Pán Moci - 12. kapitolka

17. května 2012 v 21:02 | Michaela Fabianova |  Povídky - Pán Moci
Tak a mám tu další povídku! Přeji pěkné počtení :D A samozřejmě se těším na vaše komentáře.

12.
Potřeboval to vztřebat. Celou cestu byl zticha. To, co mu řekli ráno pro něj byla rána. Ikdyž to vypadalo, že normálně jde a je ve střehu, byla to lež. Byl zahloubaný a jednou si div neudělal bouli na čele, když vrazil do nízké větve, na kterém seděl až do teď klidný pták. To Rowa přivedlo do součastnosti. Pokrčil nad svými myšlenkami rameny a dohnal ostatní. Eso si to jen užíval. Miloval ten les. Vyrůstal tu. Eso prostě byl Eso. Row se nad svou myšlenkou, která mu prolétla hlavou usmál, ale pak nechal jednu slzu skápnout, když zjistil, že ještě nenastal čas.

Riana stále střílela pohledy mezi Willa a Aryss. Něco jí na nim nesedělo. Riana na tohle měla až moc citlivé oči. A ty oči jí prozradili, že se mezi nimi utvořilo pouto. Oni se milují. Prolétlo jí hlavou a ona nevědomky přikývla. Pak se sehnula nad větví, která ji stála v cestě.

L'rass se moc nenudil a nebyl ponoření do myšlenek, nýbrž teď vyprávěl báji Iris a Rikovi. Ty se občas zasmáli a pak se zase zaposlouchali. L'rass právě mluvil o bohyni hudby a občas na ni zanadával, že některým (jako on) dala tak falešný a pisklavý hlas. Iris jen tak tak držela chůti s L'rassem a chechtání jí to akorát ještě víc znemožňovalo. Riko měl docela výhodu, protože měl delší kroky. Iris ho vždy obdivovala, ale Will byl jako šipka, nikdo ho nemohl předběhnout. a najednou uslyšela, že se k nim něco plíží a ihned tam švihla pohledem. Byl tam Vlkodlak! Iris šťouchla do L'rasse a ten přestal s vyprávěním. "Co je?"
"Tohle!" Iris ukázala na křoví, kde viděla dvě zářivé zelené oči. Byli tam stále, ale teď to vydalo hluboké zavrčení. L'rass teď byl až mrtvolně bledý. Pakk sebral všechen svůj hlas a zvolal.
"Vlkodlak!"
Všichni se ihned probrali z myšlenek a upřeli pohledy do houští. Will a Row ihned vytáhli luky a vystřelily. Ale Vlkodlak byl hrozně rychlí. Uhnul jediným krokem a vyhnul se tím objema střelám. Potom odtáhl pryč. Will a ostatní si oddychli. Slunce začalo zapadat, les se pomalu ponořoval do inkoustového hábitu a malé blikající hvězdy se začali řadit do řady. A měsíc, ten zářil jako oheň sám. Skupinka si našla malý a čerstvý palouček a udělala si oheň. Na hlídku šla Riana. Byla ale unavená a po hodině se jí víčka zavřela.

Konec 12. kapitoli
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 17. května 2012 v 21:17 | Reagovat

Páni! Znova vynikajúca kapitola- Nedá sa nijak inak, než chváliť. :) Tá akcia s Vlkolakom tam naozaj prospela. :) Teším sa na ďalšiu kapitolu. Popravde, neviem sa jej dočkať. :) :) Len tak ďalej. :D :)) *thumbs up* ;)

2 Michalka Michalka | Web | 18. května 2012 v 14:42 | Reagovat

[1]: Díky. Chtěla jsem to prodloužit, ale mám večerku a tak jsem to musela zkrátit. Teď jdu dělat 13. kapitolku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama