seděl, celý zhroucený. Jeho učeň je ve smrtelném nebezpečí a on ho ani nechce navštívit. Bál se. Akorát zašel do vajíčkárny a tam vyzvedl vzácné vejce. Věděl, že to si Willa vybralo. Dal ho do malé truhličky a zabalil. Potom ho předal sestřičce a ta přikývla. Pak se podíval sestřičce přes rameno. Will tam nehnutě ležel, mrtvolně bledý. Row přikývl a odkráčel pryč. Teď tady seděl a jeho vlastní slzy mu tekly po tváři a pak spadli dolů do trávy. Najednou uslyšel na verandě kroky. Vždyť ho měla brána varovat. ozhlížel se po verandě, ale nikdo tady nebyl. Pak, přímo u sebe uviděl dvě vznášející se oči. Byli ale prurpurové. Najendou se rozhýbali a přímo před Roowem se objevila šelma s dračím ocasem. Vypadala jako puma. Až na ty oči a ocas. Ty byli purpurové. Ostatní (kromě jazyka a tesáků) bylo černé. Srst, tlapy a drápy. Šelma se Rowovi uklonila a v jeho hlase se ozval hluboký hlas.
,,Rowe, já jsem posel královny Q'line a nesu vám vzkaz. Jmenuji se Baltor a jsem ze skoro vyhynulého druhu Kalbhaků. Přijmi tento naléhavý vzkaz."
Row, ještě stále dost překvapený přikývl a najednou se mu v hlase ozval povýšený, zpěvavý hlas.
,,Rowe, nastal čas mne znovu navštívit. Od mých spolehlivích zvědů se rozneslo o plnění Věštby. Přijeď sem i s tím chlapcem - Willem. Mám pro něj něco, co zaručeně potřebuje. Však ty víš, kde mne hledat."
Row zamrkal.. Baltor byl celou dobu zticha. A stále civěl Rowovi do očí , až teď sklopil pohled, aby mu nepředal moc. Neboli jiné zprávy či vzpomínky. Row přikývl, ale pak se jeho oči zase zakalili slzami. Baltor si toho všiml.
,,Proč slzy prolíváte? Stalo se něco?" Row jen přikývl a přes vzlyky mu vylíčil, co se v posledních dnech událo. Baltor se zděsil při poslední zprávě. A posledních slovech. Potom se uklidnil a milím hlasem řekl.
,,Umím léčit. Pokud mohu, tak mě tam zavedete a já vykonám to, co je v mých silách."
,,Ne. Tebe potřebujeme, abys nás zavedl ke královně. Dřív jsme měl vyznačenou trasu, ale to jsem někde zanechal a tak bude muset Will přežít s tržnou ránou. Co by se stalo, kdyby jsme se za ním šli podívat a zjistit, jak mu je?"
,,To je výborný nápad."
,,Tak pojď."
A společně vyrazili do Akademie.

Will nic netušil, ale teď si právě hrál s dráčkem. Sestřička mu po domlouvání a žvatlání dovolila si sednout a teď Stín poskakoval po posteli a vesele pískal (ještě neuměl řvát) a pak se usadil Willovi v klíně a po chvilce už chrápal. Z jeho nozder šlehali malé plamínky a kouř, jako by jedl chilli. Will se tomu zasmál. Najednou někdo zaklepal na dveře a sestřička k nim přistoupila. Otevřela a vyjekla. Rychle je zase zavřela, ale dveře se pomalu otevřeli a dovnitř vstoupil ředitel. Měl na tváří škodolibí úšklebek. V ruce držel lahvičku. Přistoupil k posteli a potom až moc pozdě si všiml podřimujícího draka, který se právě vzbudil a zavrčel. Ředitel se zasmál a chytil Willovu hlavu. Will se chtě nechtě zaklonil, ale pusu držel zavřenou. Najednou ředitel pustil Willovu hlavu a i lahvičku a hlasitě vyjekl. Stín se zatím přiblížil k ředitelově noze a zakousl se do ní. Pak se drápy zahakoval po noze a pak ho kousl, mno... do toho co mají muži. Ředitel teď skákal a vřískal bolestí a snažil se Stína setřást. Ale nedařilo se mu to. Stín se tam držel zuby drápy. Pak se pustil a roztáhl svá křídla. Ještě nikdy neletěl a tak jen zmírnil svůj pád. Pak odběhl ke krmítku a napil se vody, aby spláchl tu odpornou pachuť. Jeho tesáky se zatím zbarvili do ruda. Ředitel mezitím odpelášil pryč. Willa chytla do boku taková bolest, že se zpocený svalil na postel. Pot mu stékal po spáncích a jeho vlasy se slepili. Will zavřel oči a usnul.
Probudil se až pozdě odpoledne. U něj stál Row a ustaraně na něj koukal. A vedle něho stál.
Will se zprudka posadil a vykřikl bolestí. Stiskl si zase krvácející ránu na boku a zaťal zuby. Sýpavě oddechoval a držel víčka pevně zavřená. Row k němu přistoupil a dal mu opatrně ruku na rameno. ,,To bude dobré." Kdyby Will neměl otupené smysli, tak by řekl, že to bude asi hodně za dlouho. Pak otevřel oči a znovu se podíval doprava, kde se vznášeli dvě prurpurové oči. ,,Já asi blouzním." Řekl udiveným hlasem. Row se zasmál. ,,Ne, to je Baltor. Baltore, ukaž se mu ve své kráse." K očím se přidal čumák, pak hlava, krk, trup a pak nohy a pak, šupinatý ocas. Will zamrkal, ale obraz zůstaval. Stejně jako oči měl ocas purpurovou barvu. Šelma se uklonila.
,,Je mi ctí se s vámi setkat. Row mi o vás vyprávěl." Will jen opatrně přikývl. Bok stále bolel. Stín na jeho klíně teď vražedně jezdil očima z Rowa na Baltora a zase zpět. Row se usmál, když si Stína všiml.
,, Takže jsme odhadoval zprávně." A ukázal na draka.
,,Jak se jmenuje?"
,,Stín." Row pokýval hlavou. ,,Víš něco o dracích."
,,Jen mýty a báchorky."
,,Každý drak ovládá určitý živel.
Bílí - vzduch
Zelený - Země
Rudý - oheň
Světle modrý - voda.
Ty ale máš tmavě modrýho a teď si asi pokládáš otázku, co ovládá on. On je velice vzácný. Tenhle totiž ovládá všechny živli, ale k tomu také může ovládat věci kollem. Upře na něě pohled a oni se vznesou. Jdou taky zvětšit a zmenšit. Víš Wille, ty jsi jeden z těch lidí, kdo vlastní draka. Je to velice vzácné, aby si nějaký drak vybral svého pána. Já mám taky dračici -Světlo, je to vládkyně vzduchu." Will přikyvoval a pak se podíval na svého draka, který stál zadkem k Willovi a díval se z Rowa na Baltora a zase zpět. Row k němu přistoupil pohladil Willa po čupřině. Ten se usmál.

Konec 14. kapitoly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tato povídka?

Ano 60.6% (57)
Ne 39.4% (37)

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 19. května 2012 v 12:50 | Reagovat

Skvelá kapitola. :) :) Páni, píšeš dokonalo. :))

2 Zizi Ingen Zizi Ingen | Web | 19. května 2012 v 15:03 | Reagovat

Moc dobrá kapitola.
Já věděla, že to bude skvělá povídka. Ale že až takhle moc - to jsem vážně netušila.
Jsem ráda, že dál píšeš...

3 Michalka Michalka | Web | 19. května 2012 v 17:02 | Reagovat

[2]:

[1]:
Děkuji holky, jste zlatíčka

4 Sanny Sanny | Web | 20. května 2012 v 10:32 | Reagovat

Krása.. jako vždy!

5 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 20. května 2012 v 11:35 | Reagovat

[3]: NZ. :)

6 Michalka Michalka | Web | 20. května 2012 v 11:43 | Reagovat

[4]:Díky moc Sanny

[5]: :DDD

7 onlinethevampirediaries onlinethevampirediaries | 15. července 2012 v 11:44 | Reagovat

to co mají muži........  :-)  to se fakt povedlo!!!

8 Michalka Michalka | 15. července 2012 v 19:53 | Reagovat

[7]: Díky :D Budu si to muset znovu přečíst, už začínám strádat určité části :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama